Pamětníci dvou světových válek uváděli, že za první války bylo hodně hladu, ale ne tolik strachu. Civilního obyvatelstva se přímé boje, snad až na výjimky, nijak nedotkly. Poválečná „španělská chřipka“ a hlad zkosily více životů než samotná vystřílená munice.
Ve druhé válce bylo více jídla, zato bylo hodně strachu. Válečné dění se běžně přenášelo do „nepřátelských“ měst a vesnic.