Jednou otázkou, která nebyla během grilování Hillary Clintonové před výborem Amerického Kongresu o smrtícím útoku v Benghází v roce 2012 zodpovězena, bylo: Co bylo praktikovanou politikou, která vedla k úmrtí těchto čtyř mužů?
Útok na americký konzulát v Libyi 11. září 2012 vyústil ve smrt čtyř amerických občanů.
Mezi čtveřicí mrtvých mužů byl americký velvyslanec v Libyi Chris Stevens; Sean Smith, který byl ve své hrací komunitě znám jako „Krutá krysa;“ a dva bývalí příslušníci Navy SEAL a kontraktoři CIA, Glen Doherty a Tyrone Woods.
Tito státní zaměstnanci odsouhlasili službu politice USA. Jejich smrt je opravdu tragická. Jenže, otázkou, která v tom všem zmatku nebyla zodpovězena, je: Co bylo praktikovanou politikou, která vedla k úmrtí těchto čtyř mužů? Vyhýbají se vznešení otázky na veřejnosti, nemluvě o jejím zodpovězení, je to pověstný kostlivec ve skříni.
Nejvyšším demokratem ve Výboru je zástupce Elijah Cummings z Marylandu, který si během svého výstupu získal potlesk publika. „Jsme lepší než tohle! Jsme daleko lepší! Jsme lepší zemí! Máme navíc než abychom využívali peníze poplatníků ke zničení kampaně! O tom Amerika není!“ Očividně je ale využívání peněz z daní ke zničení jedné země a doslova smazání další země z mapy v pořádku. Asi ano. Protože zrovna když probíhalo slyšení, personál americké ambasády v Libyi ani v Libyi nebyl! Po velmi efektivní politice prezidenta Obamy operují z Malty. Kolik otázek bylo na tohle téma řečeno během jedenáctihodinového slyšení?
Další otázkou, která měla být vyslovena, je: Co vedlo k potřebě evakuovat prostory ambasády v Tripolisu po ukončení americké války proti Libyi předtím, než je ovládli Libyjci se zbraněmi? Co CIA doopravdy dělala v konzulátu v Benghází? Proč tolik Libyjců má tolik zbraní včetně raketometů a Toyot? Po likvidaci Libye americká politika chtěla tento „úspěch“ zopakovat v Sýrii podle: Plánu Oded Yinon publikovaném v žurnálu Světové sionistické organizace, strategie, kterou Izrael prosazoval v 80. letech;  strategie A Clean Break Institutu pro strategické a politické studie z 90. let; krvavé mapy Blood Borders generála Ralpha Peterse a odhalení generála Wesleyho Clarka o plánech Pentagonu pro svržení vlád „sedmi zemí během pěti let.“ Je pravděpodobné, že americký personál v Benghází byl zavražděn těmi stejnými zbraněmi, které USA poslaly Libyjcům, aby provedli změnu režimu vyžadovanou různými strategiemi, ze kterých těží Izrael.  
Wesley Clark to nazval “politickým pučem,” který nastal v USA; tento politický puč využívá americkou armádu v izraelském regionu, aby zajistil izraelskou suverenitu, ne diplomacií, ale destrukcí teritoriální integrity a suverenity izraelských sousedů. Clark řekl: „Tato země byla ovládnuta skupinou lidí prostřednictvím politického puče: Wolfowitzem a Cheneym a Rumsfeldem…z Projektu pro Nové americké století.“ Clark si stěžoval, že o tomto plánu nebo o využití americké armády pro jeho provedení neproběhla lidová nebo kongresová debata.
Takže divadlo v Kapitolu bylo v plné parádě; jenže obyvatelům Spojených států a obětem americké politiky v západní Asii a severní Africe bylo opět ublíženo. A vztek kvůli možnému ublížení ze strany senátního výboru lidem z prezidentské kampaně Hillary Clintonové se rovná mému vzteku nad americkou vojenskou mašinérií a totální destrukcí, se kterou se potýká zbytek světa, prostřednictvím mých daní a mým jménem. Pro alarmující zhodnocení současné situace v Libyi, díky prezidentu Obamovi a ministryni Clintonové a všech členů Kongresu, kteří zůstávají potichu, je potřeba navštívit Informace pro cestující na stránkách libyjské ambasády: „Po revoluci v roce 2011 libyjská vláda nebyla schopna vybudovat vlastní armádu a policejní složky a zlepšit bezpečnost. Spousta vojenských zbraní zůstává v rukou soukromníků, teroristů označených USA a OSN a dalších zločineckých skupin, a to včetně protiletadlových střel, které mohou být využity proti civilnímu letectvu. Ve spoustě částí země zůstává vysoká úroveň zločinu. Kromě hrozby zločinu hrozí také únos a několik skupin volalo po útocích proti americkým občanům a americkým zájmům v Libyi.“
Taneček senátního výboru na tenkém ledě není ničím novým. Je to jako provádění vyšetřování rwandské genocidy bez vyšetření pádu letadla, při kterém zemřeli dva demokraticky zvolení afričtí prezidenti (za tohle mají USA na rukou krev). Je to jako přijít do Sierra Leone a stěžovat si, že děti nemají ruce bez zmínky, že milice, která sekala dětem ruce, byla vyzbrojena USA. Výbor tancoval z obou stran – jak Demokraté, tak i Republikáni.  Bylo to pro všechny k vidění. Oklamali jen ty, co jim na to nově skočili. Taneček má kroky, které jsou známy těm, kteří znají americké krvavé činy, a to včetně tvůrců politik, kteří s sebou škubou. Je to druh porna – znáte to, když to vidíte; znáte to, když tancujete. Je to tanec, který nastává, když se začne hrát.
Truchlím, že mi lidé napsali opapouškované mediální zhodnocení, že výstup Hillary byl „prezidentským.“ Bohužel, to je taky pravda. Slyšení potvrdilo, že Hillary touží „vzít zodpovědnost“ za: zničení Libye; vraždu Muammara Kaddáfího; a zničení vlády, která prosazovala svůj závazek vytvořit Spojené státy Africké s vlastní centrální bankou a měnou podporovanou zlatem. Zatímco ji tyto akce mohou poškodit nebo poslat do Hágu za porušení mezinárodních zákonů, je více pravděpodobné, že se kvalifikuje na Nobelovu cenu míru jako její bývalý šéf Barack Obama.
Žádám obyvatele Spojených států, aby se opovážili snít znovu o dnu, kdy můžeme jmenovat prezidenta, který není válečným zločincem; snít o dnu, kdy USA budou opravdovým centrem naděje a demokracie pro své občany a zbytek světa. Pořád je to možné.
Článek vyšel 25. října 2015 na Russia Today.
Foto: © Jonathan Ernst / Reuters