Pojďme si hned zkraje všechno pojmenovat. USA tuto etapu syrské partie prohrály, nehledě na to, že pseudopatrioti ruské blogosféry opět tvrdí, že „Putin slil“. Před USA v Sýrii stály konkrétní úkoly, na jejichž splnění byly vynaloženy nemalé finanční prostředky a diplomatické úsilí.

Američané minimálně potřebovali odstranit Asada, zlikvidovat syrskou státnost, otevřít syrské území pro katarský plynovod do EU s cílem vytěsnit z evropského trhu Gazprom, a vytvořit v Sýrii pseudoislámský stát, který by teroristé z DAIŠ používali na zničení Íránu s následným přístupem na jižní hranice Ruska.

Není problém jmenovitě připomenout všechny ty analytiky, kteří ještě zcela nedávno tvrdili, že Asad je s konečnou platností zrazen, Rusko Sýrii prohrálo a Damašek spolehlivě padne.

A teď se podívejme na průběžné výsledky syrské partie z pohledu plnění amerických úkolů.

Asad, živý a zdravý, rozdává rozhovory evropským médiím a jeho režim je stabilní a nechystá se rozpadnout.

O nevyhnutelném rozpadu syrská státnosti, i když je zpochybňována, není vůbec řeč.

Na plynovad Katar – Evropská unie klidně zapomeňte. Nebude a kdesi v kanceláři Gazpromu už otevírají šampaňské. Nedávno další podepsané memorandum o dodávkách ruského plynu do Řecka a Itálie je potvrzením toho, že i v Evropské unii tohle všechno chápou.

Za snahou vytvořit v Sýrii pseudoislámský stát pod záštitou DAIŠ můžeme udělat kříž. Stejný kříž lze udělat i za autoritou těch expertů, kteří tvrdili, že ruská intervence bez krvavé pozemní operace nemůže situaci ve válce proti terorismu změnit. Dokonce i těm obzvlášť nenadaným expertům musí být nyní už jasné, proč Kreml tak úporně pracoval na snětí sankcí z Íránu. Bez íránské podpory v podobě tisíců profesionálních „dovolenkářů“, kteří bojují v Sýrii, by se totiž nepodařilo tak rychle a efektivně zvrátit průběh války. Mýtus o nepřemožitelnosti DAIŠ byl defin itivně zničen.

Pokud z rusko-amerického příměří sejmeme diplomatickou slupku a podíváme se na něj s ohledem na akce VKS RF už po jeho podpisu, ukazuje se, že v Sýrii (za podpory USA!) je zaveden režim, při němž ruská vojska bombardují všechny, kdo se s Moskvou nedohodl na zařazení do seznamu umírněných. A pokud se na věc podíváme úplně cynicky můžeme se zeptat: a co když ruská vojska budou přijednom bombardovat, koho se jim zachce, tedy včetně takzvané umírněné opozice, tak kdo je zastaví nyní?

Samozřejmě, že takzvaní umírnění bojovníci mohou psát do Washingtonu stížnosti. Ale já teda neznám poštovní službu, která může doručit státnímu tajemníkovi dopis z tohoto světa. Ano, Američané také budou výsledky mírových jednání sabotovat. Jenže na ruské straně jsou prostředky nátlaku, zatímco oni normální nástroje na ovlivnění situace nemají. Dá se říci, že příměří není nic než nástroj, který dostal Obama na řešení svých vnitřně-politických problémů. Tímto příměřím teď může zavřít pusu svým jestřábům v Pentagonu a těmto jestřábům pak zůstane jen možnost psát vzteklé komentáře do Wall Street Journal s požadavkem něco s tím Ruskem konečně udělat.

Putin přivedl situaci v Sýrii do logického vítězného konce aniž by se Sýrie pro Rusko stala druhým Afghánistánem. A ještě k tomu získal solidní bonusy: katarské trubky do Evropy nepovedou, dramaticky se zvýšil prodej ruských zbraní, stejně dramaticky stoupl respekt k možnostem ruské armády a jako třešinka na dortu – možnost v klidu a zasvěceně se vypořádat s problémem „Ukrajina“, aniž by se musel starat o vypuknutí války na druhé frontě.

Zdroj: http://politrussia.com/world/pyatiminutka-zdravogo-smysla-636/