Jednou z nejzábavnějších věcí ruského skoku šipkou do syrské pětiletého konfliktu je rozsah, v němž v podstatě Moskva představuje skoncování s washingtonskou strategií snah o změny režimů na Středním východě záměrnou destabilizací jinak silných (a dost možná vždy neškodných) vlád. Až do 30. září – což je den, kdy tříhvězdičkovým ruský generál napochodoval na US ambasádu v Bagdádu a informoval její personál, že „do hodiny“ začnou nálety v Sýrii – vypadali ve Washingtonu, Rijádu, Ankaře a v Doha jako úplně spokojení, že si jen prostě počkají, až ta či ona skupina rebelů uspěje při zabrání Damašku.