I když člověk není věřící, jistě ví, že existuje jakési Desatero Božích přikázání, které by mělo být pro křesťana tím nejzákladnějším a nejpodstatnějším souborem pravidel pro jeho život. Obecně všichni víme, že z hlediska věřícího křesťana je přestoupení jakéhokoliv přikázání tzv. ,,hříchem“, tedy proviněním proti samotnému Stvořiteli všeho. Proto jistě žádný křesťan nechce ,,hřešit“, protože dobře ví, že hřích proti Bohu je docela veliký problém, který se těžko napravuje. Křesťané by tedy, proti ateistům, měli být mnohem pozornější a důslednější v tom nikomu neublížit, protože Desatero se kromě jednoho přikázání, týkají hlavně bezvadného vztahu k ostatním lidem. Jedním z přikázání je ono jmenované ,,Nezabiješ“.

Pokusme se o určitou modelovou situaci, která je nyní docela aktuální pro každého a pro křesťana snad ještě více. Dejme tomu, že věřící, nebo jakýkoliv jiný, člověk pojede na dovolenou do zahraničí, tam vidí nějaké lidi jiné rasy. Připadají mu zajímaví, cizokrajní, zábavní. Nic o nich neví, jen je tak zdálky párkrát zahlédne, snad si s nimi i vypije čaj, ale jistě se nedá říci, že by zcela poznal jejich podstatu. Vrátí se domů a nějací známí mu říkají, že se těm lidem ve vzdálené zemi nějak dobře nedaří…inu, napadne našeho křesťana, rád bych jim nějak pomohl, je to křesťanské a lidské… Mluví o tom se známými, ale oni mu to vymlouvají. Že už viděli mnoho důkazů, že ti lidé tam jsou jiní, ale hlavně že jsou dost agresivní a vyvolávají moc problémů. Panu Křesťanovi se to ale nezdá, vždyť byli takoví zábavní a i to jejich oblečení bylo ohromně interesantní… Ne, on tomu nemůže uvěřit – takoví zábavní lidé nemohou být zlí. To není prostě možné. Ale znovu a znovu jej varují všichni kolem a říkají mu, ať se podívá na důkazy, že je mnoho zcela konkrétních důkazů, filmů, výpovědí. Ať si až pak udělá svůj názor. Ale on je na své známé už naštvaný, chtějí mu pokazit jeho radost, tak se těší na to, že udělá někomu radost. Nebude se dívat na nějaké filmy, nebude ničemu z toho věřit, ne! Nakonec se se všemi pohádá a sám jede pro ty chudáky, aby je přivinul ke svému srdci.

Doveze si tedy nové přátele. Chovají se sice jinak, než tehdy u nich, ale jeho přání je zachránit je tak silné, že vše ignoruje.

Potud to není nijak zvláštní a žel ani neobvyklý příběh. Zajímavé je jeho pokračování pod úhlem Desatera. Dejme tomu, a není žádná utopie, ale mnohdy skutečnost, že některý z jeho svěřenců někoho zabije. Kdo bude viníkem? Jistě ten vrah, ale jaký podíl na vraždě ponese Pan Křesťan? Vždyť on chtěl jen dobro, je tedy snad taky viníkem? Ano, jistěže je! Dostal dostatek důkazů, že jeho čin, ke kterému ho nikdo nenutil, vytvoří velké nebezpečí. Mohl se o tom snadno přesvědčit z mnohých věrohodných materiálů, ale on to odmítl. Tím převzal plnou odpovědnost za své rozhodnutí. A protože jsou tito imigranti skutečně nebezpeční a agresivní, provedl to, že ze své vůle dovezl zabijáka a postavil ho mezi bezbranné lidi.

Pokud by kdokoliv odněkud vědomě dovezl zabijáka a strčil ho mezi bezbranné – musel by být považován za zločince, nebo dokonce za samotného vraha svých obětí, na které ,,nasadil“ útočníka. Je to stejné, jako vypustit bojového psa na hřiště s dětmi a pak říkat, že on ten pes je vlastně hodný, ještě nikdy nikomu neublížil, asi byl jen nervózní proto, že ty děti křičely, byla to jen náhoda, když potrhal několik dětí. Všichni jsme v takové situaci zajedno, věřím, že i křesťané – je jedno, jestli majitel psa neměl ,,zlý úmysl“ a byl jen hloupý, přesto nese za svou hloupost plnou odpovědnost. I když pes nikoho nezraní – stačí, že ohrozí bezpečnost lidí – už je to vina jeho majitele – a to zcela jistě! Tak i křesťané na tom nemohou být jinak jen proto, že jsou ,,věřící“ – ba naopak, oni mají ještě větší odpovědnost, protože by měli chápat svět v širších souvislostech. Je úplně lhostejné, že to ,,myslí dobře“, nebo že jsou ,,naivní“, neznalost neomlouvá. Každý má dnes možnost si najít dost informací, aby se nemusel naivně chovat. Že to neudělá – to je jeho odpovědnost a proto, z hlediska Desatera, i jeho hřích.

Pokud sem importují Křesťané imigranty, berou na sebe plnou odpovědnost před Bohem, společností, a spolubližními za vše, co z toho vyplyne. A není to nebezpečí jen násilného činu, ale i nepokojů ve společnosti, rozvratu, vystupňovaného napětí a nebezpečí možné následné občanské války. Je v tomto smyslu jedno, že jedna rodina neudělá takovou škodu, ona je ,,precedentem“, příkladem, spuštěním nějakého děje, který pak už běží dál tímto ,,započetím“ samovolně. To vše pak vytváří křesťané svým ,,dobrem“, které však vytváří mnoho ,,zla“. Žádné skutečné dobro nemůže současně přinášet zlo. To prostě není možné – pak to nikdy není ,,dobro“.

Vystavovat své spolubližní nebezpečí je taky hříchem…a pokud se toto nebezpečí stane skutečnou újmou na zdraví, na životu, na míru v národě a mezi lidmi – pak je to hřích těžký a velmi rozsáhlý.

Každý věřící by proto měl mnohem důkladněji přemýšlet o svých činech, protože on si je vědom, že i když ho společenské zákony nepotrestají a snad ani neobviní – před Bohem se nikdy nikde neschová, a když vytvoří jakékoliv zlo pro své spolubližní a národ – neobhájí to svým dobrým chtěním, láskou a solidaritou. Zlo zůstává zlem i v ozdobných pláštích morálních, nebo dokonce náboženských slov. Pak se to navíc stává lží. A lhát svému Bohu, toho by se křesťan měl skutečně obávat!

http://cozivotdal.eu/