Bude někdy přijat ústavní zákon o celostátním referendu? Tato otázka přilákala 14. ledna 2016 na seminář Spojenectví Práce a Solidarity do zasedací místnosti Domu odborových svazů v Praze na Churchillově náměstí tolik zájemců, že se sotva vešli. Téma evidentně mnoha aktivním lidem nedává spát.

Názory panelistů – významného odborníka na ústavní právo profesora Zdeňka Jičínského, člena ústavně právního výboru sněmovny Stanislava Grospiče (KSČM) a právníka Patrika Doležala – doplnili sami posluchači. Sešli se především ti, které přímá demokracie zajímá.

Na širší kontext ústavního zákona o referendu poukázal profesor Jičínský. Myšlenka celostátního referenda nás provází od listopadu 1989 a platí, že pravicové strany odmítají o referendu vůbec diskutovat, zdůraznil. »Do vínku nové české demokracie bylo vloženo pohrdání vůlí občanů, protože neproběhlo referendum o rozpadu Československé republiky,« řekl někdejší dlouhodobý sociálnědemokratický politik. ČSSD podala na podzim roku 1992 návrh nové Ústavy, v níž měl být zakotven i institut referenda, což tehdy pravice shodila ze stolu.

Jičínský souhlasí s tím, že všelidové hlasování, které prozatím proběhlo u nás jen o vstupu ČR do Evropské unie, se mělo konat i o případné radarové základně USA na území ČR či o tzv. církevních restitucích – těsná parlamentní většina založená jen na přeběhlících není v tomto případě v pořádku. Avšak konání referend ke všem problémům, jež společnost řeší, není uskutečnitelné, neboť přijetí zákona vyžaduje poměrně dlouhou proceduru, tři čtení ve sněmovně, projednávání v obou komorách apod. Švýcarská zkušenost je podle Jičínského nepřenosná. »Přímá demokracie ve složité společnosti má omezený prostor,« míní a je přesvědčen, že ústavní systém založený na politických stranách má stále smysl a institut referenda by se neměl stavět proti stranám.

Návrhů na zakotvení celostátního referenda v Ústavě ČR bylo dáno asi dvacet. Nespočet jich, a opakovaně, předkládali komunisté. Aktuálně se tak stalo i v tomto volebním období, ovšem návrh nebyl ostatními poslaneckými kluby podpořen, konstatoval poslanec Grospič. Proto nyní komunisté soustředí svou pozornost k vládnímu návrhu, byť k němu mají výhrady. »Návrh na změnu ústavního zákona musí získat kvalifikovanou podporu v obou parlamentních komorách, přičemž obě komory se nesmějí přehlasovat,« vysvětlil Grospič s tím, že je třeba promyslet, kolik občanů může referendum vzešlé z lidu vyvolat a jaká by měla být účast občanů (kvorum), aby bylo platné. Je ke zvážení, zdali povinné kvorum zapracovat, když ani volby nemají kvorum a jsou platné i při minimální účasti, poznamenal poslanec. Další otázkou je, jak vymezit předmět referenda – například by se nemělo týkat výše daní, státního rozpočtu aj. Grospič vidí velký problém v tom, že klesá volební účast a zájem občanů o věci veřejné.

Během semináře bylo přečteno stanovisko Hnutí za přímou demokracii (HZPD), které se problematikou referenda zabývá. Hnutí stávající vládní návrh zákona o referendu považuje za principiálně nepřijatelný. Do diskusí o nápravě současného politického prostředí se musí podle pověřeného člena Rady HZPD Jaroslava Plucara zapojit celý národ, neboť není možné, aby lid rozhodoval jen v den voleb a pak předal moc na čtyři roky voleným zástupcům, aniž by mohl do věci hovořit. »Za smysluplný bychom považovali takový zákon o referendu, s jehož pomocí bude mít lid ve všech záležitostech státu právo posledního slova, bude-li chtít,« zazněla Plucarova slova s tím, že jde o to, aby lid mohl referendem korigovat ta rozhodnutí parlamentu, která nejsou v souladu s jeho vůlí.

»Chybí tu dialog, politická reprezentace nekomunikuje s nikým kromě lobbistů,« reagoval Doležal, jenž je autorem jednoho z návrhů zákona o referendu předloženého aktivisty. Je přesvědčen, referendum má být nástrojem dialogu mezi občany a politiky a jeho uzákonění by nemělo být nástrojem politického boje.

Téma referenda mezi občany rezonuje

V diskusi padaly otázky či návrhy, které svědčily o tom, že téma u části občanů opravdu rezonuje: Například by mohl být uzákoněn trestný čin maření referenda; měly by být stanoveny sankce za to, že exekutiva neakceptuje výsledek referenda; účast v referendu by mohla být povinná aj. Není-li prozatím vůle k celostátnímu referendu, začněme v krajích a obcích – zněl další hlas z pléna – a zejména tam, kde jsou ČSSD a KSČM zastoupeny v radách. Valná část otázek byla směřována k možnosti všelidového hlasování o vystoupení ČR z NATO.

»Politika je komplexní jev, který má pozitivní i negativní stránky – tak jako člověk má pozitivní i negativní stránky. Chcete-li něco změnit, tak v rámci stávajícího politického uspořádání,« doporučil Jičínský, a to i v reakci na několik křiklounů mezi posluchači, kteří nedokázali své názory zformulovat kultivovaně a přínos akce znehodnocovali.

Zdroj: http://www.halonoviny.cz/articles/view/42192626

Komentář Jan K.:

14. ledna 2016 proběhl v Praze seminář na téma Zákon o celostátním referendu. Byla to první akce, kterou jsme na toto téma uspořádali a na které jsme chtěli rozpoutat veřejnou diskuzi k této věci. Záměr se bohužel úplně nezdařil. Aby bylo jasno, organizátorem byl především SPaS, resp. Jan Kavan a Václav Novotný (NeZa), kteří přivedli pana poslance Grospiče a profesora Jičínského. Mým příspěvkem byla komunikace s Patrikem Doležalem.

Mělo jít o to, že Zdeněk Jičínský měl pohovořit o minulosti a důvodech, proč nebylo referendum či jiné nástroje přímé demokracie včleněny do české ústavy již na začátku a kdo a s jakými argumenty překážel jejich zavedení. Stanislav Grospič měl mluvit o současné situaci v Poslanecké sněmovně z pozice strany, která v principu podporuje změny v původním návrhu ministra Dienstbiera, jenž by byly ve prospěch funkčního zákona o referendu. A Patrik Doležal měl hovořit o konkrétních problémech v Dienstbierově návrhu a o vlastním návrhu, který organizátoři v zásadě podporují.

Téma je z podstaty věci mimořádně důležité. Vlastně důležitější, než jakékoliv jiné, protože se týká toho, kdo bude řídit tuto zemi, jestli její občané, nebo její otrokáři. Proto také přišlo poměrně hodně lidí (cca 50-60). Problém byl v tom, jací lidé přišli.

Ze všech přítomných jsem odhadem polovinu, možná 2/3 znal a jednalo se o známé (převážně) pražské firmy, resp. notorické stěžovatele na současný společenský systém, kteří se už několik let pohybují na všech možných demonstracích a veřejných akcích proti všemu možnému, podobně jako jsem to dělával poměrně dlouho i já.

Věřím i tomu, že všichni přítomní byli a jsou oprávněně nahněvaní na systém, ve kterém žijeme a na jeho představitele a konstruktéry, upřímně touží po změně k lepšímu a potrestání škůdců všeho druhu a chápou, že dobrý zákon o referendu je jednou z věcí, která by mohla pomoci nápravě současného neutěšenému stavu.

Jak však poznamenal v průběhu diskuze jeden z kolegů, videozáznam z tohoto semináře by mohl posloužit jako perfektní příklad toho, proč by u nás referendum nemělo být a jak tvrdí např. členové a sympatizanti TOP09, tak referendum u nás opravdu nemá tradici. Ukázalo se totiž, že téměř nikdo z publika nebyl schopen skutečné komunikace.

Je však třeba poznamenat, že část viny za chaotickou a prakticky nic neřešící a ve výsledku zbytečnou diskuzi padá i na stranu organizátorů a moderátora, který na začátku nevysvětlil dostatečně, proč jsme vůbec tuto akci uspořádali, kdo z diskutujících má jakou roli, co publiku nabízíme a co po něm chceme.

A tak se po krátkých úvodních příspěvcích diskuze zvrhla do chaotického se překřikování se lidí v publiku navzájem a stěžování si na všechno možné, co se v této zemi děje. Tazatelé mluvili o všem možném a nebyli schopni položit dotaz k věci a panelisté se ztráceli v množství témat a nezvládali konkrétně odpovídat na otázky.

Několik lidí z publika se k panelistům postavilo nepřátelsky a začali nadávat poslanci Grospičovi a Zdeňkovi Jičínskému, že i oni můžou za špatný stav našeho státu. To je sice do jisté míry pravda, ale v tu chvíli to vůbec nebylo na místě. Nepochopili, že se jedná v současné době o naše potenciální spojence. V tomto případě je to o to šílenější, že všichni ti lidé měli prakticky stejný názor na téma, ke kterému jsme se sešli, tj. že potřebujeme dobrý zákon o celostátním referendu a co by měl tento zákon umožňovat!

Je strašně jednoduché jenom si stěžovat, myslet si o sobě kdovíco a nadávat každému, kdo má jen o trochu jiný pohled na věc. A přitom nic užitečného nevytvořit. Pořekadlo, že aktivní blbec je horší, než třídní nepřítel, se ukázalo jako naprosto platné. Mezi aktivisty se nachází bohužel poměrně velké procento lidí, kteří dřív mluví, než myslí, resp. spíš nemyslí, zato všechno vědí „nejlíp“. A vzhledem k tomu, že se často jedná o lidi, kteří jsou tvrdě zkoušeni důsledky přítomnosti zločinců ve vedení našeho státu, tak jsou plni frustrace a oprávněného hněvu. A ten pak vyzvrací při jakékoliv příležitosti, bez ohledu na důsledky. Nicméně to likviduje jakoukoliv konstruktivní činnost.

Situace v současné poslanecké sněmovně je pro schválení zákona o celostátním referendu s prospěšnými pozměňovacími návrhy je spíše nepříznivá. Pro podporu změn jsou v podstatě pouze KSČM, SPD a Úsvit – Národní koalice a to ještě pouze pokud je k tomu občané dokopou. Jediná šance je sehnat dostatečné množství podpory mezi poslanci ČSSD, ANO a možná i ODS. TOP09 a KDU-ČSL jsou principiálně proti

referendu. Vytvořit tlak na poslance vyžaduje sofistikovanou a koordinovanou činnost inteligentních a schopných lidí, kteří velmi dobře znají naše politické prostředí a jeho vnitřní vztahy. Debilové, kteří si myslí, že všemu nejlíp rozumí, ale jsou schopni vnímat jen miniaturní vesmír své omezené mysli a ve všech názorových oponentech vidí nepřátele, nikdy ničemu prospěšnému nepomohou a pokud budu já někdy

takovéto akce pořádat, tak je případně preventivně vyhodím, protože je dobře znám a vím, že nic dobrého nejsou schopni přinést. O koho konkrétně jde, zatím psát nebudu, ale lidé znalí pražského aktivistického prostředí si to asi snadno domyslí.

Budeme nadále usilovat o to, aby naší zemi mohli konečně vládnout její občané a k tomu zákon o referendu patří. Zatím zkouším věřit, že ta společnost, která se sešla 14. ledna 2016 na semináři o referendu, není reprezentativním vzorkem občanů této země, protože s většinou z nich by se nic konstruktivního tvořit nedalo. Proto jsme se rozhodli, že zveřejňovat záznam z této akce nebudeme, protože by to výsledku nepomohlo. Komu se to povede, tak může najít pár úryvků natočených některými z přítomných „chytráků“.

Zkuste se na chvíli vžít do role někoho, kdo poctivě vidí všechny problémy, které máme a poctivě se snaží jejich řešení najít a uskutečnit. A přitom musí bojovat mnohem víc s blbcema beze smyslu pro realitu, kteří sami nejsou schopní ničeho, místo toho, aby bojoval se skutečnými zločinci. A nebylo to bohužel vůbec poprvé! Zákonitě se dostaví otázka: Zaslouží si a chce vůbec lid této země, aby pro něj někdo něco prospěšného udělal?

Nejsem si v současné době jist odpovědí. A co jste schopni a ochotni udělat pro lepší zákony v naší zemi vy? S kecama typu všechny politiky bych vystřílel, pověsil nebo zavřel a poslal na nucený práce neztrácejte čas. Na prázdné řeči není nikdo zvědav, jde o skutečné činy s pozitivním výsledkem!

Připomínám, že text návrhu a další naleznete v pozvánce zde.