Jak bude plán realizován

Dříve než vyznačíme hlavní mezníky tohoto plánu OP-kartelu, podívejme se na několik zajímavých obrázků. V současné ekonomice existují dva zdroje, dva sloupy současného typu civilizace – ROPA a ZEMNÍ PLYN. Představme si, že jsme v paralelním světě, kde nejsou tato ložiska důležitá – všechno by tam bylo úplně jinak než u nás. Nebyla by tam doprava pomocí spalovacích motorů, místo asfaltových silnic betonové, vozidla s „tykadly“ jako u trolejbusu, nejmodernější lokomotivy a obrovská letadla-vzducholodi s atomovými reaktory… Celkově úplný sci-fi. Ale náš svět je takový, jaký je, a proto ropa i plyn jsou nejdůležitější zdroje současné civilizace.

Ložiska ropy a zemního plynu jsou rozptýlena po celém světě – trochu tam a trochu tady. Ale ta největší a nejvýhodnější pro zpracování jsou naleziště na západní Sibiři a na Blízkém a Středním východě.

Západní Sibiř má, jak známo, složité klimatické podmínky, proto jižní ropa je na těžbu levnější. Proto přihlédněme k Blízkému a Střednímu východu:

Základní zásoby jsou, jak je patrné z předchozího obrázku, v bazénech Perského zálivu a Kaspického moře. Další významná naleziště vzdálenější od „velké louže“ má Irák, menší jsou v Sýrii, nemnoho jich je v Turecku a Uzbekistánu a značné zásoby plynu má Tádžikistán.

Na následující mapě je struktura exportu ropy a plynu:

Zajímavé je, že magistrální ropovody na světě kromě Ruska téměř nejsou (výjimkou je ropovod Irák – Sýrie a centrálně – evropský ropovod). Východoevropské ropovody lze rovněž počítat k ruským a to jak historií vzniku, tak i zemí původu, odkud je čerpáno. Všimněme si však, že na této mapě jsou trasy námořní přepravy ropy a zemního plynu naznačeny chybně. Například ropu z Perského zálivu vezou do Evropy nikoli kolem Afriky, ale přes Bab-el-Mandebský průliv a dále do Středozemího moře přes Suezský kanál.

Abychom si představili mořský transport (a to nejen ropy), podívejme se na mapu světových obchodních tras.

Na této mapě jsou velmi dobře vidět „úzká místa“ mořských transportních tras. Je to Suezský kanál, Panamský kanál, Bab-el-Mandebský průliv, Malacký průliv, Gibraltar, La-Manche. Všechny ostatní průlivy a kanály není tak nákladné obejít.

Všimněte si také jasnosti Evropy. Je tam obrovský vnitřní tok nákladů, v Číně naopak je vnitřní doprava málo rozvinutá. Dokonce méně než v evropské části Ruska.

Názorně je vidět, že Čína pracuje nikoli na vnitřní trh, ale na export. Podívejte se také na Kanadu – zdá se, že severněji, než je šířka Krasnodaru, tam skoro nikdo nežije.

V následujícím textu se ještě nejednou budeme k těmto mapám vracet.

Takže před OP-kartelem stojí úkol – všechny, co se podaří, světové obchodní trasy (především ropy a plynu) přeorientovat na/přes Rusko, ostatní zminimalizovat nebo ještě lépe odstranit, protože co nekontroluješ, to může v budoucnu hrát proti tobě.

Hlavním úkolem OP-kartelu v první etapě je: ropa i plyn Kaspiku a Perského zálivu musí jít na sever, do Ruska, které je bude prodávat, stejně jako svou ropu a plyn Evropě a Číně (Koreji, Japonsku a dalším „východním pracantům“.

Hlavním v těžbě ropy bude Írán, který už dlouho s pomocí sankcí trénují v nenávisti k západnímu světu (USA a Evropě). Pokud se pozorně podíváte na mapu dole a srovnáte ji s obrázkem č. 2, bude jasné, která ropná naleziště připadnou Íránu (šíitská teritoria budou buď pod jeho protektorátem, nebo dokonce vstoupí do jeho sestavy), a kde bude těžba ropy zničena nebo alespoň minimalizována.

Zajímavá je otázka Ázerbajdžánu. Málokdo ví, že v Íránu žije více Ázerbajdžánců než v Ázerbajdžánu samotném. Je možné, že v první etapě bude Ázerbajdžán nebo jeho část (kromě Karabachu a území Lezginů) spadat pod protektorát Íránu, nebo dokonce vstoupí do jeho sestavy. Nu a perspektivně bude Írán stejně připojen k Rusku, přesněji k tomu státu (není důležité, jak se bude nazývat – Euroasijský svaz nebo nějak tak), jehož základem bude RF.

Írán nebude mít cesty ani na Západ, ani na Východ (vlastně už je skoro nemá nyní). Jen na sever. Na západ i na východ od Íránu je formování územní anarchie a nekonečných válek už blízko završení.

Pro lepší pochopení následujícího textu uvedu ještě jednu mapu. Tentokrát je to mapa etnik Blízkého a Středního východu.

Takže jaké události očekává Blízký a Střední východ stejně jako sousední země?

Turecko

V důsledku ekonomické krize (sankce Ruska + profesionálové nepřímých akcí z USA) dojde k vlastnímu majdanu (což je mimochodem turecké slovo), jehož zkouška právě probíhá. A dále – revoluce, chaos, mezietnické střety a územní ztráty. Vznikne nový stát Kurdistán (jeho irácká a syrská část jsou už v pozoru) a ten se okamžitě stane trnem pro Írán (kde rovněž žije hodně Kurdů).

Turecko má nyní problémy se všemi svými sousedy kvůli podpoře DAIŠ (ISIL) a imperiálním ambicím.

Jakmile v Turecku vypuknou občanské nepokoje, okamžitě přijde o členství v NATO (Řekové a Arméni budou nadšeni, Kypr, Karská oblast právě tak…) Mimochodem raketové systémy Patriot (USA) a vojenský personál (Německo) už byly z Turecka odstraněny.

Zajímavé bude, kdo ovládne úžiny. Připadnou Rusku, nebo se tam nejprve projeví nekompetentnost místních natovců (Řekové / Bulhaři) a teprve pak budou průlivy předány Rusku?

A ještě jeden zajímavý moment. V Turecku žije víc Gruzínců než v Gruzii. Pokud se Gruzie bude pohybovat správným směrem (zbavení občanství Saakašviliho, pomlouvání jeho politiky) – pokud to tak půjde dál, bude mít Gruzie šanci, přijde-li vhodný okamžik, veřejně uzavřít téma EU a NATO a smířit se s Ruskem. Pak podá přihlášku do Celní unie a získá teritoria, která svého času ztratila ve prospěch Turecka.

Ázerbajdžán

Jakmile propukne v Turecku chaos, Ázerbajdžán bude moci svoji ropu prodávat jedině přes Rusko. A buď (pod vedením Alieva) se dobrovolně připojí k Celní unii, nebo tam Aliev nebude a bude tam revoluce a občanská válka. Ale s tím samým výsledkem. Na severu Rusko, na jihu Írán, na západě zvětšující se (na úkor Turecka) Arménie. Ustoupit není kam.

Sýrie

Bašár Asad nemůže vybojovat celé území Sýrie. Tak je to vymyšleno. Musí spolehlivě kontrolovat pobřeží a přilehlá území šíitů a alavitů – to bude Nová Sýrie. Tato území budou součástí jedné z plánovaných dopravních tepen budoucnosti.

DAIŠ

To je na dlouho. Stát (a fakticky „to“ už má příznaky státnosti), založený na takovém lidožroutském fundamentalismu je neobyčejně odolný. Zničit ho je možné jedině totální likvidací podporujícího ho obyvatelstva (násilí + náboženství = vysoceefektivní spojení). Žádné raketové útoky tady nepomohou, snad jen mohou „přidat formu“ a nasměrovat expanzi náboženských fanatiků potřebným směrem. Řekněme k „porodním bábám“ do Turecka nebo do Saúdské Arábie.

Kurdistán

Kurdistán se na mapách objeví už brzy. Po nepořádcích v Turecku oznámí svou nezávislost a k němu se rychle připojí irácké a syrské části Kurdistánu. Kurdistán bude mít skvělé vztahy s Ruskem a Sýrií, napjatou spolupráci s Íránem a nenávist se zmenšujícím se Tureckem a rostoucím DAIŠ. Přes Kurdistán rovněž povede dopravní tepna, která povede dál do Ruska přes Arménii nebo Gruzii (a třeba tam i tam).

Zdroj: http://cont.ws/post/177768

První část: http://www.nwoo.org/2016/01/18/rothschildi-se-stehuji-do-ruska-test-medenymi-trubkami-cast-1/

Druhá část: http://www.nwoo.org/2016/01/19/rothschildi-se-stehuji-do-ruska-test-medenymi-trubkami-cast-2/

pokračování příště…