Toto rozhodnutí bylo učiněno ohledně žaloby občana Rumunska, který si stěžoval, že dvaapadesátidenní karanténa, kterou musel prožít, se rovná odnětí svobody. Tvrdil, že nebyl virem nakažen a nestýkal se s nemocnými.Jak se uvádí v závěrech, v souvislosti s pandemií covidu-19 byl na celém území Rumunska vyhlášen výjimečný stav ze zdravotních důvodů. Občanům bylo zakázáno opouštět svá obydlí pod hrozbou pokuty, kromě přísně stanovených případů za podmínky, že mají u sebe dokument potvrzující závažný důvod.Tato žaloba byla první, v níž soud hodnotil, do jaké míry může být v případě lockdownu uplatněn bod 5 Úmluvy o ochraně lidských práv, který zaručuje právo na svobodu a osobní bezpečnost. Soud se usnesl: „Míra omezení svobody pohybu žalobce nebyla taková, kdy by mohla být karanténa považována za odnětí svobody“.„Soud uznal, že pandemie může mít velmi vážné následky nejen pro zdraví, ale i pro celou společnost, hospodářství, fungování státu a pro život vcelku, a proto je třeba vzniklou situaci charakterizovat jako ,výjimečný a nepředvídaný kontext’. Toto usnesení je zajímavé, protože se v něm aplikují obecné zásady soudní praxe… na bezprecedentní kontext nynější epidemie a na konkrétní okolnosti případu,“ podotýká se v závěrech.Uvádějí se v nich také důvody ESLP: opatření bylo aplikováno na všechny občany státu; žalobce mohl vycházet z domu ze závažných důvodů uvedených v zákonu; nebyl vystaven individuálnímu dohledu ze strany úřadů, netvrdil, že byl nucen žít v těsném prostoru, a nebyl také zbaven sociálních kontaktů.„A tedy podmínky karantény nemohou být přirovnány k domácímu vězení, které se rovná ,odnětí svobody’ pro účely soudní praxe,“ uvádí se v dokumentu. Zdůrazňuje se v něm, že si žalobce nestěžoval na omezení svobody pohybu.