Zdeněk Zbořil: „Podpisy pod dohodou o vzniku Evropské politické komunity, nebo-li obce či sdružení, mají, alespoň podle zahraničně politického poradce předsedy vlády Petra Fialy, přispět mimo jiné i k výraznému úspěchu právě probíhajícího českého předsednictví EU. Organizačně je to událost nelehká, zejména proto, že se v jeden den u podpisového aktu sejdou reprezentanti zemí, kteří mají různé zájmy a někdy si ani dobře nerozumějí.Neúspěch tohoto setkání se nedá předpokládat. V nejhorším případě může být za viníka nezdaru považován současný francouzský prezident Emmanuel Macron, který byl prvním iniciátorem této události. Zda po tomto setkání, snad ani ne jednání, zůstane jenom pověstná celoevropská „uhlíková stopa“, anebo se otevře prostor pro státy, které mají zájem být členy Evropské unie, zaleží na mnoha okolnostech, jejichž obrysy jsou ještě dnes neviditelné.Vlastně ani nevíme, kdo tuto novou mapu „evropského poloostrova“ vytvořil a jak ji ohraničil. Nejde jen o Velkou Británii a třeba Island anebo zahraniční území evropských států. Ale evropské dějiny od zániku Východořímské říše (Byzance) hledají svou východní hranici, která nemusí být totožná s hranicemi geografickými. Tuto otázku si budou muset položit i země sousedící nebo přímo vtažené do oblasti „Anatolského mostu“, Středomoří a Středozemí, Černého moře a dnes v době v Evropě a ve Spojených státech předpokládaného rozdělené Ruské federace i na nekonečném evropském Východu.Nechme tento problém na stole politickým geografům nebo geo-politikům a snažme se pochopit, kdo na této trochu teatrální neo-integraci může mít zájem. Jistě to mohou být členské země Evropské unie, které jsou si vědomi upadajícího ekonomického a politického významu EU ve světě. Někteří političtí komentátoři už dnes otevřeně sní o tom, že to může být „evropská hráz“ proti velmocenským zájmům Čínské lidové republiky, Ruské federace a dokonce i Spojeným státům.Jedním z témat studií mezinárodních vztahů je problematika multilaterálních a bilaterálních vztahů. Ta je součástí political science téměř na celém světě. A proto víme, že velmoci vždy dávaly okázale najevo zájem o idealisticky multilaterální, ale neokázale a realisticky dávaly přednost bilaterálním. Příběhy z let studené války a opakované resuscitace Organizace spojených národů jsou toho nejlepším příkladem.A pak je zde zejména problém politicko-ekonomický. Víme, že Evropa, pokud ještě bude v budoucnosti existovat, je kontinent, který je a bude ve stavu válečném neustále. Na tato svá dobrodružství si musí ale někde vydělat. Nejde jen o vývoj a výrobu nových zbraní, jejich stále dokonalejší způsoby řízení a naváděni z kosmických vzdáleností, ale také o metody ovládání civilního obyvatelstva a jeho exploataci. Někdo tomu říká „pátá industrializace za účasti umělé inteligence“, ale nejde jen o pojmenování. Jde i o hledání cesty ze současné „evropské paniky“, nápadně podobné té britské po podepsání Berlínského protokolu a zrušení kontinentální blokády na začátku 19. století.Podpisy, úsměvy a potřásání rukou delegátů EPC jsou mediálně pozoruhodné, ale nepředbíhejme. Jak se píše v Bibli – podle skutků poznáte je!”Myšlenku nového spolku neboli Evropského politického společenství (EPC) vyslovil v květnu prezident Francie Emanuel Macron. Ještě dříve v 80. letech minulého století se pro podobné seskupení vyslovoval Francois Mitterand. Seskupení má zahrnovat Velkou Británii, Norsko, Švýcarsko, západní Balkány, Ukrajinu, Arménií, Ázerbájdžán a scházet se má jednou za půl roku. Jedním z cílů nového spolku je navázání dialogu EU se státy mimo společenství, které podaly žádost o vstup do EU.Na zakládajícím setkání Evropské politické komunity v Praze se budou projednávat dvě základní témata: mír a bezpečnost a také ekonomika, energie a klima. V médiích je navíc avizováno podepsání prohlášení mezi EU a NATO. Speciálním hostem setkání bude Jens Stoltenberg.