Návrh staronové smlouvy (DAC) byl předložen Ministerstvem obrany a Ministerstvem zahraničních věcí Slovenské republiky. Nyní se přesunul ke schválení Národní radou Slovenska. Záměr ministr obrany Jaroslav Naď odůvodnil slovy: „K jednacímu stolu o dohodě jsme se po neúspěchu předchozí vlády v roce 2018 vrátili s cílem napravit tento rest. Mezi spojenci jde totiž o zcela běžnou a standardní bilaterální dohodu, jakou má 23 z 30 členských zemí NATO, včetně našich sousedů – Polska a Maďarska, a bez níž je Slovensko ochuzeno o významné výhody.“Mezinárodní smlouva se standardně uzavírá na dobu deseti let bez možnosti odstoupení účastníků. K výhodám zmiňovaným vrcholovými činiteli patří zejména možnost využití až 100 milionů dolarů na modernizaci obranné struktury Slovenska. Obnovené objekty bude moci využít Slovenská republika pro vlastní účely až po skončení platnosti smlouvy. Jednání o smlouvě probíhalo již v roce 2018, ale dokument v té době blokovala koaliční Slovenská národní strana (SNS).Mezirezortní připomínkové řízení začalo v půlce prosince minulého roku a trvalo necelé tři týdny. Část veřejnosti, včetně uznávaných politiků, se k nově schválené dohodě od začátku postavila kriticky.V pondělí 10. ledna předseda občanské iniciativy Sjednocení za mír Eduard Chmelár zveřejnil na sociální síti otevřenou výzvu prezidentce Čaputové k využití její veřejné pravomoci dle čl. 125a Ústavy SR, aby hlava státu předložila Ústavnímu soudu SR návrh dohody k prozkoumání.K výzvě se připojila řada uznávaných politiků, mezi nimi jsou bývalý ministr vnitra Vladimír Palko, bývalý předseda vlády Ján Čarnogurský, bývalá ministryně financí Brigita Schmögnerová a emeritní soudce Ústavního soudu Ján Drgonec.„Více než 70 připomínek odborné i laické veřejnosti, z toho většina zásadního charakteru, včetně petice, kterou podepsaly desetitisíce občanů, svědčí o tom, že smlouva způsobuje vážné pochybnosti o jejím souladu s Ústavou Slovenské republiky,“ uvádí se v dopisu politiků.Veřejná výzva vyjmenovává základní výhrady k programovému dokumentu, který má spojit v obranné spolupráci dva státy na dobu 10 let. Patří k nim především přechovávání a skladování jaderných zbraní na území Slovenské republiky; zachování práva kontroly rozmístěného materiálu USA; potřeby výslovného zákazu dovozu, rozmístění; možností reálného vypovězení této smlouvy a vytvoření systému řešení sporů, který bude chránit slovenské zájmy.Sputnik se obrátil na pana Vladimíra Palka, bývalého slovenského ministra vnitra, aby vysvětlil, proč ho mezinárodní dohoda s USA znepokojila. „Návrh smlouvy není nový. Byl na stole před třemi lety. Zabývala se jím předchozí vláda strany SMĚR. Ten návrh byl stažen, protože koaliční Slovenská národní strana byla proti této smlouvě. Co se týče mě, už tehdy před třemi lety jsem hovořil o tom, že tato dohoda není dobrý nápad,“ uvedl Palko.Zopakoval argumenty, které uvedl již dříve. Poznamenal, že se vyslovuje z pozice člověka, který souhlasí s tím, aby Slovenská republika plnila své závazky, které vyplývají z členství v NATO. Kromě toho si klade otázku, zda by se po zkušenostech z minulých 10 let mohlo stát, že letiště, které by zrenovovala nebo znovu postavila a poté využívala americká armáda, sloužila pro některé vojenské operace, které by se Slovenské republice nemusely líbit. Palko poukázal na to, že Američané by je ale v tomto případě stejně mohli využívat.Dle bývalého ministra je pozoruhodnou skutečností i to, že se americká vojska pobývající na území Evropy nikam nepřesouvají navzdory ukončení éry studené války. „Dalším argumentem, proč mě to znepokojuje. Velmi dobře si pamatuji na atmosféru z roku 1989, kdy v Československu padl komunismus. Tehdejší nový prezident České republiky Václav Havel v únoru 1990 v americkém Kongresu pronesl památný projev, kde představil určitou vizi jakési demobilizace v Evropě. Říkal, že teď už bude možné, aby se američtí vojáci vrátili domů z Evropy ke svým maminkám. S překvapením po 30 letech zjišťujeme, že se vlastně děje úplně opačný proces. To znamená, že sice američtí vojáci odchází ze západní Evropy, například v Německu se jejich počet snížil z 200 tisíc (1989) na operačních 40 tisíc. Někteří z nich se neposunuli přes Atlantik ke svým maminkám, ale na Východ. Znepokojuje mě to, že máme dělat něco úplně opačného, než po čem jsme toužili před 30 lety,“ podotkl na závěr Vladimír Palko.Sledujte náš kanál na jedné z nejbezpečnějších chatovacích aplikací Telegram, na kterém vám budeme přinášet aktuální zprávy a zajímavá videa.