Každý desátý Čech má problém s bydlením, až 166 000 lidí čelí přímo bytové nouzi. Tito všichni riskují, že se na nich přiživí tzv. obchodníci s chudobou; dostávají dotace, lidem z toho zbydou „drobky“…Přitom se s byty kšeftuje a mnohé zejí prázdnotou. Z médií slyšíme, že budeme muset žít buď na ubytovnách či v jakýchsi sdílených, komunálních bytech. Toto přitom nehrozí jen mladým, ale třeba ovdovělým seniorům. Mladí Češi (ani staří) nemají moc šanci, a to jsme zažili kdysi časy, kdy stát dával novomanželům bezúročné půjčky, na bydlení se sice čekalo, ale ve srovnáním s dřívějškem dnes řada lidí ví, že na život ve vlastním může zřejmě rovnou zapomenout (i bez fronty a čekání).S postupující krizí energií zdraží nejen potraviny a služby, ale doslova všechno. Jak za těchto okolností navíc stavět, kdy v ČR jde z tuha i stavební řízení a teprve v tomto roce byla snaha novelizovat stavební zákon… S tím vším kontrastují předražené rekonstrukce obecních budov.Jak je možné, vzhledem k řečenému, že v minulých volbách propadly levicové strany? Dá se říci, co národ považuje za podstatný problém, jestliže širší masa „pořád mlčí“? Vždyť jde o ztrátu základní životní jistoty, jakou bydlení představuje…Jiří Kobza: Problém vidím v tom, že právě ti nejchudší většinou k volbám vůbec nechodí, jsouce přesvědčeni, že jejich hlas nic nezmůže, mnohdy ani nemohou volit, protože nemají adresu nebo potřebné osobní dokumenty. Jejich hlasy potom chybí ve volebním zúčtování s těmi, kteří jejich stav do značné míry zavinili. K volbě nejdou ani ti, kteří se stále nemají špatně, ale jsou ve stavu určité pasivity. Takto nevypadá přímá demokracie, kdy člověk ví, že něco zmůže, když chce…Ono se možná hraje na to, že se latentně pociťuje, že může být i hůře a bydlení nemusí být taky vůbec žádné. Oněch přiznaných 20 000 bezdomovců a milion lidí žijících pod hranicí chudoby, je otřesným svědectvím o neschopnosti státu postarat se o svoje nejchudší. Kdysi někdo řekl, že prosperita státu se pozná podle stavu zubů chudých. Myslím, že právě tento vysoký počet lidí si nemůže dovolit nejenom bydlení, ale ani zubaře. Možná je to metoda nátlaku mocných a tvůrců propagandy strachu, kteří působí na mysl zbytku populace, která „ještě“ bydlí… Třeba je to výzva – „Nechcete-li dopadnout takto, pak…“Můžete to upřesnit? Slyšel jsem „vtip“, že stát platí obyvatelstvu „výpalné“, aby se nebouřilo, že to má podobu různých subvencí na cílené skupiny lidí.Lidé se každopádně bojí přijít o práci, proto sebou nechávají zatím dobře manipulovat. Nemají zastání (kdysi se za zaměstnance mohly postavit aspoň odbory). Národ je vystrašen. Když polovina elektorátu nepřijde volit, získávají partaje s velkou členskou základnou větší sílu a rozjedou si vlastní kšefty… Poslední volby s novým volebním zákonem a koalicemi šitými na poslední chvíli, to považuji za gigantický podvod na voličích. Mít střechu nad hlavou, to je základní životní nutnost. Zamaskovat bezdomovce se může dařit chvíli. Otázka je, kolik toho střední třída vydrží, začíná se povážlivě tenčit. A ony sociální subvence nebudou stačit brzy všem, co to potřebují. Otázka je i jejich výše…Přitom by stačilo, aby politici jenom hráli férovou hru. Vůbec to neznamená rozdávat nemovitosti zadarmo. Musí ale existovat reálné podmínky, kdy většina poctivě pracujících dosáhne na to, co v životě potřebuje.Kdysi se říkalo, že zaměstnaný člověk nemůže být chudý. Pokud toto přestane fungovat, tak pánbůh s námi. Stát je tu od toho, aby vytvářel kvalitní pracovní příležitosti, aby stimuloval podnikatelský sektor, aby si tento vážil pracovní síly a náležitě s ní nakládal. Této úvaze lze dopřát i širší filozofický rámec, ale bylo by to na delší rozhovor. Rozdíly mezi lidmi vždycky budou, ale nelze dopustit, aby značná část lidí ve státě začala žít v atmosféře výchovy beznadějí… Odvrácenou stranou mince této politiky je generace singles, živoření „na hromádce“, místo dětí domácí mazlíčci atd. Něco jiného je, když to tak někdo chce. Něco jiného pak to, když takováto cesta je ta jediná (mizerná) realistická, když dojdou možnosti.Česko zároveň patří k zemím, kde není jednoduché začít stavět, byli jsme přirovnáváni ke Kamerunu… Protahují se stavební řízení. Zhorší se také dostupnost hypoték. Pocit „vlastnictví“ nemovitosti trochu eroduje daň z nemovitosti; sice není vysoká, ale je vlastně trochu kuriózní, že člověk stále platí za svůj majetek. Právníci (ani makléři) neradi odpovídají na dotaz, co se stane, když člověk tuto daň odmítne platit… Že by to někdejší Zemanova vláda s onou deregulací bydlení tenkrát (nepředvídavě) přehnala?Údajně až 80 % bydlení v ČR je bydlení vlastnické; na venkově domek po rodičích (kteří si jej se státním příspěvkem postavili za minulého režimu) nebo mrňavý byt za ohromnou hypotéku ve městě...Ptejme se, jak dlouho stav vydrží? Má být daň z nemovitosti ve výši 1 % tržní ceny nemovitosti ročně, kterou chtějí zavést piráti, jednoznačným zastrašením pro všechny, kteří plánují bydlet ve svém?Nájemní byty podporují mobilitu, což má své výhody… Pracovní síly to ale nutí k tomu, že nájemníci utrácejí v neposlední řadě za dopravu. Kdyby dobře fungovala doprava a ekonomicky bylo snadné překonávat vzdálenosti, budiž.Na druhou stranu majitelé nemovitostí své peníze většinou investují do oněch nemovitostí, do oprav nebo rozšiřování, což má z hlediska státu spoustu pozitiv, jakož i dostupnost práce v místě bydliště. Konečně máme určité zvyklosti a tradice. Majitelé nemovitostí jsou orientováni na stabilitu (sebe sama a své rodiny). Deregulace bydlení v minulosti sice uvolnila konkurenci, ale při současném stavu příjmů většiny občanů má následek ten, že se nám vylidňují centra měst, protože tam na nájem bytu jen tak někdo nedosáhne. Typickou ukázkou je Malá Strana v Praze. Kam se poděli všichni ti starousedlíci, kteří tam po generace vytvářeli genius loci? Toto má dlouhodobé dopady na psychologii populace… Adaptace na kanceláře změní povahu místa.¾ Čechů jsou v exekuci. Změna zákona byla v nedohlednu… K obchodníkům s chudobou se mohou připočíst vymahači i někteří nesolidní advokáti…Pro mne je nepochopitelné, že z exekucí se stalo soukromé podnikání. Exekutor přece vždy byl soudní úředník. Podnikat tak, že se vydělává na tom, co komu zabavím a pod cenou prodám, mi přijde zvrácené.Soudní exekuce nemovitostí, dobře informovaní „spekulanti“ – to je cesta, jak dneska umí někteří nabýt majetek „za hubičku“. Vlastně i Robert Kiyosaki, majetkový kouč, radí v Bohatém tátovi, chudém tátovi, aby lidé zvážili i tuto cestu, jak nabýt majetek, přeprodat a pak si pořídit to vysněné bydlení…Prostě to není fér. Chápal bych to ve středověku, ale do dnešní doby mi to opravdu nepasuje. Udělat z pokuty 200 Kč exekuci za 33 000 je nestydaté a to, že stát jenom přihlíží, ukazuje opět na jeho neschopnost věci řešit. Uplatňovat exekuce na děti do 15 let je těžce za hranou veškerého lidství. Netuším, proč se tato společnost, která to umožňuje, vlastně stále nazývá demokratická. Legislativa by si na toto měla ještě dobře posvítit a nevydírat člověka ztrátou elementárních životních jistot.Jsme zvědavi, jak si povede „Pětikoalice“ v situaci, kdy výše uvedené neduhy zhoršuje pandemie. Plus programově vysílá jeden pořad za druhým, jak se na lidech zle podepsal komunismus. Jsou to určitě příběhy pravdivé. Nehrozí tu ale, že se s jejich pomocí odvádí pozornost od současnosti? Jsme teď v pozici, kdy si národ může nechat vnutit nějaký koncept existence či formu bydlení, které by byly dříve nepřijatelné? Vzpomínám, jak se tu někteří dříve vysmívali sovětskému typu komunálního bydlení, kdy rodiny sdílely jeden byt či jak komunisté nutili lidi nastěhovat si k sobě nájemníky, aby vlastník nemovitosti či bytu neplatil za nadměrné metry…Nevzpomínám si, že by v roce 1975 (30 let od konce 2. sv. války) někdo z oficiálních představitelů či médií stále házel vinu za naše nedostatky na německou okupaci.Máme 30 let od "sametu", jsme jakoby na úrovni roku 1975, tak to myslíte?Jistě. Slaboduchá propaganda nenávisti viz antikomunismus, „antizemanismus“, „antibabišismus“, rusofobie, sinofobie (čínofobie)… to silně připomíná slavné orwellovské chvíle věnované projevům povinné společenské nenávisti (skupinové výkřiky před televizí a projevy opovržení nad médii pranýřovanými jedinci, pozn.). A to jsem nezmínil strašení Orbánem, Salvinim či Íránem… Kdo se proti takové propagandě ozve a začne poukazovat na skutečné problémy, které se na nás valí jako lavina z EU, je ostrakizován, označen za extremistu, konspirátora, ruského či čínského agenta.Média v těchto dnes nepřináší ani dobré prognózy z hlediska růstu cen vůbec. Člověk si říká, jaké pak nemovitosti…Jak nebýt pesimista? Třeba takový zelený úděl, tento „projekt“ spolehlivě zlikviduje zbytky našeho průmyslu, dopravy a energetiky. Nebo ne? Migrační úděl, má zaplavit statisíci migrantů z kulturně nepřátelského prostředí… Nedostatek energií, zdražování emisních povolenek, všeobecná drahota, nedostupnost slušných hypoték, nedostupnost bydlení, rostoucí počet lidí v bytové nouzi. To chce skutečně národ trávit večery při svíčkách?K vaší otázce, zda čelíme drastické hrozbě změny (jaký to eufemismus) životního stylu… Ano, je nám vnucován koncept liberální, rovnostářské společnosti, proti které socialismus našeho minulého režimu byl jen slabým odvarem. To je skoro nepochopitelné. To, proti čemu se národ postavil na Letné v roce 1989, se nám jako bumerang vrátilo ještě v děsivější podobě.Jenže na to vám mainstream opáčí, že tu nejsou gulagy…Myslíte? Já teď nemám na mysli lockdown. Lidé se už dlouho předtím začali uzavírat do sebe a současné problémy z nás udělaly jen ony digitální autisty… Aldous Huxley, který „podobnou“ společnost popsal v románu Konec civilizace, se nejspíš rotuje v hrobě jako vrtule větráku… Promiňte mi mou expresivitu, prostě mi to není jedno.Díky za rozhovor.Sledujte náš kanál na jedné z nejbezpečnějších chatovacích aplikací Telegram, na kterém vám budeme přinášet aktuální zprávy a zajímavá videa.