29. listopadu 2015, Mezinárodní vztahy – publikace Rady pro mezinárodní vztahy (Council on Foreign Relations) – publikovala článek s názvem: Rozděl a panuj v Sýrii a Iráku; Proč by měl západ plánovat rozdělení, napsán Barakem Mendelsohnem, Docentem politických věd na Harverford College a vrchním členem Výzkumného ústavu zahraniční politiky. V článku argumentuje, že „řešením“ současné krize v Sýrii a Iráku je vytvoření „Nezávislého sunnitského státu“ (Sunnistán) a rozdělení „válečných stran.“

 „Jediný způsob, jak získat podporu místních obyvatel je nabídka většího podílu sunnitů na výsledku, což znamená navrhnout alternativu samostatného Sunnitského státu, který by spojoval území ovládaná sunnity na obou stranách hranice. Vazba Washingtonu na umělé Sykes-Picotovy hranice, navrhnuté Francií a Británií o století zpět, nyní již nedává smysl. Již jen málo lidí věří, že Sýrie a Irák mohou být znovu dány dohromady, poté, co bylo prolito tolik krve. Lepší alternativou by bylo dát od sebe válčící strany. Přestože sektářský konflikt mezi Šíty a Sunnity nebyl nevyhnutelný—byl to, do určité míry, výsledek manipulace sebestředných elit—nyní je to realita.“

Takzvané Mendelsonovo „řešení“ pro region je v podstatě strategie, kterou západní mocnosti na Blízkém východě prosazují již léta. Jeho návrh je v podstatě identický s preferovaným „výsledkem“ pro Sýrii, vyjádřeným bývalým ministrem zahraničí a členem CFR, Henry Kissingerem. Ve své řeči na Ford School v roce 2013 Kissinger odhalil svou touhu vidět Sýrii balkanizovanou ve „více méně autonomní regiony“ (od 27.35 v rozhovoru):

 „Existují tři možné výsledky. Vítězství Assada, vítězství sunnitů, nebo výsledek, ve kterém různé národnosti budou souhlasit s tím, že budou společně koexistovat, ale ve více méně autonomních oblastech, tak aby se nemohli navzájem utlačovat. To je výsledek, jaký bych preferoval. Ale to není většinový názor… Také si myslím, že Assád by měl jít, ale nepovažuji to za klíčové. Klíčem je; je to jako Evropa po třicetileté válce, když různé křesťanské skupiny se navzájem zabíjely, až si nakonec uvědomily, že musejí žít společně, ale v oddělených celcích.“

Vybudování Sunnistánu v oblasti bylo nedávno také prosazováno bývalým US ambasadorem OSN, Johnem Boltonem, v jeho článku v NY Times: K porážce ISIS vytvořte sunnitský stát. Bolton chce vytvořit „nezávislý sunnitský stát“, aby hrál roli „opevnění“ proti Basharovi al-Assadovi a Bagdádu. Nemyslete si; strategií US bylo vždy vytvoření sunnitského mikro-státu ve východní Sýrii a západním Iráku k izolaci Assada. V odtajněné zprávě z roku 2012 od DIA, dokument odhaluje, že síly podporující Syrskou opozici – „západní státy, státy zálivu a Turecko“ – chtěli vytvořit „Salafistické knížectví ve východní Sýrii, k izolaci syrského režimu, což je považováno za strategické jádro šítské expanze (Irák a Írán).“

Samozřejmě, že Salafismus (o kterém někteří tvrdí, že je identický s Wahhábismem; kdežto jiní tvrdí, že Wahhabismus je extrémnější forma Salafismu) je větev Sunnitského Islámu. Mnozí zastávali názor, že „násilí“ je „zásadní“ pro Wahhabismus a Salafismus, jak Catherine Shakdam uvádí ve svém článku, Wahhábismus, Al Saud a ISIS – nesvatá trojice:

„Wahhábismus není nic, než zosnovaná perverze, oddělení, ohavnost, která se rozšířila jako rakovina do islámského světa a nyní hrozí zničením všech náboženství… Wahhábismus nepochází z Islámu a Islám nikdy nebude mít co společného s Wahhábismem – je pošetilostí pomyslet si, že islám by někdy schvaloval vraždu, rabování a nestydatý barbarismus. Islám oponuje despotismu, bezpráví, hanebnostem, chamtivosti, extremismu, asketismu – všechno, co není vybalancované a dobré, správné a milosrdné, milé a soucitné. Jestli něco, wahhábismus je pravým opakem islámu. Jak už to nazvali mnozí – islám není wahhábismus.“

Shakdam pokračuje:

“Wahhábismus je pouze scestné vyjádření politické ambice jednotlivce – Mohammeda Abdela Wahhába, muže, vycvičeného Britským Impériem, aby rozvrátil strukturu islámu a zničil jednotu jeho ummahu (komunity). Wahhábismus dal nyní zrod monstrózní zvrácenosti – extrémnímu radikalismu; monstrum, které se zrodilo a bylo krmeno salafistickým a wahhábistickým jedem, napájeno miliardami Saúdských petrodolarů; zbraně, zneužité neoimperialisty k ospravedlnění militantních intervencí v těch nejbohatších koutech světa. Obscénní barbarství ISIS ztělesňuje násilí, které je zásadní a neodmyslitelné pro wahhábismus a salafismus, jeho další deviace. A ačkoli svět nyní zná původce všeho teroru, nikdo se zatím neopovážil proti ní mluvit; namísto toho si svět zvolil nenávidět určenou oběť – islám.”

Rozbití Iráku

Co se týče Iráku, plán rozdělit zemi do tří celků, bylo veřejně donekonečna prosazováno US úředníky. Exprezident CFR, Leslie Gelb, tvrdil v článku NY Times z roku 2003, že nejrealizovatelnější výsledek v Iráku bude „řešení tří států: Kurdové na severu, sunnité v centru a šíté na jihu.“ V roce 2006 byla potenciální mapa budoucího Blízkého východu uveřejněna poručík-plukovníkem Ralphem Petersem. Tato mapa vyobrazovala Irák rozdělen na tři oblasti: Sunnitský Irák na západě, Arabo-šítský stát na východě a Svobodný Kurdistán na severu. Současný US viceprezident, Joe Biden, také napsal článek ve spoluautorství s Gelbem s názvem: Sjednoceni autonomií v Iráku. Článek z roku 2006 se staví za decentralizovaný Irácký stát, kde je moc rozdělena do tří „etno-náboženských“ skupin: „Kurdská, Sunnito-arabská a Šíto-arabská.“ Navíc, NY Times publikovaly článek z r. 2013 titulovaný: Představa přestavěné mapy Blízkého východu; Jak by se z 5 států mohlo stát 14, která vidí Blízký východ a Libyi kompletně balkanizovanou.

Jako odpověď na strategii západu v Iráku, ruský ministr zahraničních věcí, Sergej Lavrov, nazval takovéto rozdělení země „nepřijatelným.“ Lavrov řekl, že toto bylo „sociální inženýrství“ a „manipulace se státní strukturou daleko z vnějšku,“ a dodal, že Rusko věří, že Iráčané – šíté, sunnité a Kurdové – by měli sami rozhodnout, jak společně žít.“

Strategií západních elit je vytvoření Blízkého východu (a popřípadě i světa) zbaveného silných, suverénních, nezávislých národních států, které mohou čelit imperiálním invazím. Rozdělení zemí na soupeřící mikrostáty zajišťuje, že západní zájmy nejsou konfrontovány soudržnými entitami, které se mohou kolektivně sjednocovat, aby oponovaly této bojovné síle. „Rozděl a panuj“, jak se nazývá Mendelsonův článek, antická strategie, používaná řadou imperiálních mocností, od Římanů po Brity, zůstává strategií západního impéria dodnes.

Steven MacMillan je nezávislým spisovatelem, výzkumníkem, geopolitickým analytikem a editorem The Analyst Report, zvláště pro online magazín “New Eastern Outlook”.

Zdroj:http://journal-neo.org/2015/12/31/creating-sunnistan-foreign-affairs-calls-for-syria-and-iraq-to-be-balkanized/