Sputnik dříve zkritizoval České centrum v Moskvě, které reprezentuje Českou republiku v oblasti kultury, kvůli publikaci negativního citátu Karla Havlíčka Borovského o Rusech. Objektivita jeho hodnocení Ruska je přitom dost pochybná, což potvrzují vzpomínky profesora, u něhož slavný Čech v Moskvě žil.Portál Forum24 tento článek přijal velmi bolestně a na obranu slov Karla Havlíčka Borovského využil citát o ruském rolnictvu Stalinova oblíbeného spisovatele Maxima Gorkého:Gorkij je přece „národní ikonou“ Ruska, což znamená, že o jeho slovech se nebude pochybovat, myslí si novinář z Fora24.Je to poněkud podivná argumentace, protože spisovatelem číslo jedna byl „zakladatel socialistického realismu“ Gorkij považován pouze v Sovětském svazu. Tvrdě pracoval pro revoluci v Rusku jako propagandista, ale také jako sponzor bolševické strany, za což se těšil značné přízni sovětského režimu.Portálem Forum 24 citovaný článek Gorkého O ruském rolnictvu byl napsán v roce 1922 pod dojmem právě skončené občanské války v Rusku. V článku se spisovatel snaží analyzovat důvody masové účasti rolnictva v těchto krvavých událostech.Zároveň se Gorkij držel bolševických názorů na rolnictvo, které považoval za zaostalou, konzervativní a buržoazní třídu, s níž na rozdíl od proletariátu nelze vybudovat komunismus. Vydávat ho za morální autoritu a etalon objektivity je mylné.Maxim Gorkij popisuje v článku i takové momenty: „Na Sibiři rolníci vykopali jámy, do kterých po hlavě strkali zajaté rudoarmějce, nohy od kolen trčely nad povrchem země, poté díry postupně zasypávali hlínou podle křečí nohou, kdo z mučených déle vydrží, kdo se udusí později než ostatní.“Občanské války se vyznačují zvláštní krutostí a válka v Rusku nebyla výjimkou. Přičemž krvežízniví nebyli pouze Rusové, ale například také Češi, kteří mimochodem měli podíl na rozpoutání ruské občanské války.Budoucí sovětský velvyslanec ve Velké Británii I. M. Majskij vzpomínal, jak po dobytí Kazaně v roce 1918 vojsky 1. československého pluku ve městě začaly masové popravy zastřelením:„… již k večeru, když jsem procházel po centrální části města, jsem se nedobrovolně nechal unášet proudem lidí, který se rychle někam řítil jedním směrem. Ukázalo se, že všichni běželi k nějakému čtyřúhelníkovému nádvoří, ze kterého se ozývaly výstřely. Ve skupinách tam stáli zajatí bolševici: rudoarmějci, dělníci, ženy – a proti nim čeští vojáci se zvednutými puškami. Štěrbinou v plotu bylo vidět, co se ve dvoře děje. Zazněla salva a vězni padli. Před mýma očima byly zastřeleny dvě skupiny, v každé bylo 15 lidí. Víc jsem nevydržel. Přemožen rozhořčením jsem spěchal do sociálně demokratického výboru a požadoval jsem okamžité vyslání deputace k vojenským úřadům na protest proti popravám bez soudu. Členové výboru jen rozhodili rukama.– Již jsme vyslali deputaci, oznámili. Ale všechny rozhovory s vojáky byly zbytečné. České velení argumentuje, že hněvu vojáků je třeba dát průchod, jinak se vzbouří.“A tady je potvrzení o zajetí rukojmích – rozkaz velitele 2. československé střelecké divize a přednosty stráže železničního úseku Novonikolajevsk-Ačinsk, plukovníka Krejčího z 11. května 1919:K německým válečným zajatcům však byli českoslovenští legionáři obzvláště krutí. Generálporučík Konstantin Vjačeslavovič Sacharov, který bojoval na straně bílých, ve své knize České legie na Sibiři přináší epizodu, kdy Češi zastřelili hudebníky sudetsko-německé kapely, která hrála pro ruský Červený kříž. K epizodě došlo v Chabarovsku na břehu řeky Amur.Naštěstí nebo bohužel se v Česku nenašel žádný vlastní Gorkij, který by tyto události reflektoval.