Následující kritika židokřesťanské Bible nevychází z pozice ateismu. Nemá ovšem nic společného ani s teismem či s jakýmkoliv náboženstvím, ani s vírou ve všemohoucího Boha. Jejím východiskem je pochopení pravé duchovní cesty, jak o ní učí věčná Véda. Véda je prvotně vědění o tom, co zůstává skryto smyslům i nevědoucímu rozumu. Nepředkládá člověku k uvěření to věčné, co náleží Duchu, nýbrž skrze mystéria křesání jiskry světla, z níž vzejde plamen poznání prostřednictvím pronášeného Slova, iniciuje duši člověka, aby se povznesla ke své božské podstatě pravého Já (sanskrt. átma), aby prostřednictvím křestu ohněm rozevírajícím hradbu iluze hmotného světa člověk pochopil, že toto tělo není mé pravé já, ale teprve vniklý průzor mezi balvany světského lopocení ukáže probuzené mysli, jak poznat sám sebe a kde se nachází Pravda, jejíž podstata leží mimo smysly vnímatelný svět.