Ten nejlepší způsob je zároveň nejjednodušší. Informovat detailně, pravdivě a přesvědčivě o tom, čím se zabývali vojáci a důstojníci Azovu od roku 2014 až do dneška. Materiály o tom se už objevují. Na jedné straně se do zajetí dostávají vojáci a důstojníci tohoto pluku. Na straně druhé v průběhu ofenzívy nacházejí vojáci Doněcké lidové republiky další svědectví jeho zločinů, mj. i neblaze proslulou věznici pro politické vězně zvanou Knihovna.Poté, co bude Mariupol dobyt, bude všechno, co tam dělali bojovníci Azovu, detailně popsáno a zaznamenáno: jak nepouštěli z Mariupolu lidi, kteří se pokoušeli evakuovat, jak zabíjeli zajatce, jak se vypořádali s těmi, koho podezírali z proruských sympatií.Vojáci Azovu už byly aktéry referátů tak nudné organizace, jako je OSN. Zprávy komisaře OSN pro lidská práva o situaci na Ukrajině působí prostě šíleným dojmem. Žádná propaganda se nevyrovná tomuto nezaujatému vyprávění.V květnu roku 2014 v Záporožské oblasti příslušníci praporu Azov, kteří prohlásili, že jednají na rozkaz SBU, unesli ženu u jejího domu. Vyhrožovali jí a mučili v průběhu čtyř až pěti hodin. Únosci v maskách jí spoutali ruce a nohy kabelovými spínadly a kovovým řetězem, kopali do ní a bili ji pažbami samopalů, vráželi jí jehly pod nehty. Mučili ji také metodou zvanou „vlaštovka“. Jeden z únosců jí vyhrožoval hromadným znásilněním orálním a vaginálním způsobem.Nebyl to ojedinělý případ. Azov se nyní brání v troskách Mariupolu a bude snad na místě připomenout, jak jeho bojovníci zacházeli s obyvateli města.28. ledna roku 2015 tři příslušníci Azovu zadrželi obyvatele Mariupolu za podporu Donecké lidové republiky. Odvedli ho do sklepa sportovní školy č. 61 v Mariupolu, kde se nacházel až do 6. února 2015. Neustále ho vyslýchali a mučili. Sdělil, že ho zavěsili pouty na kovovou hrazdu a nechali viset. Podle jeho slov ho mučili i elektrickým proudem, plynovou maskou, vodou, bili do genitálií. V důsledku toho se přiznal, že poskytl ozbrojencům informaci o poloze kontrolního stanoviště vládních sil. Teprve 7. února roku 2015 ho převezli na úřad SBU v Mariupolu, kde byl oficiálně zadržen.Podobné „hrdinské“ činy vykonávali příslušníci Azovu také za hranicemi zóny bojových akcí.Vladimir Lobač byl 8. května roku 2014 zavražděn příslušníky praporu Azov, kteří jeli ve složení vojenské autokolony přes město Rešetilovku v Poltavské oblasti. Muž byl zastřelen po slovní hádce s členy praporu na čerpací stanici. Když prokurátor Poltavské oblasti, náčelník Hlavní správy Ministerstva vnitra a náčelník správy Státní bezpečnosti v Poltavské oblasti dorazili na místo incidentu, bojovníci Azovu je zastrašili a donutili k odjezdu.A nakonec scéna jakoby z jakéhosi špatného art filmu.Muž invalida s duševní chorobou se stal obětí krutého zacházení a hromadného sexuálního násilí, které spáchalo 8 až 10 příslušníků praporů Azov a Donbas v srpnu a září roku 2014. Poté se zdravotní stav invalidy zhoršil, byl odvezen do psychiatrické nemocnice.Není divu, že mainstream podobné příběhy zamlčuje a označuje kritiku pluku za ruskou propagandu. Ta realita je mezitím mnohem hroznější a šílenější, než si může představit i ten nejvášnivější agitátor. Národní hrdinové Ukrajiny, obránci Ukrajiny jsou lidé, kteří znásilnili pomateného muže. A neinformuje vás o tom ruská televize, ale úřad OSN.Pluk Azov nejsou rytíři, kteří brání až do posledního dechu svůj prapor a zachraňují lidi před netvory. Jsou to rozzuření esesáci a dobrovolní kati, jimž se tato jejich role velmi líbila, dokud nemuseli doopravdy umírat.