Dnešní katolicismus je kořistí obecné apostáze; Jako skuteční katolíci už žijí pouze roztroušené skupiny zdravých buněk čerpající sílu a životní elán z nadpřirozena, a tím zase hrozí zkáza, nejsou-li včas varovány před nebezpečím.

Tuto diagnózu vyřkl belgický profesor Manuel de Corte již v roce 1971. Navzdory prozřetelnému nárůstu rozptýlených tradičních skupinek za poslední půlstoletí to stále platí, ba platí to ještě víc.

Medicína proti nádoru

Tento tomistický filozof na Univerzitě v Liege při diagnostikování kondice nákazou sužovaného Kristova mystického těla, nákazou akcelerovanou II. vatikánským koncilem, zachytil i poslání a cíl polní nemocnice katolického světa, která byla již tehdy zřízena: Zastavit metastázování nádoru pokoncilní zkázy pomocí svaté medicíny katolické Tradice a tradic, protože zdraví a spása duší byly bez varování dotyčných vydány napospas modernistické nákaze.

Že by opravdu drtivá většina katolíků v 60. letech toužila, aby jim koncil a následná reforma vymysleli novou liturgii, aby teologové vzali Pravdu a hodili ji na hnůj mezi bludy rouhačů a pohanů, které postavili na roveň Boží pravdě? Žádali snad katoličtí rodiče, aby se morální nauka církve zkřivila a zfalšovala natolik, že nebudou moci svým dětem mluvit o zvrácenosti takového nebo onakého životního stylu, protože najednou se v církvi žehnají ti, kteří byli ještě včera považováni za pachatele nejohavnějších zločinů? Toto vše bylo uvaleno na nic netušící věřící lid pod záminkou poslušnosti.

SLEDUJTE: Protiproud TV v pondělí 19. 2. 2024 od 18:00 vysílá v přímém přenosu pravidelné setkání šéfredaktora Protiproudu s věrnými čtenáři a diváky - v jednom z mála necenzurovaných prostředí - nad aktuálními i obecnějšími otázkami naší doby. Do rozhovoru můžete vstupovat prostřednictvím chatu, a to i s předstihem před zahájením vysílání.

Přestože tato trpká medicína Tradice není pro samolibou a málo statečnou většinu pokoncilových katolíků atraktivní, odolnější členové bojující církve v minulosti i dnes často svědčili o léčivých a energizujících účincích strohého medicínského vyprávění Pravdy.

Ďábelský úšklebek

Fackovaní realitou jednoho pobuřujícího skandálu za druhým, si v jistém okamžiku uvědomili, že za nasládlými úsměvy pokryteckých biskupů, kteří řídí zkázu a úpadek vlastních diecézí, se skrývá jiná tvář: a ta se neusmívá. Je na ní pochmurný úšklebek ničitele, podporujícího všechny druhy kacířství, neřesti, svatokrádeží a rouhání. Pohár jednou přetekl, musel přetéct a ti, kteří ještě úplně nerezignovali na Pravdu a svou katolickou výchovu se probrali jako první.

V Tradici našli autentickou katolickou odpověď na zhoubnou sílu ďábelské dezorientace, která každým dnem více pervertuje nauku i mravy. A tak svou marnou a falešnou laskavost a přejemnělý přístup vyměnili za tvrdou lásku, která se nestará o lidské ohledy: za pravou křesťanskou lásku, kterou s nechutí pozorují biskupští kormidelníci modernistického ledoborce, jenž záměrně destruuje víru.

Důkladná a poctivá meditace o umučení Našeho Pána a Spasitele zaručeně vyvolá brutální upřímné sebezkoumání. Proto je přísnost postní doby vždy vhodným časem k zastavení a zamyšlení nad naším minulým, současným a budoucím úsilím.

Sledujte ZDE: Zázrak uložený do medu: Cesta tam (do Číny) a zase zpátky. Tisíce let a tisíce zkušeností v extraktu. Jsou to záhadné organismy: Ani rostlina, ani živočich. Dřevo kazí, životy zachraňují. Energie a imunita. Zdraví patří do našich rukou!

Je možno zvažovat, zda například je dobrý „příkrý“ přístup k najatým pastýřům, kteří se podle slov našeho Pána nestarají o stádo, když přijdou vlci. Nebylo by lepší zkusit místo biče cukr? Tuto metodu upřednostňoval sv. František Saleský, aby přilákal zbloudilé ovečky zpět do ovčince. Vždyť samotná pravda a ukazování prstem na ty, kteří kazí víru a mravy nedokázalo zabránit opakovanému a ustavičnému znovuukřižování Ježíše Krista. Marně psali kardinálové a arcibiskupové kritické studie a dubia, marně teologové již šedesát let ukazují na skandální změny v nauce a mravech, marně tradicionalističtí partyzáni shromažďují fakta potvrzující jejich předpovědi zkázy a zmaru. Nepomohlo to.

Kotva trpělivosti

Strmé stoupání pokoncilní křížové cesty nás přivedlo na druhou Golgotu. Ve vedení církve se etablovali lidé rozhodnutí vymazat co nejvíce stop a známek nadpřirozeného života z Kristova mystického těla. Namísto pozdvihování duší nastoupili trend adorování a nekritického přijímání sekulárních politických programů. Místo záchrany duší zachraňují klima, místo nadpřirozené víry v Boha věří zkorumpovaným hygienikům a vědcům, místo „nebudeš mít jiné bohy“ šaškují s Pachamamou a indiánskými démony.

Jelikož se nepodařilo zastavit vzestup a železné odhodlání dokončit sekularizaci katolického života a praxe, kterou započali lidé jako Annibale Bugnini, stálo naše úsilí vůbec za něco? Jelikož věci se konstantně mění od špatného k horšímu, ba až k bezprecedentnímu zlu finálního rozvrácení morálky a doktríny, jaký smysl mělo hlásat pravdu ze střech, když se to ukázalo stejně marně jako vstřícný a tolerantní přístup?

Pointou je trpělivost – vlastnost, kterou náš Pán vyzdvihuje a požaduje a svatý Pavel ji hlásá. Nemo sapiens nisi patiens (není moudrosti bez trpělivosti) věděli již ve středověku. Latinské slovo patientia překládáme jako trpělivost, vytrvalost - ale také jako utrpení. Stejný kořen (pati, patior) má i slovo passio, které se dnes nejčastěji používá k označení umučení Našeho Pána (českým ekvivalentem je slovo paší).

NEPŘEHLÉDNĚTE:

Jak si uchovat zdraví a zlepšit vyhlídky na plný život - navzdory pokusům Schwabů, Gatesů a Big Pharmy o opak - o selhávajícím "fialovém" zdravotnímu systému ani nemluvě?

 

SLEDUJTE: Zdraví bez chemie: Elixír života jménem C 60? Šance i pro oběti vakcinace. Proč zemřel vynálezce PCR testů? Výpověď lékařky o zázračném uzdravení. Vražda je součástí systému. Dosažitelná pomoc pro každého. Nejprve musíme přežít!

Některé zásadní odpovědi najdete v rozhovoru Petra Hájka s ing. Jiřím Černotou - nejen na téma jednoho takřka zázračného prostředku na posílení těla i ducha a dosažení praktické dlouhověkosti

Trojnost 

Pán nám dal příkaz, ale i příklad toho, čeho lze dosáhnout trpělivostí a vytrvalostí, s nimiž je však neodmyslitelně spojeno utrpení. Spásu celého světa. Zajímavostí je, že v moderní době se v latinou ovlivněných jazycích etabloval pro slovo passio nový význam, vášeň, záliba. S trochou kreativity tedy lze říci, že v utrpení bychom měli být trpěliví, vytrvalí, ale vlastně v něm mít i zálibu, milovat ho. V Gibsonově filmu Umučení Krista je scéna, ve které Kristus svůj kříž s láskou obejme. Tento obraz má velkou výpovědní hodnotu.

Kromě neúnavného připomínání Pravdy a toho, co je samozřejmé, se při zamyšlení a hledání odpovědi na všechny tyto úvahy třeba obrátit ke správné (katolicky) chápané a praktikované lásce; padělání této teologické ctnosti je snad nejškodlivější ze všech základních omylů, které sužují moderní církev.

Láska je falešná, když bagatelizuje nebo ignoruje pravdu. Nemůžeme praktikovat Kristovu lásku bez pravdy, ani pravdu bez lásky. Dobro, pravda a krása jsou tři transcendentálie, které jsou neoddělitelné a do jisté míry jsou obrazem Nejsvětější Trojice, kde Otec je dobro, Syn je pravda a Duch je krása. Neboť jak je přikázáno v evangeliu podle (Lk 10,27), nemilujeme svého bližního pro jeho samotného, ale pro lásku k pravdě. Ježíš sotva mohl být jasnější: „Milovat budeš Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí.“ Teprve potom dodává: „a svého bližního jako sebe samého“.

Falešná láska

Modernisté jednoduše krájejí a osekávají tento příkaz tak, aby vyhovoval jejich světskému účelu, vynechávajíce prioritu lásky k Pravdě, aby prosazovali prioritu lásky k bližnímu. V pouhém doprovázení bližního je jen málo lásky k Pravdě.

Na všech stranách překypují „respektem k lidské důstojnosti“ a „lásce k hříšníkům“ a „pastoračními ohledy“ - takže nakonec lékař prohlašuje nemoc za zdraví a odmítá podat lék. Tak převrácená a zvrácená láska sklouzne do obyčejné lidské úcty; Je to anti-ctnost hodná jejich sociálně-sekulárního evangelia, která se v konečném důsledku ukáže jako obyčejná nenávist. Vždyť Pán řekl jasně: „Pokud tehdy, když řeknu bezbožnému: „Bezbožníku, určitě zemřeš!“, nebudeš říkat, abys bezbožníka vystříhal před jeho cestou, ten bezbožník zemře pro svou vinu, ale jeho krev budu požadovat z tvé ruky.“ ( Ez 33,8)

SLEDUJTE: Popeleční středa: Na počátku tajemné cesty za porážkou smrti. Půst přece není dieta. Tři činy. Co by dělal Ježíš, kdyby dnes přišel na svět? Důležité je, co vychází z našeho srdce. Passion znamená jak utrpení, tak vášeň

Abychom čelili této zvrácené „lásce“ přizpůsobené modernistickému papežství a bezbožné generaci ponořené do anarchie „vlastní pravdy“, je důležitější než kdykoli předtím podporovat pravou lásku prostřednictvím hlásání absolutních pravd naší svaté víry, ať se děje cokoliv.

Kromě toho, jak tvrdila Matka Tereza, má pravda svou vlastní sílu bez ohledu na cokoliv jiného nebo jakoukoli viditelnou odměnu. Byla živým důkazem této skutečnosti, stejně jako všichni svatí, kteří zosobňovali jednoznačné Boží stanovisko: „Proto jsem se narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, poslouchá můj hlas.“ (Jan 18,37)

Zkouška

Čím více se dnes v církvi dusí tento Boží hlas, aby se papouškovaly sekulární programy, tím naléhavěji musíme mluvit za Něho. Jak vystihl v úvodu zmiňovaný profesor, tvoříme už jen malé a roztroušené skupinky. Vedeme partyzánskou válku. Nechodíme se fotografovat s generály, kteří zradili a oslabili bojující církev. Ať už naše slova padají nevhod, znepokojují a zlobí nebo jednoduše narážejí na hluché uši – to není náš problém. Je to jejich problém.

Postní meditace nám neustále připomínají, že nakonec budeme všichni předvolaní zodpovídat se za svou hluchotu vůči nepohodlným pravdám: za to, že jsme jim nedokázali čelit, činit pokání a změnit svůj život. Nebo že jsme je nedokázali hlásat. Není nakonec i současný "apokalyptický pontifikát" jen výsledkem našich nahromaděných hříchů?

Uprostřed všech strašných sporů v církvi a ve světě se proto s plností lásky a pravdy rozhodněme následovat Krista, který se „rozhodl jít do Jeruzaléma“. (Lk 9,51)

A pokud nás na této dlouhé a krušné cestě velmi zpomaluje a obtěžuje bičování Těla Kristova modernistickými preláty, je to zkouška pro naši vytrvalost a trpělivost. Výzva pro naši víru.

A tak se postěme a modleme ve vší lásce, aby toto trápení již skončilo.

Zdroj.

Tagy článku