Provládní síly začínají prolamovat stereotypy

Závěr: Jedním z nejnaléhavějších problémů Syrské arabské armády je tradičně nízká kultura servisu a oprav vojenské techniky. Celková úroveň osobního výcviku neumožňovala správné provozování zbraní a vojenské techniky, na kterou jsou dost rozrůzněné požadavky.

Nejsou to jen složité modely jako systémy protileteckých raket, které trpí technickou negramotností operátorů, ale i ty daleko jednodušší jako tanky, vlečená děla a bojová vozidla pěchoty. Podle zástupce ruského ministerstva obrany, který je obeznámený s předválečnou situací, kvůli nesprávnému skladování a údržbě dělostřeleckých systémů měla většina hlášeny netěsnosti kapaliny v tlumičích zpětného rázu a rádiové stabilizátory na obrněných vozidlech nebyly provozuschopné. Baterie byly neustále vybité a ty, které byly k dispozici, prakticky nevydržely nabité. Nebyly to jen tanky ale i bojová vozidla pěchoty, obrněné transportéry a automatické řídicí systémy, ale i velitelé jednotek a jejich techničtí asistenti nesledovali hladinu oleje v motoru a revize nedělali včas. Filtry se neměnily, i přestože nasbíraly spoustu prachu, a nanejvýš je vyčistili.

Na konci 90. let a krátce po roku 2000 provedla Sýrie modernizaci téměř dvou stovek tanků T-72 instalací italských systémů řízení palby TURMS-T s laserovým dálkoměrem a balistickým kalkulátorem. Tyto „dvaasedmdesátky“ byly tím, čím byly vyzbrojeny jednotky Republikánské gardy, které jsou mimo Syrskou arabskou armádu a mají lépe připravený a technicky gramotný personál, ale i tak nebyly schopny před začátkem občanské války dostat více než dvacet vozidel. A ty italské systémy řízení palby TURMS-T byly tím prvním, co se v důsledku špatné údržby a nesprávného používání rozbilo.

Přístup na jedno použití

Naši specialisté pokračovali v plnění svých úkolů i s počátkem plnocenných bitev mezi skupinami oddanými Assadově vládě a protivládními komandy, i když se jich značný počet vrátil domů. Počet vojenských expertů poněkud vzrostl od roku 2012, kdy začal fungovat „Syrský expres“. Tím mluvíme o dodávkách ruských zbraní a vojenské techniky vládním vojskům velkého rozsahu. Jméno to dostalo v analogii k slavnému „Tokijskému expresu“ (pomoci s dodávkami imperiální flotile vojskům v roce 1942 bojujícím na Guadalcanal), jelikož k převozu různých nákladů do Sýrie se používaly velké obojživelné lodi, když ty převážely techniku z černomořských přístavů to Tartu a Latakie. T-72, obrněná vozidla pěchoty BMP-1, vozidla GAZ-3308 „Sadko“, salvové raketomety „Grad“ a další modely se vozily do Damašku.

Podle informací z vojenskoprůmyslového komplexu po dodávkách salvových raketometů „Směršč“ a „Uragan“ provládním silám učili ruští specialisté vojáky nejen tyto složité systémy používat, ale také provádět jejich servis a vést opravy. Avšak nízká úroveň výcviku u Syrské arabské armády, časté přetěžování vozidel v akci, když tím kompenzovali nedostatek pěchoty, vedl k velkým ztrátám. Ve většině případu bojová vozidla pěchoty a obrněné transportéry, které utrpěly i byť i malé poškození, byly na bojišti opuštěny bez jakéhokoliv pokusu je evakuovat.  V rezervách Syrské arabské armády bylo ponecháno velké množství vadných kusů už před válkou, a ty mohly být proti teroristům použity po renovaci. Podle některých proslulých pozorování MIC se u syrských vojsk vyvinul určitý stereotyp: proč se pokoušet zachraňovat a šetřit zbraně a vojenskou techniku, když nám stejně tak, jako tak dodají novou.

Úder ze severu

Na konci roku 2015 dostaly provládní síly– poslední ruské BTR-82 obrněnce s automatickým30 mm kanónem. Není moc jasné, kdo tyto obrněné transportéry provozoval, zda syrští vojáci nebo ruští vojenští poradci. Občas je na hodně šířených videích na webu jasně slyšet mluvit rusky.

Jestli bylo nasazení BTR-82 nejisté, tak objevení T-90 v Syrské arabské republice přilákalo značnou pozornost domácích i zahraničních médií. Přesný počet „Devadesátek“ poslaných Damašku není znám, ale Vojenskoprůmyslový komplex uvádí, že jich nebylo více než dva tucty. Ty poslední tanky byly k dostání od ruského ministerstva obrany, a ty měly na svých bojových vozidlech ten zvláště charakteristický vzor zdeformované trikolóry.

Neexistuje spolehlivé vysvětlení, proč padlo rozhodnutí konkrétně ve prospěch T-90 a ne modernizovaných T-72B3, které se dodávají ruským pozemním silám. Podle slov od zdroje MIC, který je obeznámený se situací, byla dána přednost „Devadesátce“ kvůli její vysoké míře ochrany v případě městského válčení a také při nasazení protitankových prostředků nepřítelem.

Součást systému je reaktivní pancíř „Kontakt-5“ montovaný na T-90 v kombinaci s rozměrovým a tvarovým pancéřováním umožňujícím ochranu střelecké věže před ručními granáty chrání v porovnání s T-72B3 daleko účinněji. Spolu s tím je systém „Štora“ schopen nejen posádku tanku varovat před zaměřením laserem a vytvořit kouřovou clonu, nýbrž i zablokovat zdroj emisí, otočit střeleckou věž vysokou rychlostí správným směrem v „Přenosovém“ módu.

Podle zdroje v MIC však, když jde o městský boj, není tank vždy vystaven palbě RPG na tankovou věž a často je to do boků tanku. V takovém případě je ochrana ze stran jak u T-90, tak T-72B3 slabá. Ale i v relativně úzkých ulicích s výškovými budovami ukazují zkušenosti z městského válčení v Sýrii, že teroristé střílí z horních pater a pokouší se tank zasáhnout na nejméně chráněném místě z jejich perspektivy – do vrchního pláště, tj. místa, které je u T-90 bezpečně zakryté prvky reaktivního pancíře.

Je zajímavé, že část těch „Devadesátek“ dodaná do Sýrie byla starší vozidla s tzv. litou věží, ač jsou tam i příklady moderních se svařovaným pancířem. Poté, co byla všechna tato fakta porovnána, lze předpokládat, že části těch „Devadesátek“ dávala sbohem nejspíš 20. Mechanizovaná brigáda z Volgogradu. Ta byla jediná, kde ještě „lité“ T-90 zůstávaly. Na Internetu se už objevila videa, kde jedna opoziční skupina údajně „Devadesátku“ ničí protitankovou střelou „Tow-2“. Zástupce MIC z ministerstva obrany obeznámený s touto situací tento fakt ani nepopřel ani nepotvrdil. Lze však dost jistě argumentovat, že na tom videu byl zasažen starší syrský T-72.

Příprava ruských vojenských specialistů pro tank T-90, zvláště pro rozvinutí systému řízení palby a „Štora“ trvá několik měsíců. Příslušníci syrských posádek byli kromě používání palubních zařízení cvičeni i k údržbě a opravám všech strojních součástí. Jak to konstatoval zdroj od MIC: „V rozsahu, jaký byl stanoven v předpisech.“ Syrská arabská armáda kromě T-90 z ruských armádních dodávek obdržela také plamenometné systémy TOS-1A. Vycvičit Syřany pro „Solncepjok“ (Sluneční žár) zabralo méně času než u posádek T-90, neboť TOS jsou používány jen k palbě z uzavřených pozic.

Kurz bojového výcviku byl podle toho významně kratší. Navíc v době dodávky TOS bylo hlavním syrským požadavkem, aby byl „Sluneční žár“ nasazen v boji co nejdříve, a tak byli vybráni zkušení dělostřelci, jejichž výcvik nebyl těžký.

Od počátku ruské letecké operace bylo pro naše vojenské specialisty největším problémem zorganizovat systém renovace zbraní a vojenské techniky včetně některé, která už dlouho zůstávala ve skladu. Podle výpočtů dobře známých MIC byly předválečné skladové zásoby navíc s vozidly před tím dodanými „Syrským expresem“ více než dostatečné k tomu, aby si s teroristy poradili. Kdyby ale vládní síly pokračovaly podle směrnice na základě principu, „Nic nešetřete, dají nám další,“ tak by situaci žádné dodávky už nezachránily, zvláště teď, kdy se intenzita bojů zněkolikanásobila.

Renovace v průmyslovém měřítku

Podle určitých dat bylo v Sýrii renovováno několik továren, kde opravovaly nejen tanky a bojová vozidla pěchoty, ale i dělostřelecké a protiletecké bojové systémy. Vytvořily se evakuační jednotky a vycvičily tak, aby odvážely rozbitou a poškozenou techniku z bitevního pole. Rovněž mobilní skupiny vyslané k syrským jednotkám pro opravy a údržbu vojenské letecké techniky.

Během procesu renovace syrských obrněných vozidel probíhala i jejich modernizace, zvláště s ohledem na zvýšení jejich bezpečnosti. Na počátku války si je vládní síly upravovaly podomácku, přidělávaly na tanky, bojové vozidla pěchoty, obrněné transportéry, samohybná děla a protiletecké instalace pytle s pískem a leccos na to navařovaly.

Teď už není dodatečné pancéřování chaotické a spadá do kategorie centralizovaných operací, kde jsou na vojenskou techniku instalovaný standardní bezpečnostní pomůcky. Ale hlavní bojovníci těchto vládních skupin si často své tanky, bojová vozidla pěchoty, obrněné transportéry a samohybná děla upravují, takže je předělávají na skutečná umělecká díla.

Ani logistický systém vytvářený s pomocí ruských vojenských expertů není vždy úplně efektivní, ale situace s poškozenými a evakuovanými vozidly se už zlepšuje. Obecným problémem je personál, zvláště u bývalé milice pokračuje nedostatečná technická kompetence a zrovna tak, jako před válkou, ne vždy se chtějí pustit do složitých a často úmorných prací.

Složitost úkolů, s nimiž se potýkají vojenští experti, nelze ani přehánět – renovace technologií, přecvičení mladších posádek na nové zbraně a modely vojenské techniky. Bohužel v kontextu rozsáhlých bitev není tento druh práce často vůbec vidět. Ale bez něj by v této pokračující občanské válce byla vítězství nedosažitelná.

Zdejší český článek o prokázané odolnosti T-90 v boji spolu s rozborem videa, na kterém byla T-90 údajně zasažena protitankovou střelou TOW: Nový ruský tank T-90 v Sýrii prokázal svou schopnost přežití

Český článek o nasazení T-90 v Sýrii a o technických vychytávkách zajišťujících jeho odolnost proti nepřátelské palbě: O nasazení těchto tanků v Sýrii viz též tento zajímavý český článek: Tanky T-90 vyrazily na Rakku (plus video s unikátními záběry)

Toto je druhý díl seriálu článků věnovaného ruským vojenským poradcům v Sýrii. Navazuje na předtím už přeložené:

První vítězství ruských vojenských poradců – část 1.

Zpráva z ruské obrany 27.2.2016: ruští vojenští poradci v Sýrii – video a jeho přepis

• FirstVictoriesofRussianMilitaryAdvisers – Part I


• Russia Defense Report – Feb. 27, 2016: RussianMilitaryAdvisers in Syria

Napsal AlexeyRamm; Původně vyšlo ve VPK,

Zdroj: https://southfront.org/first-victories-of-russian-military-advisers-part-ii/