Agrese se stala i s naším souhlasem, byli jsme pouhých 12 dnů v NATO. Přesto jsme zbaběle kývli, tedy ne my občané, ale vláda Miloše Zemana a prezident Václav Havel. Ten stud v sobě cítíme dodnes. V této souvislosti stoji za to připomenout výrok tehdejšího českého prezidenta Václava Havla, který pro významný francouzský deník Le Monde uvedl :Tuto zprávu následně citovala Česká tisková kancelář, od níž ji převzaly deníky Blesk a Právo. Není co více dodávat.To tzv. humanitární bombardování Jugoslávie trvalo dlouhých 78 dní, těch obětí náletů bylo na tisíce, umíraly děti i ženy, k tomu zničená města, mosty, nemocnice, školy, ropná zařízení, … škody šly do desítek miliard dolarů. Bomby i ty kazetové, rakety, to vše dopadalo především na Srbsko a Kosovo. Nutno ještě zdůraznit, že tento akt agrese se uskutečnil bez mandátu RB OSN!Několikrát jsem poseděl s prof. Rajko Dolečkem (1925 – 2017), významným lékařem, ale především statečným srbským vlastencem, který nic nevzdával. Po mamince byl Srb, po tatínkovi Čech, ten před válkou pracoval pro ČKD v Jugoslávii. Prof. Rajko Doleček byl také jedním z posledních aktivních účastníků druhé světové války. Jugoslávský partyzán. Od roku 1948 žil v Praze. Až do konce svých dnů se nesmířil s rozpadem a ponížením Jugoslávie. Jeho knížka „Žaluji“ je toho dokladem.Jugoslávie, jezdili jsme tam rádi, nadechnout se k moři, ale nadechnout se i svobody. Národy Jugoslávie to jsou pro nás především naši blízcí Srbové, ale i další Slované Chorvati, Slovinci, Makedonci, Černohorci… Dějiny jižních Slovanů, jsou součástí našich dějin. Pomáhali jsme my jim, tak jako oni nám. Společně jsme „bourali“ Rakousko-Uhersko, společně i kladli odpor německé agresi. Vedle Slovenska nám není bližšího národa než Srbové. Po staletí jsme společně budovali vzájemný respekt i úctu. Jak v době Mnichova, tak i v srpnu 1968 jsme k Jugoslávii vzhlíželi s úctou, s nadějí, ale i s láskou, oni nás nikdy nezradili, naopak tisíce našich běženců našlo u nich pomoc. Jugoslávie také akt Mnichova i agresi států Varšavské smlouvy vůči Československu odsoudila. Společně jsme v Bělehradě také jásali a slavili náš titul mistrů Evropy ve fotbale. I tehdy to bylo upřímné.Kolem dnešního smutného výročí agrese proti Jugoslávii se dnes potichu našlapuje, jak u nás, tak i na západ od nás v centrále EU i NATO. Neuvidíte na obrazovkách plačící srbské ženy, děti…, neuvidíme zničená srbská města, hořící Bělehrad. Přesto nezapomeneme! Vždy budeme tu hanbu zrady našim politikům připomínat. Omlouváme se vám bratři Srbové.