Ukázalo se, že slavná anticyklóna zasahuje mnohem hlouběji do atmosféry, než se dosud předpokládalo, a další dva víry sahají pod úroveň kondenzace vodní páry, což také příliš nezapadá do současných modelů struktury atmosféry plynného obra.Juno obíhá kolem Jupiteru od poloviny roku 2016 a zkoumá atmosféru, magnetické pole a vnitřní strukturu plynného obra. Díky němu vědci učinili řadu objevů, včetně pozorování dynamiky Jupiterových polárních září, nalezení výtrysků a bouřkových ohnisek v atmosféře obra a zmapování magnetického pole planety. Jedním z hlavních vědeckých cílů sondy Juno je studium vnitřní struktury šířkových pásem a pásů, díky nimž se Jupiter jeví jako pruhovaný, a také určení struktury a studium dlouhodobého vývoje hurikánů, jako je Velká rudá skvrna.Planetární vědci pracující s daty sondy Juno zveřejnili nové výsledky. Tým vedený Marzií Parisiovou z Jet Propulsion Laboratory analyzoval gravimetrické údaje, aby určil hloubku Velké rudé skvrny, největší anticyklony ve sluneční soustavě, která byla na Jupiteru pozorována po více než tři století. Dřívější odhady byly založeny na údajích z přístroje MWR a činily přibližně 240 kilometrů. Nová práce uvádí mnohem větší odhady, které se pohybují v rozmezí 200 až 500 kilometrů.Vědci vyzdvihují dvě vlastnosti skvrny. Za prvé, co se týče poměru délky k šířce (0,5 %), ztrácí na pozemské cyklony a anticyklony, u nichž je poměr velikosti 1-4 %. Za druhé, zatím není jasné, proč je skvrna mnohonásobně méně hluboká než atmosférické proudy, které ji obklopují a které řídí anticyklónu a zasahují tři tisíce kilometrů do nitra planety.Další tým planetologů pod vedením Scotta Boltona ze Southwest Research Institute analyzoval data získaná palubním mikrovlnným radiometrem stanice. Podařilo se jim odhadnout trojrozměrnou strukturu tří atmosférických vírů (včetně Velké rudé skvrny), které byly pozorovány během přiblížení stanice k Jupiteru. Vědci potvrdili závěry předchozího týmu, že Velká rudá skvrna sahá maximálně 500 kilometrů do atmosféry.Další dva víry (cyklóna a anticyklóna) sahají pod kondenzaci vodní páry do hloubky přes 80 kilometrů (při tlaku 20 barů), respektive přes 150 kilometrů (při tlaku 100 barů). Detekce jednotlivých vírů pod kondenzací vodní páry naznačuje přítomnost dynamických procesů malého rozsahu, jako jsou srážky a sestupné proudění v atmosféře, v mnohem hlubších vrstvách, než se dosud předpokládalo.Sledujte náš kanál na jedné z nejbezpečnějších chatovacích aplikací Telegram, na kterém vám budeme přinášet aktuální zprávy a zajímavá videa.