Obyvatelé zjišťují škody po náletech provládních syrských sil na velkoměsto Anadan asi 10 km od měst Nubul a Zahraa na severním venkově Aleppa, Sýrie 3.2.2016

Představte si bezesnou noc v paláci ‚sultána‘ Erdogana v Ankaře. Vžijte se do jeho běsnění, když se dověděl, že Syrská arabská armáda (SAA) za podpory ruské letecké síly zahájila očekávanou Bitvu o Aleppo – přes region Bayirbucak – čímž Ankaře odřízla hlavní koridor dodávek zbraní a tu tzv. Džihádistickou dálnici.

Kdo kontroluje tento koridor, ten bude kontrolovat konečný výsledek války v Sýrii.

Mezitím v Ženevě syrská opozice na dálkové ovládání čili Vysoká vyjednávací komise zřetelně demonstrovala, že se v první řadě nikdy ani nechtějí sejít s delegací Damašku – ani v „blízkých“ rozhovorech ani jinak – i když Washington s Moskvou už nahrubo souhlasily s dvouletým přechodným plánem, který by měl teoreticky vést k sekulární, ne-sektářské Sýrii.

Saúdská fronta u jednacího stolu v Ženevě nechtěla nikoho menšího než kolaboranty z Ahrar al-Sham, Jaysh al-Islam a všechny od Jabhat al-Nusra čili al-Kaiída v Sýrii. A tak byla ta fraška v Ženevě ještě kratší, než se dalo čekat, a „Cesta do Aleppa“ se ukázala v plné kráse.

A zapomeňte na NATO

Notoricky neblaze proslulý saúdský intrikán, princ Turki, bývalý mentor Usámy bin Ládina, zajel do Paříže na propagandistickou ofenzivu; kde se zmohl jen na lavinu nepopiratelného popírání a – a svalování viny za celou syrskou tragédii na Bashara al-Assada.

Většina té syrské ‚opozice‘ bývali válečníci z křesla nabíraní CIA už roky, stejně jako troubové a vazalové CIA v Muslimském bratrstvu. Všechny tyto charaktery dávaly přednost užívání si v Paříži před tvrdší muzikou v Sýrii v poli. Teď jsou opozičníci v podstatě válečnými lordy, co si musí říkat Domu Saúdů i o lahve s vodou – kromě těch bývalých ministrů z Assadovy strany Baath v kvádru a s kravatou vybraných, aby sloužili jako tvář opozice pro ožulitelná Západní korporátní média.

Mezitím ‚4+1‘ – tj. Rusko, Sýrie, Írán, Irák plus Hezbolláh – vítězí s rozhodujícími fakty v poli. Provalilo se to, v Damašku žádná změna režimu nebude. Ale nikdo ty zprávy ještě nedonesl až k Turkům a k Saúdům.

‚Sultán‘ Erdogan se utápí v moři zoufalství. Nadále odvrací smrtelně vážné hrozby, které jsou v sázce pro jeho vlastní válku proti PYD – proti zastřešující organizaci Syrských Kurdů a proti YPG (Lidové obranné jednoty, které jsou jejich vojenským křídlem). Erdoganův ministerský předseda Davutoglu nejenže chtěl, aby byla PYD v Ženevě zakázaná, nýbrž na ni chtěl udeřit na zemi, jelikož na PYD/YPG pohlíží jako na „teroristy“ spolčené s tureckým kurdským PKK.

Zprostředkovatel OSN pro Sýrii Staffan de Mistura gestikuluje během tiskové konference na syrských mírových rozhovorech před hotelem President Wilson v Ženevě ve Švýcarsku, 3.2.2016© Denis Balibouse / Reuters

Co ale bude ‚sultán‘ Erdogan dělat? Vzdorovat nedávno dorazivším stíhačům 4G++ Suchoj Su-35S – které děsí k smrti všechny ty doktory Divnolásky z NATO? (Nepoučení, kdo je Dr. Divnoláska, klikněte sem.) Turecké letectvo, které bylo uvedeno do „oranžové pohotovosti“ by mohlo vyděsit tak akorát tak starého toulavého psa. To samé platí i pro generálního tajemníka NATO, tu figurku Jense Stoltenberga, co vyzývá Rusko, „aby jednalo odpovědně a plně respektovalo vzdušný prostor NATO.“

Moskva se záštiplně vrhá na Turkmeny a současně s tím poskytuje leteckou podporu PYD západně od Eufratu. To ‚sultána‘ Erdogana zranilo do srdce srdcí; po všech Erdoganových četných hrozbách, že postup PYD/YPG západně od Eufratu je překročením konečné červené linie.

Už teď vyděšené NATO šílenou Erdoganovu válku proti Rusku nepodpoří – i když pro ni neoconi v US a v UK vyrubávají cestu; protože rozhodnutí NATO musí být jednohlasná a tou poslední věcí, kterou mocnosti EU jako Německo a Francie chtějí, je zase další válka v Jihozápadní Asii. NATO by mohlo poslat do jižní Anatolie zbytečné rakety Patriot a zbytečné AWAC k podpoře Tureckého letectva. To je ale asi tak všechno.

Vyberte si svou oblíbenou změnu režimu

ISIS/ISIL/Daesh mezitím nadále profituje ze své vlastní Džihádistické dálnice táhnoucí se 98 kilometrů přes turecko-syrskou hranici, zvláště do Jarablu a Al Rai z Gaziantep a Killis v Turecku.

Ankara opičící se od Izraele buduje zeď – 3,6 metru vysokou, 2,5 metru širokou táhnoucí se mezi Elbeyli a Kilis, ta je ale v podstatě jen k propagandistickým účelům. Protože Džihádistická dálnice zůstává ve všech praktických ohledech otevřená – i když Turecké ozbrojené síly možná nově natírají staré hraniční přechody, které jsou vždy otevřeny. Mluvíme o ohromném pašerácko-vojenském podfuku; jelikož z ručky do ručky přejde 300 $ za každý noční přechod a turečtí strážmistři si mohou nahrabat až 2 500 $ za to, že budou pár minut koukat jinam.

Skutečnou otázkou je, proč Gazientep nepodléhá zákazu vycházení uvalenému Ankarou, když tu tisíce vojáku Tureckých speciálních sil bojují „válku o zemi.“ Je tomu tak, protože Ankara s provinčními úřady nemůže obětovat skutečnou prioritu Erdoganovy války s Kurdy.

To nás přivádí k té jediné páce, které se ‚sultán‘ v tomto okamžiku ještě těší. Od Bruselu po Berlín jsou zdravě myslící vyděšeni, že EU je ve skutečnosti rukojmím Erodagovy kurdské „priority“, zatímco Ankara nedělá skoro nic s ohromným pašováním migrantů.

Když nedávno Davutoglu navštívil Berlín, tak nejenže nepřijal žádné sliby, nýbrž znovu zdůraznil Erdoganovu přísahu o „anihilaci“ Syrských Kurdů.

A to vysvětluje vlastní zoufalství německé kancléřky Angely Merkel. Jak mohla údajně nejmocnější politička Evropy podlehnout tak hrubému vydírání? ‚Sultán‘ chce spoustu peněz a spoustu ústupků a ještě navíc propustku k vstupu do EU. Jinak nezavře kohoutek s tím chmurným přílivem uprchlíků.

Není divu, že výrobna fám o změně režimu jede naplno. Myslíte, že v Ankaře? Ne, v Berlíně.

Submitted by Tyler Durden on 02/07/2016 21:50 -0500

Authored by Pepe Escobar, originally posted Op-Ed at RT.com,

Zdroj: http://www.zerohedge.com/news/2016-02-07/why-sultan-chaos-freaking-out