Jak víte, některá ruská slova se stala mezinárodními. Například „sputnik“. Podobně tomu je s ukrajinským slovem „pěremoga“ (vítězství), i to by se mělo logicky stát mezinárodním: nyní přece Vzdušné síly USA hlásí, že mají dodavatele raketových motorů místo ruských RD-180. A v čem že je ta „pěremoga“? Specifickou vlastností „pěremogy“ je nevyhnutelná přeměna ve „zradu“: pojďme se podívat, jak to bude probíhat v USA.

Připomeňme, že motor RD-180 byl vytvořen asi před 20 lety, a to na základě RD-170 (velmi zjednodušeně: RD-180 je „půlka RD-170″), který byl vyvíjen ještě v 70. letech. Proč nezopakovat staré zařízení, vytvořené bez jakékoliv inovace, investice, a dokonce i bez účasti efektivních soukromých vlastníků? Nicméně USA ze záhadného důvodu nemohou zopakovat svůj znamenitý motor F-1 na kapalná paliva, který byl vyvinut ještě v roce 1959 a který se podle oficiální verze používal na dopravu astronautů na Měsíc.

Kvůli zaručené substituci dovozu VVS USA uzavřely kontrakt najednou se dvěma společnostmi: Aerojet Rocketdyne a United Launch Services. Zdravá konkurence, by se dalo říci, ale je tam jedna nuance.

Smlouva s Aerojet Rocketdyne na vývoj raketového motoru AR1, určeného pro Atlas V (a možná i pro Vulcan), má oznámené náklady v $ 115,3 milionu, přičemž polovinu – 57 milionů dolarů – do toho vloží společnost sama. Nicméně VVS US „nevylučují“, že v budoucnu státní investice mohou dosáhnout až $ 536 milionů. To se deklaruje oficiálně, a pak to klidně může dopadnout jako s F-35, stealth-lodí Zumwalt a dalšími. Přitom uvedené částky se vztahují právě jen na vývoj samotného motoru, ale ono bude potřeba modifikovat i nosič, zaplatit testy,…

United Launch Services má v úmyslu vyvinout raketu-nosič Vulcan s metanovým motoru BE-4, přičemž v tuto chvíli neexistuje ani prototyp. Částka smlouvy se rovná $ 46,6 milionů, ale opět – smlouva ohleduplně předpokládá nárůst rozpočtových prostředků až na $ 201,6 milionů.

A tak nakonec celkové náklady USA na vývoj analogie RD-180 budou potřebovat více než jednu miliardu dolarů.

Důvody k americké „pěremoze“ – což je charakteristické – jsou politické a provádí se na škodu hospodářství, což je charakteristický rys tohoto ukrajinského pojmu. Senátor John McCain říká (srovnejte s ukrajinským „Plyn v Rusku nekoupíme!“):

„Je prostě nemorální dotovat ruskou intervenci na Ukrajině a pomáhat plnit kapsy penězi získanými z prodeje raketových motorů!“

Pravda, na rozdíl od Ukrajiny jsou ještě v USA příčetní senátoři. Například kongresman z Alabamy, republikán Richard Shelby, vydal v deníku The Wall Street Journal kritikou McCaina, když uvedl, že když už se vzdát ruského dovozu, „bylo by logičtější se vzdát dovozu zbraní za $ 151 milionů, ropných produktů za více než $ 20 milionů a korýšů za $ 326 milionů“, a ne poškozovat kosmický program USA.

Člen odborné rady kolegia Vojensko-průmyslové komise, plukovník v záloze Viktor Murachovský potvrzuje politickou angažovanost konání Američanů:

„Myslím, že tu v podstatě jde o americké vnitropolitické hry, ale domnívám se, že pokud nový prezident bude rozumný, je docela možné, že tento program bude postupně odsunut na vedlejší kolej, a Amerika se nakonec vrátí k nákupu našich motorů. Protože co se týče kvality, účinnosti a vědecko-technického zázemí vložených do našich raketových motorů, není na světě nic, co by se mohlo rovnat, a je nepravděpodobné, že by se v příštích 10 letech objevilo.“

Proč tedy to všechno, ptáte se? Situaci objasnil ještě v roce 2012 akademik Boris Katorgin:

„Já jsem jim hned řekl: ztratíte více jak miliardu dolarů a 10 let. Uběhly čtyři roky a oni říkají: ano, je potřeba ještě šest let. Uběhly další roky a zas říkají: ne, ne, ještě tak osm let. Od té doby prošlo 17 roků a oni ještě neuvedli do provozu ani jeden motor. Jen na testovací vybavení potřebují miliardy dolarů. U nás v Energomaši je vybavení, kde v hyperbarické komoře je možné testovat tentýž motor RD-170, který dosahuje výkonu 27MW. Testovací zařízení je určeno pro prověrky výrobků, odpovídající technickým podmínkám a stanovení zpracovatelnosti.“

Takže v prosinci minulého roku situace vypadala takto:

„Před půldruhým rokem konzorcium objednalo 29 RD-180, nicméně zaplatilo jich jen patnáct. Tím že v tu dobu Kongres přijal zákon o zákazu jejich instalace na všechny rakety vyvážející vojensky potřebné náklady, osud zbývajících čtrnácti zůstal ve vzduchu. V souvislosti s nezbytností provést více vojenských startů do roku 2019, zákonodárci přece jen povolili ULA koupit 9 ze 14 zbývajících motorů. Nevida pak možnosti pokračovat ve startech bez RD-180, konsorcium požádalo o povolení na nákup zbývajících pěti. Jako výsledek, v americkém zákoně o dani na tento rok se objevilo ustanovení rušící zákony. ULA tedy nepřemýšlel dlouho a honem objednal dalších dvacet RD-180.“

Generální ředitel společnosti United Launch Alliance Michael Gass v roce 2014 po návštěvě Ruska upřímně přiznal:

„Nějak v moderních technologiích zaostáváme. Když jsme přijeli do Ruska, bylo zde prováděno to, co je v našich učebnicích uváděno jako nemožné“.

Mohou se USA obejít bez dodávek RD-180? Mohou, nelétají přece jen na těchto modelech. Ale samozřejmě část vesmírného programu bude odsunuta na vedlejší kolej, dokud nebude vyvinuta jejich náhrada. A je logické předpokládat, že to bude trvat nejednu pětiletku a bude to stát mnoho stovek milionů dolarů.

A jsou vůbec pro Rusko dodávky motorů RD-180 do USA důležité? Těžká otázka: jsou důkazy, že zpočátku, ještě v 90. letech, byly kontrakty uzavřeny za pro Rusko velmi nevýhodné ceny, a to až na hranici ztrátovosti. Nicméně nyní by to už měly být smlouvy nové.

V každém případě, i kdyby se USA zcela vzdaly nákupu, celá řada motorů (RD-170, RD-171, RD-180) je určena pro skupinu ruských raket-nosičů „Angara“, takže upotřebeny určitě budou v domácí výrobě. I když to není masová výroba, zakázky Američanů přebytečné nebudou.

Bylo by však dobré připomenout, že o možnost nákupu RD-180 se v loňském roce začala zajímat také Čína. Takže má nám být líto ztráty odbytu v USA?

Nicméně ani my si nemůžeme dovolit oslabovat. RD-180, mající svůj původ v RD-170, je ještě sovětský výrobek. A to, že USA nyní nejsou schopny rychle vytvořit analogii ke staré sovětské technologii, nehledě jen na případ motorů, je jasným příkladem srovnání socialistických a kapitalistických modelů. V socialismu si stát může dovolit cílené dlouhodobé investice, které se vyplatí až za mnoho let, protože je orientován na dlouhodobé cíle, nikoli na zisk. Soukromý vlastník však vidí efektivitu výlučně ve výši zisku, a tak se orientuje na výrazně kratší období.

Navíc spolupráce státu se soukromým kapitálem za liberalismu se prakticky scvrkává na model „ztráty státu, zisky do soukromých rukou“. Připomeňme zde článek A. Borcova „Raketa Falcon-9 – píár na prázdném místě„:

„…není-li to reklama, pak Mack dostal jen na svého SpaceX státní dotace srovnatelné s objemem financování celého kosmického odvětví v RF, a při tom vláda USA je garantem společnosti“.

Takže není možné se oslabovat, ale ve stávajících politických podmínkách je cestou vytváření státních odvětvových společností. Což se i děje, nehledě na touhu liberálního ekonomického bloku ve státě všechno efektivně zprivatizovat, jak tomu bylo v 90. letech…

Zdroj: http://politrussia.com/ekonomika/ssha-khotyat-zamenit-918/