Počátkem listopadu 2014 měly Marie Snow a Cori Gunnels, které žijí v městečku Chino Valley, Arizona, USA, hrozný zážitek. Z několika málo zveřejněných zpráv vyplynulo, že tyto dvě ženy musely sledovat, jak po přeletu vojenského dopravního letadla C-130 a dvou doprovodných letadel z nebe ve svazcích padaly tenké ,,dešťové kapky“. Byly dlouhé asi 15 až 18 metrů a měly ,,pevnou strukturu.“
Podle internetové stránky IntelliHub, byly obě kamarádky natolik duchapřítomné, že nasbíraly nějaké vzorky tohoto vláknitého materiálu, aby je následně prozkoumali odborníci.
Chtěly získat odpověď na otázku, co vlastně z nebe spadlo. Bezpočet ,,vláken“ se v chuchvalcích dalo najít na plotech a rostlinách. Tato ,,vlákna“ byla rovněž rozptýlená po celém Chino Valley. Snow se jich bála dotknout přímo, takže k jejich sběru použila papír.
O něco později Snow navázala kontakt s místní zpravodajskou stanicí KPHO, která spadá pod CBS. Stanici sdělila svůj zážitek a požádala, aby se objev obou kamarádek prošetřil.
V březnu o několik dní později, se o celou věc začal zajímat reportér stanice Greg Argos. Měl se na místě prozkoumat nashromážděný materiál, poslechnout si tento příběh od Snow a podat o celé události zprávu. Snow důrazně popsala, že po přeletu vojenských letadel z nebe padal tento vláknitý materiál.
,,Snow velmi překvapilo, co se po rozhovoru se CBS stalo“ píše IntelliHub.
Na téměř tříminutovém videu KPHO je opět zaznamenaná výpověď Snow, která také dostala slovo. Dále se uvádí, že vlákna která Snow nasbírala, jsou ,,tlutší než pavučina“ a jsou ,,odolná proti potrhání“. Stanice je odeslala do laboratoře forenzní vědy na Grand Canyon University.
Podle zprávy, tato tajemná vlákna zkoumala vedoucí oddělení pro forenzní vědy, Melissa Beddow. Použila k tomu mikroskop se 40-ti násobným zvětšením.
Za prvé, vzorky byli mnozí skutečně ohromeni a poněkud bezmocní. Nakonec dospěli k závěru, že se zřejmě jedná o ,,biologicky rozložitelnou gázu“, která pochází ze sousední stanice na chov skotu. Vlákna byla vyrobena ze ,,směsi pšenice, lepku, mouky a antibiotika bacitracinu.“
Takový výsledek podle IntelliHub, nemohl uspokojit zvědavost.
,,Po odvysílání zprávy v místní televizní stanici, byla Snow a ostatní občané zklamáni a byli vůči tvrzení novináře Argose skeptičtí. O něco později navrhnul Al DiCicco, který je k vidění v dokumentu Shade the Motion Picture, který pojednává o programech tajných nebo neznámých biologických zbraních, aby Snow navázala kontakt s IntelliHub News. Dále aby nechala provést nezávislý výzkum nějakou renomovanou laboratoří, což také Snow provedla.
Dne 22. listopadu navázala Snow kontakt s Shepardem Ambellas z IntelliHub, aby s ním diskutovala o tom, jak by měla co nejlépe pokračovat dál. Občané Chino Valley, jsou totiž se zpravodajstvím místních médií nespokojeni. Ambellas jí dal stejné rady, které dostala od DiCiccia. Tzn. nechat vzorky znovu přezkoumat nezávislým orgánem.
Snow a Gunnels pak poslaly některé vzorky vláken do důvěryhodné laboratoře v Reddingu.
Oba vzorky dostaly pracovní číslo 14K0279 (4. prosince 2014) a 14K0683 (02. Prosince 2014). Laboratoř potvrdila, že ,,všechny analýzy byly provedeny v přísném souladu s našimi osvědčenými standardy kvality“. ,,Pevná vlákna“, která předložila Marie Snow, podstoupí ,,obecný test.“
Dále IntelliHub píše:
,,Oba výsledky testů kupodivu prokázaly, že v obou vzorcích byly zjištěny tři kovy. Hliník, baryum a stroncium. Všechny tři kovy, jsou podle názoru mnoha angažovaných vědců typické, pro dlouhé kondenzační pruhy na obloze. To znamená, že se vyskytují ve spojení s jevy jako je chemtrails, geoinženýrství (Geoengineering) nebo Terraforming, jak v dokumentu Shade the Motion Picture vysvětluje investigativní vědkyně a aktivistka Rosalinda Peterson zAgriculture Defense Coalition.“
Média hlavního proudu dosud tento incident tutlala, stejně jako většinu dřívějších zpráv o chemtrails. Nebo se snaží, aby pojmy ,,chemtrails“ nebo ,,geoinženýrství“ byly nedůvěryhodné. Stejně tak se snaží aby lidé, kteří chtějí na problém upozornit veřejnost, byli onálepkováni za ,,bláznivé konspirační teoretiky.“
Autor: J. D. Heyes