A proč ne? Z jednoduchého důvodu. Nejsou totiž na hlavu padlí. Litviněnko, jak známo, Rusko zradil a všechny své informace o Rusku, které mohly Brity a Západ zajímat, vyklopil svým novým chlebodárcům hned poté, co svoji zradu dokonal a v Britanii se usadil. V tu chvíli byl Litviněnko pro Rusy odbytá -  i když nepříjemně odbytá – kapitola, se kterou se ovšem už nedalo nic dělat a nedalo se také na ni už nic spravit. Předpokládat, že Rusové  (na čele s Putinem zamozřejmě), se v této – pro ně de fakto už uzavřené situaci – roztřásli hněvem, přisahali Litviněnkovi pomstu a poslali do Britanie dva své emisary s vražedným poloniem v kufříku, kteří jej pak přemístili do Litviněnkovy polévky, je historka tak absurdní, že jí mohla uvěřit jedině snad mluvčí anglického premiéra (přenášeno dnes ČT z Británie), či  náš diplomat Votápek, ale nikdy ne střízlivě uvažující člověk.

Cožpak by si tihle v skrytu jednající nejvyšší představitelé Ruska nedokázali spočítat, že když budou opravdu jednat tak, jak je jim nyní na Západě připisováno, všichni západní politici i jejich prostitující se média půjdou při posuzování téhle aféry tou nejprimitivnější a pro ně té též nejvýhodnější cestou a předloží světu celou aféru takto co nejpřehledněji:

Litviněnko Rusko zradil a Rusové se mu za to pomstili tím, že ho otrávili.

Jistě, takováto historka  o ukojení zrady vraždou zrádce by možná obstála v akčním filmu o gangsterech v Chicagu, ale propánakrále co pohledává ve světě nejvyšší mezinárodní politiky, v níž se tak úzkostlivě dbá na to neudělat jediný morálně chybný krok, protože světová veřejnost právě tohle co nejbedlivěji sleduje, posuzuje a hodnotí? A potřísnit si ruce vraždou se přece politicky rovná sebevraždě.

Bráno z tohoto hlediska, při uplatnění logiky i při zodpovědění otázky Cui bono, čili komu tohleto slouží, můžeme tedy jakoukoli vinu Ruska na Litviněnkově smrti s dobrým svědomím vyloučit..

Ale pozor! Vraťme se ke Cui bono a posuďme, komu  Litviněnkova vražda skutečně  posloužila. A přiberme si k tomu i dnešní bombasatické vystoupení mluvčí britského premiéra, která plna víry, že lidé na Západě jsou svými médií už natolik zpitomělí a tedy též neschopní položit si ani jednu ze shora uvedených otázek, si s plným zápalem i chutí dovolila obvinit z vraždy Litviněnka přímo ruského prezidenta Putina. Bylo to, jako by čert v tom okamžiku vystrčil ne růžky, ale rohy. A jaká to ostuda pro český fištrón, když náš diplomat Votápek její verzi dnes odpoledne na ČT poslušně a bezduše zopakoval.

Takže ještě jednou se zeptejmě: Cui bono? A odpověď k nám přijde sama.