Jak jsem tušil, ruská Centrální banka stejně jako americký FED, abych tak řekl, „zamrzla v póze“ a ponechala úrokové sazby na velmi vysoké úrovni. Vlastně to není nic nového. Je to pokračování úvěrového ochrnutí, které trvá, troufám si tvrdit, po celou historii Ruské federace. Nějak se nemohu upamatovat na dobu, kdy u nás byly normální nízkoprocentní sazby.

Správné stanovení diskontní sazby by se mělo orientovat na průměrnou návratnost investic do reálné ekonomiky. My máme takové úrokové sazby, které byly stanoveny a stanovují se Centrální bankou a na které se samozřejmě orientují komerční banky — to jsou sazby výhodné pouze těm, abych tak řekl, podnikatelům, kteří vydělávají na úkor finančních spekulací a manipulací. Ale reálný sektor v tutéž dobu „hladoví“ už čtvrt století. Aby se do reálného sektoru začalo něco dostávat, je třeba, aby úroková sazba byla nižší, než je jeho průměrná rentabilita.

Samozřejmě, že tento ukazatel se velmi odlišuje v jednotlivých odvětvích, ale v průměru zhruba 5 – 8 %, což je dvakrát méně, než sazba stanovená Centrální bankou.

Pro srovnání: obdobné americké firmy dostávají peníze prakticky zdarma. Tam se účetní sazba už dlouho pohybuje v rozmezí 0 až 0,25 %. A jen díky těmto levným penězům jejich ekenomika stále ještě přežívá. Ale jak se bude „pacient“ cítit, až ho odpojí od „hadiček“, těžko říci. Možná, že se už ani sám nikdy na nohy nepostaví. Ekonomika USA je natolik rozvrácená těmito levnými penězi, že se obávám, že zvýšení úrokové sazby na 1 % pro ni bude smrtelným úderem.

Co se týče naší Centrální banky, někteří říkají, že tím, že reguluje sazby, provádí mírně řečeno podivnou politiku. S tím já nesouhlasím. Jsem přesvědčen, že se tu zcela vědomě provádí destruktivní politika a zcela záměrně se potlačuje národní hospodářství tím, že se peněžní masa nepouští do oběhu. A to vše se děje pod záštitou údajně vědeckých teorií, podle nichž míra inflace závisí na objemu peněžních zásob. Napsal jsem knihu o reformách Alexandra II. Tehdy se v Ruském imperiu stalo totéž, co vidím dnes: v roce 1860 byla vytvořena Státní ban ka (obdoba dnešní CB) a spolu s ministerstvem financí začala provádět politiku koncentrace kapitálu. A nyní se vše opakuje: naše úřady hloupě hromadí finance – o tom všichni vědí. Všem je to známo. Všichni vědí, jaký je ukazatel monetizace, to je nasycenosti penězi naší ekonomiky, to není žádné tajemství. Je nižší než v mnohých afrických zemích. Pro srovnání: v Rusku v roce 2013 byla ekonomika monetizována na 47,1 %, je to jeden z nejnižších ukazatelů na světě. V Papua-Nové Guineji je 52 %, v Paraguaji – 46 %. V průměru je ve světě monetizace ekonomiky přibližně rovná 125 %. Nezbývá než se divit ohromující životaschopnosti naší ekonomiky. Neustále jí pou&sc aron;tějí žilou, a ona přesto stále dýchá. Takže na jedné straně CB RF – to je takzvaná pátá kolona, která s úspěchem dělá to, co nedokázaly sankce proti Rusku. Z druhé strany jsou tak vysoké úrokové sazby výhodné pro lichváře, kteří se dnes ocitli u rozbitého koryta tam, na Západě. Vždyť tam jsou úrokové sazby na úvěry už tak nízké, že bankovní byznys prakticky upadá. A tady v Rusku pro něj vytvořili takové útočiště: sem bez překážek – skrze všelijaké prostředníky a fiktivních struktury – přicházejí takzvaní páni peněz (banky, nacházející se u tiskařskéko stroje a dostávající peníze zadarmo), tady velmi dobře vy dělávají a potom vydělaný kapitál vyvedou za hranice Ruska.

Abychom se přesvědčili, že to tak skutečně je, stačí se podívat na statistiku naší platební bilance. Nelenil jsem si a spočítal čisté saldo mezinárodního pohybu kapitálu (kolik ho do Ruska přichází a kolik odchází) a prohlédl bilanci investičních příjmů (je to rozdíl mezi tím, co vydělají cizinci, kteří přivedou svůj kapitál k nám, a kolik vyděláme my, když investujeme své peníze za hranicemi). A ukázalo se, že za 10 let, od roku 2004 do roku 2014 rozdíl mezi „příchodem“ a „odchodem“ kapitálu z RF činil – 1 bilion dolarů. To znamená 100 miliard dolarů ročně ! Peníze sem přicházejí a potom po nějaké době odcházejí, přičemž jich odchází nesrovnatelně víc, než jich přišlo. Řeknu to takhle: ještě nikdy k nám nepřišlo více zahraničního kapitálu, než kolik ho odešlo. Taková je matematika.

Naše Centrální banka přímo a cílevědomě k tomuto procesu přispívá. A vysoké sazby a taková překvapení jako například pád rublu, to všechno jsou zásluhy Elvíry Nabiullinové. Ne nadarmo ji na Západě nazvali nejlepším „centrálním bankéřem“ současného světa.

Autor: Valentin Katasonov

Zdroj: http://politikus.ru/articles/70665-valentin-katasonov-cb-delaet-to-chego-ne-smogli-sankcii.html