Můj bratranec Arak byl o půl druhého roku mladší než já, byl snědý, měl kulaté tváře a neobyčejně elegantní vystupování. A nebyla to u něho nějaká přetvářka. Jeho chování bylo prostě tímhle způsobem přirozené, zrovna tak jako mé chování bylo od základu mizerné. Arak vyklouzl z každého nedorozumění ve škole s líbezným úsměvem, který odhalil jeho přední, pěkně oddělené horní zuby a rozpustil kamenné srdce naší učitelky slečny Daffneyové, kdežto já jsem šel vždycky na kořen zádrhele a dokazoval hlučně a rázně, že pachatelem je vlastně slečna Daffneyová nebo někdo jiný, nikoli já, a že to poženu, bude-li třeba, až k Nejvyššímu soudu a tam prokážu svou nevinu.