V poslední době se ve Finsku a Švédsku výrazně zintenzívnila diskuse kolem otázky možného vstupu těchto zemí do Aliance. Dosud diskuse probíhá především na expertní úrovni a v médiích, ale k tomu se stále více připojují také vedoucí politické síly obou států. Dalším impulsem k aktualizaci této otázky byl podpis finského prezidenta a švédské vlády na summitu NATO ve Walesu (září 2014) dohody Host nations support, která poskytuje Alianci právo provádět cvičení na území těchto zemí a nasměrovat tam své Síly rychlé reakce (NSR) v krizových situacích.

Je však třeba poznamenat, že v tomto případě poskytnutí tohoto práva vyžaduje dohodu s hostitelskou stranou. Ve Finsku tato dohoda již působí, ale ve Švédsku vstoupí v platnost až 1. července 2016, pokud ji na jaře schválí parlament. V předvečer hlasování na toto téma zastánci vstupu Švédska do NATO nasadili v místních médiích antiruskou kampaň s cílem zdůvodnit nutnost přechodu země od stávající politiky k připojení k vojenským blokům „tváří v tvář nebezpečí, které nyní představují imperiální ambice vedení Ruské federace“. Zásadním podnětem se stal výrok generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga v jeho zprávě o práci Aliance za 201 5, o tom, že „ještě na jaře 2013 Rusko provádělo cvičení, kde se trénovaly jaderné údery na Švédsko“.

Obr. Index agresivnosti informačního prostředí ve vztahu k RF v letech 2013 – 2015

modrá: Finsko, černá: Švédsko, zelená: práh informační války

Pokud budeme mluvit o výsledcích sociologických studií, pak popularita idey vstupu do NATO je v Helsinkách výrazně nižší než v Stockholmu (27 a 49 % v uvedeném pořadí). Kromě toho v posledních parlamentních volbách ve Finsku vyhrála opoziční strana „Centrum“, což je odpůrce vstupu země do Aliance. Důvodem těchto rozdílů v názorech může být okolnost, že na rozdíl od Švédska, kde je míra důvěry v armádu jako bezpečnostní zajištění země dost nízká, obyvatelstvo Finska důvěřuje svým ozbrojeným silám daleko více, a také si dostatečně vysoce cení tradici sousedských vazeb s Ruskem, zatímco Švédové mají z případné agrese ze strany Moskvy velké obavy.

Obr.: Popularita idey o členství Švédska a Finska v NATO mezi obyvateli v období 2005 – 2015

modrá: Finsko, černá Švédsko

Z hlediska politické konjunktury v těchto zemích jejich brzké členství v NATO je velmi nepravděpodobné. Vláda Stephena Leuvena pevně dodržuje zásadu nepřičlenění se k vojenským blokům, což – nehledě na šíření antiruských nálad ve švédském parlamentu – neumožňuje spoléhat na aktualizaci této diskuse na oficiální úrovni do všeobecných voleb v roce 2018.

Prioritou vlády Finska ani zdaleka není přistoupení k Alianci. Všech osm ve finském parlamentu zastoupených stran souhlasí s tím, že nejprve je třeba rozvíjet vojenskou spolupráci se Švédskem. Postavení Finska jako nárazníku mezi Ruskem a NATO v případě připojení Švédska nemůže vyhovovat ani jednomu, ani druhému státu. Proto většina finských politiků je pro důkladné vypracování všech argumentů „pro“ a „proti“ vstupu jejich země do Severoatlantické aliance a taková práce již začala. Konečné výsledky budou známy na jaře tohoto roku.

Takže i přes nasazenou antiruskou rétoriku, „euroneutrálové“ především nepovažují NATO za nejspolehlivější nástroj pro zajištění národní bezpečnosti a raději volí alternativní vojenskou integraci uvnitř Pobaltí a východní Evropy a také bilaterální spolupráci.

Konkrétně během posledního roku a půl byla v rámci posílení švédsko-finské interakce ve vojenské oblasti vytvořena společná námořní jednotka, která by měla plně rozvinout své operativní schopnosti k roku 2023. Kromě toho existují plány na rozšíření přístupu k databázím námořních pěchot obou států vzájemně, jakož i na provádění společného podvodního cvičení. Do roku 2020 se předpokládá vypracování koncepce finsko-švédské armádní jednotky. Za další důležitý krok lze považovat podpis dohody o vojenské pomoci mezi Finskem, Švédskem a Estonskem, k němuž došlo na konci ledna tohoto roku. Toto tripartitní spojení je zajímavé z toho pohledu, že Česká republika jako člen NATO podporuje politiku sbližování Helsinek a Stockholmu s Aliancí, a nikoli vstup do ní. Zdá se, že díky provádění této strategie Švédska a Finska lze očekávat, že se rozšíří princip kolektivní bezpečnosti Aliance, ale formálně zůstanou tyto země neutrálními.

Shrneme-li výše uvedené, lze učinit následující závěry:

1. Politické elity Finska a Švédska jsou z ve velké části „za“ členství v NATO, ale lid je „proti“;

2. Rozbíhá se „pronatovská“ mediální kampaň s cílem šířit ve společnosti alarmismus ve vztahu k Ruské federaci;

3. Synchronicita Švédska a Finska v rozhodování o zajištění regionální bezpečnosti způsobí, že při vstupu jednoho z těchto států do NATO je pravděpodobné, že tak učiní i stát druhý;

4. Hodně bude záležet na případném referendu o členství v Alianci, které je plánováno v roce 2018;

5. Budou-li účastníky široké škály programů NATO, mohou se Finsko a Švédsko bez problémů zapojit do Aliance v případě přijetí pozitivního politického rozhodnutí;

6. Vzhledem k společensko-politickému prostředí ve Finsku a Švédsku však vstup těchto států do Aliance může probíhat v horizontu 2020, ne dříve.

Zdroj: http://riss.ru/analitycs/27082/