Světová zdravotnická organizace již není pouhým poradním orgánem: jedná jako nadnárodní autorita a její směrnice mají přednost před vnitrostátními právními předpisy. Mezinárodní zdravotní předpisy, které podepsalo 196 států, umožňují WHO ukládat závazná opatření bez parlamentního schválení v členských zemích. Vyhlášením zdravotního stavu nouze spouští řetězec právních povinností, které neutralizují veškerý vnitřní odpor. Tento právní rámec byl posílen po epidemii SARS a poté uplatněn s nebývalou brutalitou během krize COVID-19.