Ač po řadu generací poválečného světa byly arabské monarchie považovány za klientské státy USA, v posledních letech projevují čím dál více strategické autonomie.

A nyní nejen takoví, co v tom byli tradičně průkopníky, jako Sjednocené arabské emiráty, ale už i lídr arabského světa Saúdská Arábie.

Tuto dynamiku výrazně posílily události navazující na Ukrajinskou krizi, kdy se USA pokusily do jednotného šiku zformovat koalici proti Rusku v naději, že ropní šejkové se zase zachovají loajálně, ale události vyústily k opačným výsledkům. Ropná království a zejména Saúdové situaci naopak využili ke strategickému posílení producentů ropy, a to nikoliv způsobem, který by zvýšil konkurenční pozici Saúdů proti Rusům, Íráncům aj., ale naopak kooperativně tak, že producenti uhlovodíků více kooperují mezi sebou a s těmi zeměmi svých odběratelů, které jim nabízí symetričtější obchodní spolupráci než namistrovaný Západ.

Zatímco USA na Araby tlačily, aby zvýšili produkci a umožnili Rusko vytlačovat z ropného trhu, Arabové se raději dohodli s Rusy, jak vést globální ropný trh. Západ si dělal také iluzorní naděje, že se mu v souvislosti se sankcemi na Rusko podaří vytvořit jakýsi kartel odběratelů ropy diktující ceny atp. Arabové s Rusy se ale očividně dohodli, jak takovým snahám koordinovaně zabránit. Všichni svorně snižují a zvyšují produkci koordinovaně, aby to byli oni, kdo tahá za delší konec. Např. na červnovém zasedání OPEC+ Rijád oznámil, že sníží produkci o 1 milionů barelů denně na 1 měsíc a Rusko prodloužilo dobrovolné snížení produkce o 500 tisíc barelů denně.

Nikoho to sice moc nepřekvapilo. V letním období, kdy je spotřeba nižší, provádí producenti koordinovaně odstávky těžních a rafinérských kapacit, aby provedli údržbu a rekonstrukce a zároveň nedovolili kvůli nižší spotřebě padnout cenám. Saúdové navíc letos potřebují volné finanční toky, které by jinak šly na údržbu pro výstavbu futuristického chytrého města Neom za bilion dolarů.

Tím to však nekončí. Saúdská Arábie má značnou část své produkce dohodnutou na delší dobu za fixované ceny pro stálé klienty s úzkými vztahy, kdy tito odběratelé jsou především v jejich hlavní partnerské zemi, v Číně a v dalších asijských ekonomikách. Pro tyto odběratele se v objemech a cenách nic nemění. Omezení a cenové výkyvy se týkají jen odběratelů, co ropu skupují dle situace za spotové ceny, tj. hlavně Západní odběratele, kteří se pokoušeli o hrátky ve snaze nastolit kartel odběratelů. Takže cenové dopady jsou hlavně na země Západu, které se pokoušely hrát si na dirigenty trhu a stavět Araby do šiku proti jiným producentům ropy jako zejména Rusko a Írán. V USA to tedy už vyvolalo nárůst cen paliv, a to v situaci, kdy se země potýká problémy s dluhovým stropem, takže je na pokraji recese a státního bankrotu.

Takovou vzdorovitost USA od Arabů nezažily od energetické krize před 50 lety. Teď se to ale po převzetí otěží moci korunním princem Mohammedem bin Salmanem stalo novým normálem, který bude spíše pokračovat. Koordinací spolupráce na trhu uhlovodíků s Ruskem místo s Amerikou a posilováním spolupráce s Čínou to však nekončí. Arabské země v čele se Saúdy se po čínském zprostředkování k zatrpklosti USA usmířily s Íránem a znovu pozvaly Sýrii do Ligy arabských zemí. To otvírá větší prostor pro spolupráci se Střední Asií, Šanghajskou organizací pro spolupráci a pro důkladnější napojení na Čínou vedenou Iniciativu pásu a cesty i ruský Severojižní dopravní koridor. Na vyšší obrátky se tedy roztáčí Eurasijská osa hospodářské spolupráce.

To vše jsou pro jestřáby z řad amerických neoconů scény jak z jejich nejhorších nočních můr. Zadřít roztočení Eurasijské osy je pro ně vrcholnou prioritou, proto potřebovali její roztočení blokovat válkou v Afghánistánu, vylučováním Íránu z mezinárodního společenství a částečně i živením konfliktní situace na Ukrajině. Teď to ale vypadá, že na Středním východě „vypukne“ mír a vzájemné usmíření plné spolupráce napříč Eurasií. Bidenova administrativa tedy vyslala do Saúdské Arábie celé roje svých zástupců, aby zkusili Saúdy znovu dostat mezi Americe věrné. Národně bezpečnostní poradce Bílého domu Jake Sullivan se v Rijádu střídal s ředitelem CIA Williamem Burnsem, koordinátorem Bílého domu pro Střední východ a Severní Afriku Brettem McGurkem, prezidentským koordinátorem pro globální infrastruktury a energetickou bezpečnost Amosem Hochsteinem a nakonec dorazil i ministr zahraničí USA Antony Blinken. Ale korunního prince nezlomili a momentálně je ropná produkce království na historicky nejnižší hodnotě.

Ne snad, že by počínání Saúdské Arábie pod vedením Salmana a dalších ropných šejků bylo nějakým odklonem od Západu, se kterým chtějí nadále spolupracovat. Ale je odklonem od unipolárního uspořádání točícího se kolem Západu s příklonem k nově se vynořujícímu multipolárními světu, kdy chtějí spolupracovat se všemi, nenechat se přinutit k vylučování jiných potenciálních partnerů jako Čína, Rusko, Írán aj. ze vzájemné spolupráce a zapojit se do nových seskupení, kolem nichž krystalizuje regionální a světové uspořádání, kterému bude patřit budoucnost jako, Iniciativa pásu a cesty (BRI), Šanghajská organizace pro spolupráci, seskupení BRICS a širší spolupracující formát kolem něj včetně Nové rozvojové banky BRICS (NDB).

Ohromný zájem mezi nově se vynořujícími ekonomikami o NDB je napříč zeměmi Asie, Latinské Ameriky a Afriky a neocony ve Washingtonu nesmírně dráždí, když tato instituce umožňuje financování rozvoje mimo rámec Bretonwoodských institucí jako Světová banka a Mezinárodní měnový fond a jejich dluhových pastí. Nyní, když Saúdové a další ropní šejkové projevují o vstup do NDB ohromný zájem, neboť jim tato instituce umožní rentabilně investovat jejich výnosy z ropy do rozvojových projektů všude po světě mimo rámec Západních finančních institucí a silně tak diverzifikovat své investiční portfolio i posílit globálně svůj vliv jako investorů do světového rozvoje, a to je pro šejky nesmírně lákavé.

Na Západě to vyvolává dost frenetickou reakci nejen mezi jestřábími politickými kruhy, ale i v části médií, které tento vývoj dohání k hysterii. Špinění NDB jako finančního démona a příklad zla představovaného BRICS se stupňuje. NDB se líčí jako největší neokolonialista ujařmující země toužící po rozvoji a zapojující se do projektů jako BRICS v dluhových pastech a zároveň vábnička, co má vytáhnout peníze z kapes Arabům, kteří by rádi přes tuto instituci rozvoj zejména globálního jihu financovali. Zatím to však vypadá, jako by tato kampaň studnic washingtonské pravdy měla spíše opačný účinek a fungovala jako reklama, neboť apetit těch, co stojí o financování v rozvojových projektech BRICS spíše sílí, a ochota investovat do takových projektů u Arabů spíše roste.

Zdroj: cri.cn