Když v roce 1984 odvysílala v pozdním večeru gruzínská televize film POKÁNÍ, který prostřednictvím symbolického příběhu odhaloval Stalinovy zločiny, vyšli obyvatelé Tbilisi do ulic, aby společně prožívali katarzi. Film byl distribuován i do zahraničí, já jsem jej viděla v sídlištním pražském biografu koncem osmdesátých let a zažila jsem potlesk diváků ve stoje. Snímek se stal uměleckou předzvěstí konce jedné epochy a dodnes je „vyučován“ na filmových fakultách jako důkaz síly uměleckého díla na vědomí a smýšlení lidí.