Syrský pozorovatel pro lidská práva je nástrojem Západní propagandy
Vzhledem k tomu, že Rusko zahájilo vojenské operace v Sýrii proti teroristickým vojenským silám v zastoupení NATO a států Perského zálivu, tak se v západních médiích objevují všudypřítomné zprávy, které tvrdí, že Rusko cíleně zabijí civilisty. Přesto velká část těchto zpravodajských organizací, které jsou zřejmě na vrcholu žurnalistiky na Západě, publikuje zprávy, které jsou často založeny na jednom nebo dvou (přinejmenším) velmi pochybných zdrojích.
Žádné fotografie, videa nebo jakékoliv skutečné důkazy nejsou v mnoha těchto článcích k dispozici. Dnešní tisk je v dnešní době tak líný, že novinářům je většinou zatěžko si vyrobit falešné důkazy, takže prostě jen ocitují nějaký příspěvek z blogu, například od nějakého náhodného chlapíka na Twitteru, a pak citují několik západních politiků, kteří chtějí vyhnat Assada od moci v Damašku. A to se pak snaží vydávat jako profesionální zprávy. Je to opravdu nový trend (nejnižší úroveň) západní žurnalistiky.
Jedna z nejvíce citovaných „organizací“ v západních médiích, které se vztahují k syrskému konfliktu, je syrská organizace pro lidská práva (SOHR). Tony Cartalucci již v roce 2012 vychytrale poznamenal ve svém článku Západem vyprávěný syrský příběh „Chlápek v britském bytě“, že západní média líčí SOHR jako skupinu nestranných a vysoce kvalifikovaných odborníků, kteří působí v Sýrii:
Člověk by si pomyslel, že by to měla být obří a rostoucí organizace se stovkami členů, těžce pracujících v terénu, kteří podávají důkazy o Sýrii s fotografiemi a videem pro zahraniční tisk, aby mohli transparentně a objektivně „sledovat“ dodržování „lidských práv“v Sýrii, jakožto i demonstrovat svoji metodiku. To se snaží tlumočit svým čtenářům západní média.
Jako obvykle, ve skutečnosti je to s touto takzvanou organizací úplně jinak, než jak ji mainstreamová média zobrazují. SOHR byl založen v roce 2006 tajemným Rami Abdulrahmanem (také Abdurrahman, ale jeho skutečné jméno je Ossama Suleiman), který je zároveň ředitelem skupiny, zahrnující pouze jednoho člověka. On je jediný veřejný činitel, který je uvedený pro řízení SOHR. I The New York Times přiznal v článku z roku 2013, že SOHR „prakticky zahrnuje jednoho člena“.
On očividně spoléhá na čtyři nejmenované muže uvnitř Sýrie, kteří mu pomáhají společně s více než 200 nejmenovanými informátory. Je zřejmé, že hlavní problém, spojený s těmito nejmenovanými aktivisty je, že jsou anonymní. To znamená, že média nemají absolutně žádnou představu, kdo tito lidé jsou nebo zda vůbec existují. Jsou někteří z těchto aktivistů členové ISIS nebo Jabhat al-Nusra? Pracují pro MI6 nebo CIA? Není třeba jeden z informátorů pohádková víla? Neexistuje žádný způsob, jak si ověřit, že Abdulrahmanovi informátoři jsou autentičtí, spolehliví a objektivní.
Za druhé: Abdulrahman není nestranný jedinec a ostře se staví proti syrské vládě. Řekl agentuře Reuters v roce 2012, že by se vrátil do Sýrie pouze tehdy, „až Bashar al-Assad odejde“. (Také bychom měli poznamenat, že když Abdulrahman ještě žil v Sýrii, tak byl údajně třikrát krátce ve vězení za to, co Reuters nazvala „prodemokratický aktivismus“ (můžete si pod tím představit, co chcete).
V roce 2011 CNN oznámila, že se Abdulrahman setká s bývalým britským ministrem zahraničních věcí Williamem Haguem v Londýně. Jako zástupce syrské opozice byl Abdulrahman dokonce fotografován před Britskou kanceláří společenství národů (Foreign & Commonwealth Office). SOHR má zcela zřejmě vlastní agendu a neměla by vydávat nestranné zprávy o situaci v Sýrii.
Za třetí: Abdulrahman opustil Sýrii v roce 2000 a nyní žije v Coventry v Anglii! Je logické, že Syrská organizace pro lidská práva (Syrian Observatory for Human Rights), která údajně sleduje situaci pouze v Sýrii, by měla mít sídlo v Sýrii.
Kromě toho počty obětí podle agentury SOHR se v určitých obdobích v syrském konfliktu často liší od údajů a statistik odborníků z celého světa.
Nehorázná propaganda!
Mnoho z obvinění v západním tisku, která obviňují ruskou vládu ze zabíjení civilistů, jsou založena výhradně na tomto jednom neprofesionálním a neobjektivním zdroji. Mezinárodní Business Times (IBT) publikoval 21. října článek s titulkem: Ruské letecké nálety v Sýrii zabily 370 osob včetně civilistů, říká SOHR. Avšak tento článek IBT neposkytuje žádný jiný zdroj, a pouze říká, že informace jsou „podle“ agentury SOHR.
20. listopadu 2015 agentura SOHR opět vydala zprávu, v níž tvrdí, že ruské letectvo zabilo v Sýrii 403 civilistů, včetně 166 žen a dětí. Zpráva neobsahuje žádné důkazy, které by dokazovaly toto tvrzení – doslova ani náznak jediného důkazu. Avšak to nezastavuje západní média od toho, aby citovala přesné údaje podle zprávy agentury SOHR jako důkazy o pravosti zpráv o civilních obětech.
The Independent publikoval 23. listopadu článek se senzacechtivým titulkem: Ruské letecké údery v Sýrii „zabily 97 dětí“, říká monitorovací skupina. The Independent pouze cituje zprávu agentury SOHR, která však o tom nemá žádné důkazy a není schopna poskytnout žádné další nové důkazy na podporu tohoto obvinění. Na Západě se tomuto říká žurnalistika – to je snad vtip! The Independent dokonce není žádný bulvární plátek, je trochu více respektovanější, než jsou bulvární noviny The Sun.
Další mainstreamové agentury, jako jsou Reuters, Yahoo News a The New York Times, publikují příběhy, v nichž uvádějí počet 403 mrtvých civilistů, což také převzaly ze zprávy agentury SOHR.
Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zakharova odsoudila agenturu SOHR v říjnu tohoto roku, když reagovala na obvinění v západních médiích, že Rusko bombardovalo nemocnici v severní Sýrii, a přitom mělo přijít o život 13 lidí.
Tyto informace se odvolávají na Syrskou organizaci pro lidská práva (Syrian Observatory for Human Rights) se sídlem v Londýně. Jak jsme všichni pochopili, je velmi „pohodlné“ podávat zprávy a sledovat, co se děje v Sýrii, aniž by kdokoli opustil Londýn bez možnosti sběru jakékoliv informace v terénu.
Každému, kdo si cení skutečnou žurnalistiku a intelektuální poctivost, je jasné, že agentura SOHR je pouhou fraškou a že je protikladem spolehlivého a nestranného zdroje infomací. Avšak pro západní mainstreamová média je toto legitimně znějící jméno důležitý a užitečný nástroj pro vyhlašování válečné propagandy a dezinformací, směřujících k jejich nevzdělaným čtenářům.
Autor: Steven MacMillan
Zdroj
