Mezinárodní zprávy bývají různé: radostné i ty nepříliš (teď obvykle ty druhé), zábavné i tragické… Nyní se objevila zpráva z rodu těch morálně přijatelných, ale nečekaná: obyvatelé africké země se rozhodli, že „Rusko musí zachránit Mali“. Sbírají pro to 8 milionů podpisů pod nějakou petici. Nebudeme řešit, „kdo komu co musí“: nakolik přesně přeložili novináři ono heslo, není totiž známo. Podívejme se raději na samotnou situaci.

Republika Mali je stát v západní Africe, nemá přístup k moři a hraničí se Senegalem, Mauretánií, Alžírskem, Nigerem, Burkinou Faso, Pobřežím slonoviny a Guinejí. Část území je řízena radikálními islamisty ze skupiny „Ansar-ad-Din“ spojené s Al-Káidou, v zemi se nachází mise OSN pro stabilizaci situace, kontingent mírových sil OSN (asi 11 tisíc) a kontingent francouzských vojáků (cca 4 tisíce).

20. listopadu 2015 přesto v zemi došlo k tragické události: v důsledku akce teroristů v hotelu Radisson v Bamako zemřelo šest ruských občanů, zaměstnanců letecké společnosti Volha-Dněpr. Zodpovědnost na sebe vzali bojovníci Al-Káidy v islámském Maghrebu spolu s uskupením „Al-Murabatun“ a „Frontou osvobození „Ke-Masiny“.

Bylo to jasným svědectvím toho, že vláda situaci nekontroluje. Připomíná to Sýrii: pomocníků je tam také mnoho, ale z nějakého důvodu to nepomáhá. Narozdíl od Mali však do Sýrie přišli Rusové a najednou se začal zavádět pořádek.

Nu a teď se i v Mali lidem zachtělo efektivity…

Tento stát – a o tom málokdo ví – má zvláštní význam z ohledem na vliv v Africe (ne nadrmo tam Francouzi poslali svůj vojenský kontingent kromě mírových sil OSN). Vedoucí vědecký pracovník Oddělení srovnávací vědy o kultuře YVES RAN Petr Kucentov v článku „Nač Rusko potřebuje Mali?“ říká:

„…není to jen kvůli ideální strategické poloze, ale také proto, že území dnešní Republiky Mali bylo nejméně od středověku centrem stejně zvláštním jako starověké civilizace. Právě tam se objevily státy: Starověký Egypt, středověká velmoc Mali, říše Songai a království Bambara v Segu Koro. Pokryly území sousedních zemí (Senegalu, Gambie, Guiney, Pobřeží slonoviny, Nigeru a Burkiny Faso). A navíc důvěryhodnost Mali jako kulturně-historického centra západosúdánské civilizace je velmi vysoká.

Musíme vzít v úvahu, že pro Afričany jsou tradiční autority nepopiratelné… To je důvod, proč je Mali klíčem k západnímu Súdánu. Zopakuji to: právě tohle pochopili naši západní „partneři“ a to je také důvod, proč Franci připadá její přítomnost v bývalé kolonii nezbytná. Dokonce ani partneři Francie z EU tam nejsou povoleni: veškeré zboží v zemi je francouzské výroby (a v daleko lepší kvalitě)… Tak ostražitý postoj Francouzů k Mali je způsoben výhradně strategickým postavením této země – trh tam není tak obsáhlý, aby se tam na ochranu francouzských hospodářských zájmů dala poslat Cizinecká legie. Ale na ochranu strategických zájmů to nutné je“.

Autor, který má v Mali známé, popisuje názory obyvatel: mají pocit, že na světě je možné něco řešit jen s Německem, Čínou a Ruskem: „protože to jsou spolehliví partneři, vždy plní své závazky a nepletou se do cizích věcí“. Vezměte prosím na vědomí, že Francie na tomto seznamu není, na koloniální minulost si tu vzpomínají velmi dobře. Jak je uvedeno v článku Petra Kucenkova: „Britové alespoň stavěli ve svých koloniích silnice. Ale v Mali nejsou ani ty silnice“.

Nebudeme hádat, co udělá Rusko, pokud mu přinesou petici s 8 miliony podpisů – anebo nepřinesou – význam má skutečnost, že i africkým zemím už je jasné, že mír může přinést právě Rusko, a ne Francie či USA, nikoli EU nebo snad OSN… Právě Rusko. Historicky to tak je, a v budoucnosti se očekává to samé.

Samozřejmě, že svou roli sehrály mírové úspěchy Ruska v Sýrii, Konstantin Dolgov, zplnomocněný Ministerstvem zahraničních věcí Ruské federace o otázkách lidských práv, demokracie a nadřazenosti práva, zařadil operaci RF proti teroristům v Sýrii k největším úspěchům roku – a není divu. Dokonce i ve Washingtonu uznali úspěchy Ruska: „Moskvě se za 3 měsíce vojenské operace v Sýrii podařilo dosáhnout svého hlavního cíle – posílení režimu Bašára Asada“, – informuje Reuters s odkazem na zdroje v administrativě Baraka Obamy.

A i když jsou USA proti, přesto si uvědomují, že „Rusko může provádět operace v Sýrii na stejné úrovni ještě po mnoho let bez významných nákladů“. A blitzkrieg nikdo neplánuje: Rusové jen pomáhají legální vládě, ale nebojují za ni.

Avšak zájmy Ruska v Sýrii jsou srozumitelné: tolerovat vývoj DAIŠ dále by znamenalo nechat šířit terorismus blíže na ruské území, ale v Mali – při vší empatii – je to otázka jiná. Není nutné opakovat chybu SSSR, kdy za pouhý slib „budování socialismu“ byla místním vládcům poskytována pomoc za značné částky a téměř bez jakýchkoliv rozpaků. Ano, v OSN za SSSR pak hlasovali, ale přírodní bohatství prodávali dál týmž USA.

Nicméně, teoreticky – Mali má v Africe čtvrté největší zásoby zlata, má ložiska uranových rud v oblasti Falea, na území země byly odhaleny tři desítky kimberlitových trubek a je možné hledat i diamanty…

Teoreticky by se s tím dalo něco dělat – ale znamenalo by to přímý konflikt s Francií, ano, i s celým Západem.

Politrussia.com
Nelze popřít možnost společné operace Ruska a Francie v Mali, protože mezi oběma zeměmi došlo v poslední době v boji proti terorismu ke sbližování pozic.

Ale v Sýrii je to ještě na dlouho, pak je tu také problém s Ukrajinou a rozptylovat se za to nestojí. Možná je jen velmi omezená pomoc v rámci mírové operace OSN. Nicméně, ani já, ani vy, čtenáři, to řešit nebudeme. Chtěl jsem jen poukázat na vnímání Ruska ve světě a pochopit roli země v budoucnosti.

Mimochodem, volat po pomoci Putina je možné nejen peticemi: například v Peru na slavnostním ceremoniálu na počest Nového roku šamani na hoře Morro Solar to udělali v souladu s lidovými tradicemi:

Zdroj: http://politrussia.com/world/mali-zavet-na-386/