Před pár týdny odcházející prezident Obama projevil principiálnost a rozhodně prodloužil sankce proti Rusku ještě o další rok. To znamená, že udělal přesně to, co se od něj očekávalo. Toto gesto vypadá jasně a důsledně, což jistě hraje Obamovi na ruku. Navenek nese ono rozhodnutí protiruský charakter, jako by ospravedlnilo poslední akce americké vlády nasměrované na s Ruskem dohodnuté akce v syrském konfliktu. USA se v důsledku toho představí jako „spravedlivý“, ale sebevědomý „mírotvůrce“, který varuje před projevením slabosti vůči Rusku.

Ale v politice často platí opak toho, co je vidět. Neudivilo by, kdyby prodloužení sankcí bylo odsouhlaseným a promyšleným krokem, stejně jako syrské příměří. Protože větší dárek Vladimíru Vladimiroviči Obama nemohl dát.

Ocenit význam prodloužení sankcí proti Rusku je možné pouze v kontextu s volebním rokem a to nejen v USA, ale i v samotném Rusku. A v Rusku hlavními poraženými ze sankcí jsou sponzoři liberálního křídla ruské vlády/opozice. Právě tyto klany, pevně navázané na zisk z prodeje levných západních úvěrů na tuzemském trhu, ztrácí od sankčních omezení nejvíce. To neustálé čekání na zrušení sankcí, a stejně tak neustálé zaklínání, že už-už budou zrušeny, skutečně brání osvobození ruské ekonomiky od zahraničního finančního a obchodních otroctví. Koneckonců, proč něco změnit u sebe uvnitř, když stačí krátce utáhnout opasky, a dokonce ani ne vlastní, ale v malém a středním podnikání se vše vrátí do normálu. A opět bude vše v pořádku.

Prodloužení sankcí právě teď opravdu v Rusku nezpůsobí žádné škody. V únoru skončilo nabité období splácení vnějšího dluhu. Rusko dokázalo vydržet nápor a vyhnout se úvěrové pasti, kterou mu po dlouhá léta pečlivě připravovali jak zvenčí, tak i zevnitř. Nyní jsou následující základní objemy plateb očekávány až v prosinci. To znamená, že vlastně celý tento rok bude Rusko bez presu finančních plateb. A současně bez nutnosti hledat valuty na jejich realizaci. To zase znamená odstranění vážného tlaku na měnový kurz na poměrně dlouhou dobu. Navíc i po letošním prosinci a celý příští rok tu není žádná vážná hrozba nebo problémy. Ty nejsilnější prostředky nátlaku na ruskou ekonomiku a politiku byly zlikvidovány. V těchto podmínkách pokračování sankcí jen nahrává Rusku tím, že nedovoluje opět zapojit zemi do dalšího kreditního otroctví.

Naopak, nedostatek potřebných plateb vytváří skvělou možnost urychleného budování devizových rezerv. A zda to dělat ve zlatě nebo jakýchkoli druzích měn, je už věcí státní politiky. A zatím, soudě podle stálého a nepřetržitého růstu zlatých rezerv, je kurz definován zcela jasně. Jiná věc je, že na trhu prostě nejsou takové zásoby volného kovu, aby se do něj promítly všechny přebytky platební bilance. Současně ukončení významných externích plateb znamená růst domácích zdrojů financování ruské ekonomiky bez zapojení zdrojů vnějších. A to je také Rusku ke prospěchu.

Pokud tedy shrnout vše, pak sankce proti Rusku v současných podmínkách působí jednoznačně ve prospěch ruského státu.

Klesají však finanční možnosti prozápadního křídla ruské elity. Spolu s tím se snižují její volební možnosti, stejně jako obecně schopnost mít vliv na vnitřní prostředí v zemi. Ale i pro ekonomiku prodloužení sankcí znamená hodně. Vydržet to beze změny své struktury může jakákoli ekonomika jen po určitou dobu. Prodloužení sankcí vlastně znamená nutnost transformace současného docela mizerného ekonomického modelu Ruska – růst jeho nezávislosti na vnějších faktorech a přesně cílenou restrukturalizaci. A další rok sankcí dává ruské ekonomice čas na přestavbu a přesměrování na domácí zdroje. Zda této možnosti využije, nebo ne, to je už samostatný problém. Ale v každém případě je na to šancí stále víc.

Z vnějších faktorů stojí za to zvýraznit vztahy s Evropou, která nese hlavní zátěž finanční a ekonomické ztráty z konfrontace s Ruskem. Prodloužení sankcí pro Evropu znamená buď jejich podporu, což povede k novým finančním ztrátám a oslabení Evropy v jejím ekonomickém postavení s USA, nebo k politické revoltě proti USA, což oslabí již celou západní antiruskou frontu. A oslabí ji velmi výrazně. Ukazuje se, že bez ohledu na to, jaký výběr Evropa udělá, Rusko již vyhrálo, přičemž opět nic pro to neudělalo. A i když se Evropa – což je velmi sporné – přece jen rozhodne vzbouřit proti USA, stejně už nebude moci vrátit situaci do předsankčního období. Za dobu trvání sankcí se ruský dovoz potravin zcela vyhnul evropským zprostředkovatelům, kteří z něj dříve měli obchodní marže ve značném rozpětí. Díky tomu se tento import stal mnohem efektivnějším. A není žádný důvod pro vracení se do starého řádu věcí.

Takže pokud se dostaneme k jádru rozhodnutí přijatého Obamou, je jasné, že jednal zcela v zájmu Putina, jako by ten mu takové rozhodnutí našeptával do ucha. Je to řešení ve prospěch celého Ruska. No a výkřiky ruských liberálů to jen potvrzují.

Zdroj: http://zakonvremeni.ru/component/content/article/7-3-/26011-vernyj-putinecz-obama.html