Když vláda oznámila, že chce zrušit koncesionářské poplatky, v části kulturního a mediálního rybníka to začalo vřít. Nešlo o debatu, spíš o něco mezi existenciální krizí a hlasitým bzučením vyplašených vos. Dlouholetý zdroj příjmů, který tekl stejně samozřejmě jako ranní káva, najednou není jistý.
Z některých komentářů by člověk nabyl dojmu, že se právě hroutí demokracie, kultura i samotný vesmír. Ve skutečnosti jde „jen“ o to, že by se někdo chtěl podívat pod pokličku hospodaření institucí, které roky fungovaly ve stylu: „peníze přijdou, nějak to dopadne“. A to je zjevně pro některé z okolí České televize i rozhlasu nepřijatelná představa.
Oblíbený argument zní: ohrožení nezávislosti. Přeloženo do běžné řeči: „Nechte nás být, neptejte se a hlavně nic neměňte.“ Nezávislost si někteří rádi pletou s nedotknutelností.
Jakmile někdo navrhne kontrolu, ozve se sborové „útok na svobodu!“. Zajímavé je, že skutečně nezávislé instituce by kontrolu měly zvládnout bez paniky. Pokud ji nezvládají, možná problém není v kontrole. ...