Tento rozhovor vzniknul před několika lety v Holandsku, není tedy nový. Jo Conrad z televizního kanálu http://bewusst.tv/ vedl rozhovor s ortodoxním rabínem Yosefem Antebi z hnutí Neturej_karta. O tom jak se stát Izrael chová k nemocným lidem, invalidům, Židům či názorovým oponentům, ukazuje následující zcela šokující výpověď. Je zarážející, s jakou precizností se některé zprávy na veřejnosti neobjevují, jaká témata se nediskutují, jaké skupiny či státy jsou nekritizovatelné a zřejmě i nepostižitelné.

Rozhovor je přeložen z angličtiny do němčiny a přepsán do češtiny.

Celý rozhovor na videu: https://www.youtube.com/watch?v=pcRbb8Pt8qE

Úvod: Většina lidí na světě si neuvědomuje, že mnoho ortodoxních Židů stát Izrael a okupaci Palestiny odmítá. Věří, že sionismus představuje nebezpečí pro světový mír. Jedním z nich je rabín Yosef Antebi, který byl sionisty unesen a mučen. Navštívil jsem ho na poslední den svátek Chanuka v roce 2011 v Amsterdamu.

Jo Conrad: Šalom, jsem tady v Amsterdamu s rabínem Yosefem Antebi. Velmi děkuji za pozvání k vám domů. Chceme hovořit o sionismu, o názoru na něj. Izrael, nedávno jste tam byl. Ale dovolte mi začít jednou otázkou. Nemáte strach, vzít si domů Němce, který je některými na internetu označován za antisemitu?

Rabbi: Židovská osoba by se měla obávat jen všemohoucího. Není důvod k tomu obávat se víc vás, než jiných lidí.

Jo Conrad: Pojem antisemitismus je často zneužíván. Věříte, že ho používá sionismus, aby dosáhnul určitých cílů?

Rabbi: O tom není žádná pochybnost. Každý člověk, který o tom pojmu přemýšlí tak zjistí, že antisemitismus v souvislosti s evropskými zeměmi sleduje cíle, které jsou spojené s 2. světovou válkou.

Jo Conrad: Prosím, krátce se představte. Odkud pocházíte, žil jste vždy v Amsterdamu?

Rabbi: Ne, narodil jsem se v Jeruzalémě. Jsem palestinský Žid. Můj dědeček z matčiny strany, stejně tak jako jeho otec, se narodili v Hebronu. Můj otec se narodil ve starém Jeruzalémě, což dokládají mé dokumenty. Já jsem Palestinec.

Jo Conrad: Tady to můžeme ukázat. Ano, registrace v Palestině. To je divné, my si totiž myslíme, že Židé žijí v Izraeli. Ale před tím než byl tento stát založen, od té doby Židé a Palestinci žijí ve válce, tehdy žili pokojně spolu?

Rabbi: Určitě.

Jo Conrad: Co se po založení státu Izrael změnilo?

Rabbi: Sionismus je příčinou dnešní neutěšené situace na Blízkém východě. A nejen na Blízkém východě, ale i na celém světě.

Jo Conrad: Dobře. Můžete vysvětlit co je to sionismus a co je na něm tak problematické?

Rabbi: Sionismus je politické hnutí, které vzniklo ve střední Evropě před zhruba 150-ti lety. Jednou z nejvlivnějších a vedoucích postav byl Theodor Herzl. Byl to světský (sekulární) Žid narozený v Budapešti a potom se svými rodiči vycestoval do Rakouska. Byl velmi vzdálen náboženství. Řešení židovských problému viděl v založení sekulárního státu jako je Rakousko, Německo nebo Belgie.

Jo Conrad: Dobře, po 2. světové válce byl Izrael založen pomocí Balfourovy deklarace. Ta Židům slibovala jejich vlastní zemi, nezávisle na tom, kdo v takové zemi žije. To jim bylo Brity přislíbeno, bylo to tak?

Rabbi: To je politický pohled na tuto událost. My na to pohlížíme víc z náboženské stránky. Židé byl před dlouhou dobou, před 2 000 roky potrestáni tak, že jsme tyto oblasti opustili. Tento trest nás pronásleduje už 2000 let.

Jo Conrad: Je to boží trest?

Rabbi: Ano. Není nám dovoleno tam žít, je nám dovoleno žít roztroušeně.

Jo Conrad: Vy jste ortodoxní Žid, který přísně věří na to, co stojí v písmech. Tedy že Židé dostanou svůj vlastní stát, když jim ho dá Bůh?

Rabbi: Ano, tak je to psáno ve svaté knize. Tato kapitola to dokazuje.

Jo Conrad: Píše se tam, že žádný národ nesmí být potírán zbraněmi. Co se stalo potom? Vy jste se narodil v Palestině, co se stalo potom, jak jste se dostal do Amsterdamu?

Rabbi: Byla to mise, kterou tady provádím již mnoho let. Od té doby tady žiji. Tu a tam žiji i v jiných zemích, ale vždy se vracím nazpět.

Jo Conrad: Vy jste v jedné anti-sionistické skupině, která dělá demonstrace po celém světě. Dokonce pálíte izraelskou vlajku. Možná to můžeme ukázat a vy k tomu něco řeknete. Něco o tom, co říkal Ahmadínežád, protože se vyjádřil proti státu Izrael. Myslím, že neříkal, že chce Izrael zlikvidovat. Ale stát jako politická instance, má zmizet, protože je to problém pro celý svět.

Rabbi: Ano slyšel jsem ho, že něco takového říkal. Nevím jestli použil slovo zničit, my používáme slovo demontovat. Tedy mírové odstranění sionistického státu (Izrael).

Jo Conrad: Vaše představy od jeho nejsou až tak vzdálené. Mnoho lidí se shodne na tom, že stát Izrael dělá problémy po celém světě?

Rabbi: Jistě, bez jakékoliv pochyby.

Jo Conrad: Nedávno jste byl v Izraeli. Jak jste před tímto rozhovorem zmínil, zacházeli s vámi velmi špatně. Můžete nám k tomu něco říct?

Rabbi: Nejdřív je dobré trochu hovořit o pozadí. Před pár lety ke mně domů přišel pár sionistů. Byli dva, jeden byl velmi silný a ten druhý byl něco jako intelektuální hlava toho páru. Přišli ke mně, přemohli mě a pustili do mě elektrošoky, dali mi injekce, polámali mi kosti. Potom jsem byl velmi nemocný. Ještě dnes trpím. Nizozemské orgány mě uznaly jako oběť násilí. Dostávám trochu odškodnění od holandských úřadů. Dnes jsem oficiálně uznaný jako invalida. Nemohu chodit, jak víte, mám vozík. Se svým zdravím, mám velmi mnoho těžkostí.

Jo Conrad: To je neuvěřitelné. Kdy se to stalo?

Rabbi: Bylo to 8. března 2000

Jo Conrad: Byl jste před tím nějak varován?

Rabbi: Ano, zavolali mi a řekli, že mám držet jazyk za zuby. Existují z toho telefonní záznamy, kazety. Policie to přeložila. Byl jsem varován pod rouškou toho, že jsem nábožensko-kriminálně aktivní. Označili to, jako náboženskou záležitost. Ve stejné době, v Jeruzalémě ukradli všechno, co moje matka zanechala (pozůstalost), veškerý její majetek. Dostali některé věci od mého dědečka, který opustil Hebron v roce 1929. Přinesl z Hebronu některé velmi důležité židovské věci, knihy a náboženské předměty. Všechny tyto věci byly ukradeny. Také kniha, kterou jsem začal psát. Ta nebyla ještě dokončená. Také předměty z mé palestinské minulosti chtěli mít. Ty už jsem nedostal nazpět.

Jo Conrad: Takže vás varovali před tím, vykládat o tom, že jste palestinský Žid a ne izraelský Žid?

Rabbi: Chtěli skrýt důkazy o harmonickém životě z období před zřízením sionistického státu. Chtěli ukázat, že stát je nezbytný. Nechtěli slyšet, že Židé žili v míru s muslimy a vztahy byly perfektní. A to je to, co světu říkám. Jsem tak jako tak, palestinský Žid. Nemáme tam pocit nepřátelství s muslimy. Máme muslimské přátele. Vycházíme spolu velmi dobře. Když to srovnám se vztahy po celém světě, tak my máme, moje matka a můj otec velmi dobré vztahy s muslimy. Není žádný důvod o nich mluvit špatně a zacházet s nimi špatně. Není pro to vůbec žádný důvod.

Jo Conrad: Můžeme o tom později třeba ještě mluvit, jak Izrael zachází s Palestinci. Takže jste jel do Izraele, vyprávějte nám o tom.

Rabbi: Cca před osmi měsíci mi holandský ministr spravedlnosti Alexander Karp sdělil, že je tady jedna možnost potkat mého syna, kterého jsem 16 let neviděl. Nemohl jsem ho 16 let vidět. Řekl mi, že v Jeruzalémě zorganizoval nějaké věci se svojí kolegyní z izraelského ministerstva spravedlnosti Reginou Tapoohi. Pokud přijedu, je možnost, že opět uvidím svého syna, po všech těch letech. Je to těžké, puká mi z toho srdce, po tak dlouhé době. Proto jsem na cestu požádal o zdravotnickou podporu a jel jsem tam.

Když jsme tam šli k zodpovědným (úřednkům) za kterými nás poslali, řekli, že ho nezají. Nemám tam co pohledávat. Jsem tam jenom jako turista a nebudou se mnou spolupracovat. Zkusil jsem to 4-5 krát. Když jsem to zkusil po páté, řekli mi, že pokud je nepřestanu obtěžovat, zavolají policii. Nevěděl jsem, co mám dělat. To nebyl to jediný důvod, proč jsem tam jel. Také lékaři mi doporučili ošetření v Mrtvém moři, že to po mučení mému zdraví pomůže. Takže jsem se vydal na cestu. V té době jsem byl hodně lékařsky ošetřovaný. Po 18-ti dnech jsem myslel, že to nemá cenu. Vypadalo to, že nechtějí, abych svého syna uviděl. Proto jsem si zarezervoval zpáteční let. Když jsem přišel na letiště, před tím než jsem něco řekl, před tím než jsem ukázal svoje doklady, přišli ke mně policisté a řekli Yosef Rabbi. Udělali takové gesto. Řekl jsem, ano pane. Nenašli jsme žádný důvod k vašemu pobytu. Byl jsem velmi překvapený, že znali moje jméno, aniž by viděli můj průkaz. Upozornil jsem je na to, že nejsem žádný jejich občan. Žiji v Amsterdamu a jsem občan Holandska, jaký je důvod mě zadržet? Řekli mi, že musím státu zaplatit hodně peněz a smáli se. Jakoby chtěli říct, že musím přece vidět, že to nemůže být ten pravý důvod. Jaké peníze? Řekli mi, máte tady syna. Odpověděl jsem, že jsem se s ním nikdy nesetkal. Teprve nedávno jsem se dozvěděl, že ještě žije.

Oni si od mojí rodiny vzali tolik peněz, tolik majetku, milióny. Řekli mi ano, to slyšíme pořád. To všechno můžete vykládat u soudu. Dali mi do ruky nějaké papíry a vzali moje zavazadla z letiště. Neměl jsem odletět a doprovodili mě k letištnímu východu. Z toho všeho, co se stalo, jsem se cítil velmi slabý. Potom jsem se probudil v nemocnici, kvůli této situaci. Potom mě propustili z nemocnice, jel jsem do Jeruzaléma. Navštívil jsem sousedy. Těm lidem jsem řekl, co se stalo. Oni chtěli přezkoumat, jestli je to pravda. Přezkoumali to a řekli, ano vy nesmíte vycestovat. ,,Musíte jít před soud“. Šel jsem k soudu a soud ode mě požadoval půl miliónu. Zeptal jsem se: ,,Za co? Vždyť už jste toho tolik dostali! Proč tolik?“ Řekli, že jinak se nedostanu ven (z Izraele). Před budovou soudu ke mně přišel jeden úředník. Řekl mi: ,,Zapomeňte na všechno, co jste zažil. Na únos a mučení.“ Řekl jsem: ,,Ne, já jsem na to nezapomněl, ale vy říkáte, že mi to pomůže se odsud dostat“. On odešel a smál se. Šel jsem ke svým věcem, které už zabalili a vypadalo to tak, že ze země nikdy nevycestuji.

Pokusil jsem se vycestovat podruhé, jel jsem k letišti na svém vozíku. Došly mi moje léky, potřeboval jsem lékařské ošetření. Proto jsem šel do nemocnice. Přišel ke mně jeden muž v bílém plášti, jako mají lékaři a zeptal se mě: ,,Rabbi Yosef jak se vám daří?“ Znělo to cynicky, proto jsem se zeptal: ,,Odkud mě znáte? Kdo vás ještě nezná?“ Odpověděl zase divným hlasem. ,,Nepřišel jsem, abych si hrál na důležitého, ale proto, protože potřebuji zdravotnické ošetření. Ano dostanete obzvlášť dobré zdravotnické ošetření, pojďte sem a sedněte si.“ Bylo to velice zvláštní chování. Vlastně jsem nevěděl, jak mám zareagovat. Takže sem si tam sednul. Potom ke mně přišel jeden muž a řekl: ,,Půjdete se mnou dobrovolně, nebo vás mám sebrat? Rozhodněte se, jak se mnou půjdete“. Zeptal jsem se: ,,Kam? Odvezeme vás do nemocnice, není vám moc dobře.“ Zeptal jsem se: ,,Ale tohle je nemocnice, proč bych měl jít do jiné nemocnice? Nemůžete mi léky na moje bolesti dát tady?“ Ne, musel jsem jít s ním, už mě držel za ruku. Držel mě velmi pevně, myslel jsem, že bude lepší s ním jít.

Vzal mě do sanitky a jeli jsme asi 20 mniut z Jeruzaléma k něčemu, co vypadalo jako nemocnice. Otevřela se elektrická brána, byla tam ozbrojená ochranka, která střežila vchod. Potom ke mně přišel jeden doktor s velmi chladným výrazem v obličeji. Řekl mi: ,,Dobrý den Rabbi Yosef, slyšíte mě?“ odpověděl jsem: ,,Ano, samozřejmě že vás slyším. Slyšíte také hlasy, je to tak?“ Odpověděl jsem: ,,Pokud tady jsou hlasy, tak je slyším, nejsem přeci hluchý“ Nehledě na to, že jsem nevěděl, kam tím míří. ,,Slyším vás, když na mě mluvíte a není nic jiného, co bych mohl vnímat.“ Nebyl s mojí odpovědí pokojený. Zavedl mě do uzavřeného prostoru, jako do vězení pro vrahy.

Vzpomínám si, že noviny psaly o lidech v hrozných situacích, které měly daleko k židovskému chování. Všechno, co jsem měl, moje peníze, moje dokumenty, můj pas, mé telefony, to všechno mi odebrali. Protože jsem znal svoji situaci, schoval jsem si jeden mobilní telefon. Počkal jsem do setmění, ti lidé byli zaměstnáni jinými věcmi. Vzal jsem telefon a zavolal jsem do Holandska a popsal jsem, co se stalo. Dělali si velké starosti. Potom jsem slyšel zvonit telefon v místnosti a za skleněnou tabulí byl zdravotnický tým. Viděl jsem, jak na mě ukazují a jak se o mně baví do telefonu. Důrazně jsem cítil, že jsou nespokojení s tím, jak to probíhá. Ptali se mě: ,,Máte u sebe telefon?“ Odpověděl jsem: ,,Ano“. Takže věděli, že jejich plán nebude fungovat. Během 24h jsem byl zase venku, opět velmi podivným a zvláštním způsobem.

Někdo přišel, vyndal mě z vozíku a naložil do sanitky. Dovezl mě do centra a vyhodil mě uprostřed Jeruzaléma s dopisem v ruce, že jsem propuštěný z nemocnice. Nedostal jsem žádné léky nebo injekce, ale jsem si jistý, že tohle nebylo naplánované. Díky bohu jsem to přežil.

To nebyla jediná věc. Druhá zkušenost byla, když jsem jel v autobuse s ostatními 16-ti lidmi. Civilní vůz předjel náš autobus, zapnul blikající světlo a zastavil nás. Vzali mě ven z autobusu, celou noc mě vyslýchali na policejní stanici blízko Jeruzaléma. A během výslechu mi jeden policista řekl: ,,Některé zkušenosti byste měl raději zapomenout. Nemá cenu, si pamatovat věci, které stejně na celém světě nikoho nezajímají. Je to ve vašich rukách, jak dlouho tady ještě zůstanete.“ Pokud ty věci zapomenu, pak bude všechno v pořádku.

Takže to se vztahuje k příběhu z 8.března 2 000. To je ten den, kdy jsem byl unesen a mučen, tady v Amsterdamu. Takže nazpět. Lidé viděli, že nemohou nic udělat, aby mi pomohli a mohl jsem to místo (Izrael) opustit. Ne tedy, oficiálním způsobem. Podmínkou bylo, že si nemohu vzít nic s sebou. Také ne můj invalidní vozík, to byla jedna podmínka. Další podmínka byla, že nesmím vědět, kdo mi pomohl. Takže jednoho dne, jsem se dostal nazpět do Evropy. To bylo před dvěma měsíci. Takže od té doby vstávám ráno u sebe doma.

Jo Conrad: To je neuvěřitelné. Vy jste Žid a Židé vás mučili, to zní opravdu neuvěřitelně. Myslel jsem, že je to židovský stát a Židé tam jsou vítáni.

Rabbi: Podívejte se, než budeme pokračovat, je lepší si to objasnit. Nebyl jsem mučen Židy, ale sionisty. Je velmi dobré, když nás lidé uvidí a pochopí, že Židé nejsou žádní sionisté. A sionisté, podle definice, nejsou Židé. Lidé, kteří se chovají takovým způsobem, ukazují že to nejsou Židé. Židovská chování je milosrdné a vůči židovskému národu je loajální, na celém světě. Pokud se člověk chová tímto způsobem, pak ukazuje, že to není Žid. Žid je soucitný člověk, který podporuje dobročinnost a myslí to s každým člověkem dobře.

Jo Conrad: Skutečně existují různé druhy Židů. Sefardští Židé, aškenázští Židé, ale oni si nemohou nárokovat dědictví na Svatou zemi, pocházejí ze Středního východu. Jsou to Chazarové, kteří převzali židovské náboženství.

Rabbi: Ano, takové myšlenky existují. Když řekneme, že jsou dva různé druhy Židů, tak nevím jestli je tento popis správný. Židé jsou Židé, kteří žijí židovské učení. Proto se nám říká Židé. V této knize existuje ještě jedna část. V Talmudu se tomu říká Megila, je to název knihy. Stojí tam, že každý kdo neuznává nepravého Boha, je Žid. Každý člověk, který pozná, že falešný Bůh není Bohem, ten už určitým způsobem Žid.

Jo Conrad: To je bláznivé, který Bůh je falešný a který je ten správný?

Rabbi: Ten opravdový Bůh je Ha Shem, otec Abrahama, Izáka, Jakoba. Je to Bůh, o kterém se hovoří ve svaté Tóře (5 knih Mojžíšových).

Jo Conrad: Hovoříme tady o Starém zákonu, říká tedy, že existuje i falešný Bůh?

Rabbi: Existuje mnoho falešných věcí, kterým můžeme věřit.

Jo Conrad: Jak přemýšlíte o lidech, kteří nejsou Židé, kteří nejsou Bohem vyvolení. Jsou horší, mají menší cenu než Židé?

Rabbi: Podívejte se, to nedělá žádný dobrý dojem takhle mluvit a může to být velmi urážlivé takové věci slyšet. Mám strach, abych neřekl něco špatně, co bude špatně pochopeno. Moje angličtina také není dobrá, takže jsem velmi opatrný na to, co říkám. Mohu vám říct, že v čase kdy přijde Mesiáš a my mu přineseme dárky do svatého chrámu, přijdou tam také ne-Židé, aby mu přinesli dárek. Také ne-Židé mají místo v nebi, žijí-li řádně jako spravedliví lidé. V mnoha různých zemích, žije dost spravedlivých lidí, kteří splňují sedm noachidských přikázání (https://cs.wikipedia.org/wikiD).

Jo Conrad: Takže si myslíte, že Židé mohou žít pokojně mezi Palestinci a ostatními ne-Židy?

Rabbi: Určitě.

Jo Conrad: Je to pro ně problém? Musí se nějak změnit nebo očekáváte od ne-Židů, že se budou navzájem respektovat?

Rabbi: Podívejte se, Židé žijí v diaspoře už po 2 000 let. Nemáme žádný domov. My jsme loajální ke všem zemím na světě. Existují požadavky a povinnosti od národů vůči židovskému národu, jak jim bylo slíbeno. Přesně tak to říká i Talmud. Oni nás např. nesmějí zotročovat a naopak, nechat nás pracovat jako otroky. Z naší strany není dovolené, bojovat proti ostatním zemím. Musíme být loajální k zemím, v nichž žijeme. Takže pokud budeme žít v Holandsku, musíme poslouchat holandské zákony. Pod jednou podmínkou: V případě, že zákony nejsou v rozporu s Tóru. Národy nás nemohou nutit, abychom jednali proti našemu Bohu. Pokud jsou všechny tyto podmínky splněné a my nejsme nuceni dělat věci, které jsou v rozporu s Tórou, pak nemáme na výběr, musíme k národům být loajální. A to jsou přikázání Ha Shem. A v případě, že nás země nenutí pracovat v otroctví, tak je také dobrým základ pro harmonické a blízké soužití a není žádný důvod se proti těmto zemím bouřit.

Jo Conrad: Dobře, ale jak rozlišuje stát Izrael to, co jste mi před chvílí vylíčil.

Rabbi: Jistě.

Jo Conrad: Zacházejí s Palestinci, tedy obzvlášť s ne-Židy nerovnocenně, ačkoli je takové zacházení nařízeno. Izrael s Palestinci a ne-Židy nezachází stejně. Jak to, že právě Židé dělají to, co dělají? Jaké vidíte řešení? Co vy osobně můžete udělat, co můžou udělat Židé? To je v protikladu k Izraeli. Můžete říct, kolik lidí je anti-sionistů?

Rabbi: Tisíce a tisíce lidí (jsou anti-sionisté). Ne každý je ochoten o tom mluvit před kamerou. Lidé mají rodinu, lidé se bojí. Ne každý je ochoten podstoupit riziko být unesen a mučen, jako se to stalo mě. Já ale budu pokračovat, hovoříme o tisících a tisících lidí na celém světě. Potají se s nimi někdy bavím a oni mi dávají za pravdu. Můj názor je správný. Stát, každý stát je špatný, když po celém světě způsobuje tolik problémů, tolik věcí se děje. Když se pohybuji po ulici, mám zkušenost s tím, že potkávám přísné a rozčilené lidi. Vidí mě a vidí ve mně reprezentanta sionistického státu. Neví o tom, že my to rozlišujeme. Že my sami tímhle státem trpíme.

Jo Conrad: To je pozoruhodné, ano. Zajímavé je, že o tom nic neslyšíme. Hlavní média mají přece možnost vás pozvat do talk-shows nebo kamkoliv. Existuje sionistická kontrola médií?

Rabbi: Ano, samozřejmě. O tom není žádná pochybnost. Co se týká mého příběhu, jsou tady jedny velké noviny De Telegraaf. Velmi je zajímá můj příběh a proto se domluvilo, že ke mně přijdou. Krátce potom, to odřekli. Zeptal jsem se: ,,Proč?“ Zeptal jsem se také svého advokáta, který mi sdělil, že má velký strach. Dostal totiž do rukou určité dokumenty. Z dokumentů bylo jasné, že je tato organizace spojená s Mossadem. Nepřímo mu naznačili, že je lepší to vzdát. Nemůžeme to vzdát v půli cesty, musíme pokračovat. Nesmíme mít žádný strach. Chtějí nás zastrašit a vylekat, jsme pod jejich přísnou kontrolou.

Jo Conrad: Všichni po celém světě?

Rabbi: Ano, jistě. Oni to ví. Není potřeba abych jim to říkal.

Jo Conrad: To je tedy pozoruhodné. Neustále nás nazývají konspiračními teoretiky, pokud něco takového řekneme. Totiž že sionisté kontrolují média po celém světě, takže je nebezpečné o takových věcech mluvit. Nechci vám nahánět strach, byl jste mučen a měl jste ten zážitek z Izraele. Nemáte strach mluvit před kamerou?

Rabbi: Podívejte se. Už jsem toho hodně ztratil. Ztratil jsem svojí rodinu, kterou již mnoho let nemůžu vidět. Nemohl jsem jít na pohřeb svojí matky, rozloučila se semnou po telefonu. Potom šli do nemocnice a z ruky jí odstranili hadičky s infuzí a naznačili jí, že pokud nepřestanu, tak jí zabijí. Svého syna jsem nemohl vidět 16 let.

Ta věc s mojí matkou, pro mě byla velmi těžká. Rozloučení po telefonu na mě velmi dolehlo. Velmi mě to emocionálně zatížilo. Potom jedné noci v lednu 2 000 zemřela. Byl jsem zlomený, velmi zlomený. Seděl jsem tady sám. Dělal jsem tady různé obřadní věci, které Židé dělají. Přišli lidé z Amsterdamu, aby mě povzbudili. Zatím co lidé z blízkého okolí se mi vyhýbají, kvůli té věci s mým synem. Zůstal jsem na to úplně sám.

Zase mi zavolali, kvůli mojí matce. Ti lidé mě varovali před dalšími útoky. Jeden muž od policie přišel ke mně domů a řekl mi, že chtěli vypálit můj dům. Poslali nějaké lidi k mým dveřím. 8. března, tedy dva měsíce po smrti mojí matky mi zaklepali na dveře. Odhrnul jsem malý závěs u vstupních dveří a zeptal jsem se, kdo tam je. Takovým sladkým hlasem řekli: ,,Rabbi Yosef, Josi. Přišli jsme ti pomoc.“ Říkal jsem si, vyslyšeli moje prosby. Vědí, že jsem sám a zlomený, takže přišli lidé, kteří mi pomohou. Otevřel jsem dveře, mávali přede mnou papírovými kapesníčky, ale nevím, proč mi to přišlo tak zvláštní. Najednou jsem věděl, koho mám před sebou. Ještě před tím, než jsem pochopil co se stalo, zatlačili silně na dveře. Strčili nohu do dveří a ještě jednou silně zatlačili na dveře. Dovnitř vešel jeden muž, který vypadal, jakoby každý den trénoval. Byl velmi svalnatý. Vešel dovnitř, sehnul se dolů a otevřel černou tašku, která vypadala jako taška na dokumenty.

Ten druhý muž mě posadil na židli, která byla na chodbě a pevně uchopil můj obličej. Nemohl jsem se podívat ano doleva ani doprava. Koutkem oka jsem viděl nějakou injekční stříkačku a hned jsem něco cítil v mé paži. Pak jsem vnímal, jak je má schopnost myšlení a schopnost reagovat jakoby ochrnutá. Pak mě začal velmi agresivně boxovat do žaludku. Po té mi zlomil žebra. Mohl jsem sotva dýchat. Bylo to velmi bolestivé s každým pohybem. Proto mě tak snadno přemohli. Vzali mě do obývacího pokoje a dál mě mlátili.

Pak jeden z mužů vzal telefonní seznam. Nevím, byl jsem totálně zmatený. Nechápal jsem, co se děje. Možná, že jeden z nich řekl, že chce telefonovat. Ale důvodem spíš bylo to, že se naučil, jak s ním mučit. Naučili se, jak používat telefonní seznam na bití lidí. Nebo s ním způsobit otřes mozku nebo vážné vnitřní zranění mozku, aniž by na venek bylo vidět zranění. Začali s mě telefonním seznamem celého Amsterdamu, což je opravdu tlustá kniha, tlouct. Ještě v kombinaci s injekcemi a elektrickými šoky, které mi dali. Byl jsem zcela nepřítomen, bylo tak bolestivé a strašné.

Neexistují slova. Nemám slov na to, abych to popsal, jak jsem se v tu chvíli cítil. Co bylo ještě horší, že mi zkroutili ruce. To co dělali, bylo velmi bolestivé. Potom vím, jak si dávali pokyny. Chtěli mi strčit hlavu do záchodu a řekli navíc některé věci, co se mnou chtějí udělat. Nemohu to zopakovat, protože to bylo tak trapné, vulgární a sprosté. Opravdu si myslím, že to udělali proto, aby mi ukázali celou škálu jejich nástrojů na mučení. To mě dorazilo. To byla věc, která mě přivedla až na úplný konec. Řekl jsem: ,,Dobře. Podvoluji se tomu, bez ohledu na to, co máte v plánu.“

Prohledali celý můj byt kvůli dokumentům a našli tam některé anti-sionistické listy (letáky, časopisy). Vždy, když něco našli, znovu mě stloukli. Mučení celkově trvalo asi 1-2 hodiny. Kvůli injekcím a jejich zacházení jsem nebyl ve stavu, abych mohl křičet. Řekli, že mě dovedou k autu, které stojí venku. Když na ulici otevřu pusu a vydám jen jediný hlásek, zabalí mě do koberce. I s ním mě hodí do jámy s betonem na stavbě a nikdo mě nikdy nenajde.

Potom mě vzali do jedné sionistické budovy. Čekalo tam pár sionistů, kteří se označili jako rabíni. Ale oni nebyli žádní rabíni. Jeden z nich, byl pan Phil Evers (Raphael Evers), druhý se jmenoval Frank Louis. S jedním z nich, jsem se seznámil v květnu nebo srpnu před osmi měsíci.

Jak můžete vidět, v policejní zprávě se píše, že to byla pomsta za mou činnost. Definují to ale jako náboženský případ. Kdyby to vydali jako náboženský případ a ne jako židovský, úřady by se držely mimo. Jinak by museli říct, že jsem anti-semita, to je starý příběh. Museli by mě označit za anti-sionistu. Nechoď k policii, to jsou všechno nacisté. Můžete si vzít jeden novinový článek, ve kterém je to popsané. Ještě jednou, nechoďte k policii, to všechno jsou nacisté. Policie do toho byla ale zapojená. Po mučení mě vyhodili na ulici. Obyvatelé Amsterdamu mě přinutili zavolat policii a sanitku. Proto o tom policie ví.

Po tom následovalo mnoholeté lékařské ošetření, protože mučení ze mě udělalo invalidu. Po dlouhé době, jsem opět mohl se silnými bolestmi trochu chodit. Hodně trpím, mám silné bolesti, trpím jak fyzicky tak psychicky.

Není to jednoduché. Myslím si, že to jsou náklady na sionismu. To byl klasický příklad sionistického chování. Proto se dá říct, že pokud něco takového provedou s židovským mužem a při tom předstírají, že ho chrání, co potom udělají s ne-židovským mužem? Pokud takhle zacházíte s židovským mužem a považujete se za bohy judaismu a židovského národa, co asi potom dělají s Palestinci v pásmu Gazy? Jak potom bojují proti lidem z Libanonu a Sýrie, když se takhle chovají k Židům? Znám Gazu. Ale proč to děláme tak, jako by to nebyl náš problém?

Jo Conrad: To je neuvěřitelné, tvrdé. To je neuvěřitelné co jste zažil. Jak se k tomu pocitově stavíte? Nemůžeme s těmi událostmi být spokojeni. Máte nějaký plán, co chcete podniknout?

Rabbi: Podívejte se. Strávil jsem 16-17 let svého života tím, abych světu objasnil, že Židé nejsou totéž co sionisté. Sionismus není judaismus. Byl bych velmi šťastný, kdybych se v Berlíně mohl setkat s dalšími oběťmi sionismu a vzájemně se tak podpořit.

Němečtí politici tím velmi trpí, že mají vinu na tom, co se stalo v minulosti. Je jen stěží možné, aby se proti sionismu mohli vyslovit. Zejména sionisté předstírají, že jsou Židé. Je to pro Němce velmi, velmi obtížné se s tím vypořádat. Je to často hrozná situace. Není tady žádný mluvčí, který se může ani-semitsky vyjádřit. Mohu vám poskytnout to, jak s tím můžete zacházet. To udělám. Přišel totiž čas s tím začít, než bude příliš pozdě. Ještě před tím, než státy budou opět rozzlobené, to si nepřeji. Nechci je zase vidět rozzlobené. Ještě před tím, než bude příliš pozdě, musí židovské organizace vystoupit a říct pravdu. Jeden bod je, sionistům sebrat vítr z plachet a vzít jim argumenty proti evropským národům.

Jo Conrad: Dobře, možná vám při tom můžeme pomoc. Možná někoho najdeme mezi našimi diváky v Berlíně a něčeho tím dosáhneme. Myslím, že je velmi důležité, že právě my Němci…..vztahy mezi Němci a Židy nejsou jednoduché. Je velmi důležité předat jasné vysvětlení. Doufejme, že by to světu přineslo mír.

Rabbi: Uvidíme co se stane, co se stane v Izraeli. To by změnilo pnutí na celém světě. Uvidím, co pro to mou dělat.

Jo Conrad: Co může Mossad udělat, pokud je Izrael kritizován? Děkuji mnohokrát za rozhovor. Je ještě něco, co byste nám chtěl sdělit?

Rabbi: Doufám, že přijde den, kdy se všichni pozdravíme. Nejen slovy, ale srdcem a v míru.

Jo Conrad: Děkuji mnohokrát, šalom.

Odkazy:

NETUREI KARTA http://www.nkusa.org/

https://www.tagesschau.de/ausland/dossierisrael4.html

https://antebi.wordpress.com/

http://www.nltimes.nl/2013/06/27/israels-fault-says-assaulted-rabbi/