Jak se domníváte, že bude vypadat formování vlády? Dostane šanci Babiš či Fiala? ANO je přece nejsilnější strana, ale ústavní většinu má dvojkoalice neboli konglomerát pěti značně rozdílných subjektů. Nezamotá se tolik chytrých hlav svými krky?Daniel Solis: Jako první by měl jít na řadu Babiš, nemýlím-li se, má 72 mandátů. Takže v tom případě by měl mít on možnost sestavení vlády jako první. Pokud nestihne sestavit vládu do předepsané lhůty, možnost dostává další strana, druhá nejbohatší na poslanecké mandáty. Oním subjektem by byl „slepenec“ SPOLU. Takovýto konglomerát může jistě být označen za kočkopsa. Vládu by určitě SPOLU sestavili, otázka je, jak by byla funkční. Jenže Andrej Babiš jistě bude taktizovat, asi se pokusí o získání přízně některých novopečených poslanců. Tj. od politiků, kteří si umí rozmyslet priority směřování naší země, takříkajíc na poslední chvíli. Kdyžtak se k tomu ještě vrátíme.Kdyby vládu mělo sestavit pět stran z obou koalic, vzhledem k jejich různorodému slepenci (naše politika pro to má označení „kočkopes“), je vůbec možné se v takové konstelaci na něčem shodnout? Vždyť ani jednobarevná vláda, kterou jsme tu v minulosti díky opoziční smlouvě měli, nepohnula s tak naléhavými otázkami, jako jsou veřejné finance a důchodová reforma. Kyne tu něco jako vyhlídka na produktivní politiku?Slepenec podle mne nemá šanci dělat promyšlenou konceptuální politiku, prospěšnou pro náš národ. Ten příklad s opoziční smlouvou je dosti ilustrativní. Ony dvě koalice jsou ukázkou účelového postupu, který si v ničem nezadá s tzv. lobbingem. Byla to důmyslná past na voliče. Slabé subjekty se domluví, že vyzrají na silnějšího soupeře společnými silami, etologie nám poskytuje mnoho příkladů lovu větší zvěře menšími dravci, například hyeny, vlci, šimpanzi. Umí to dokonce i ještěři, jako Varan komodský, který má jedovatý skus, díky němuž kořist pomalu vykrvácí.Zajímavá srovnání…Vlastně tu máme organizovanou kooperaci pravěkých lovců, nahánějících behemota Babišovy vlády. Namísto pazourků a sukovitých kyjů nad hlavami mávají volebními lístky a Imperialiho formulkami pro jejich přepočet na mandáty.Slepenec pěti stan znamená, že žádná jednotlivá strana nemá šanci realizovat svůj vlastní osobitý program, už jen proto, že všechny subjekty v „holportu“ vykazují ideologie, potažmo politické a volební programy v mnohém zcela protichůdné. Viz takové subjekty organizované v SPOLU: jejich východiska jsou skutečně nesourodá; stačí se podívat, jak se staví k EURU, tj. k otázce jeho přijetí či odmítnutí. Není zde prostor na podrobnou analýzu, nicméně by to pro zvídavého čtenáře mohla býti aktivita velmi kratochvilná, k poučení, a v důsledku z vlastní podstaty i k pobavení.Teď si do toho všeho promítněte přání strany, která je mnohými „zlými jazyky“ označovaná jako neomarxistická. Mám na mysli Piráty s jejich přinejmenším neoliberálními – pokud ne rovnou ultralevicovými – idejemi. Jejich myšlenky jsou cinknuty dogmaty rabiátů z Antifa, mají též štědrou podporou „barevného revolucionáře“ Sorose, alespoň to tvrdí někteří pozorovatelé… I oni jsou v absurdní domluvě, v tomto případě s téměř „středopravicovým politickým hnutím“ STAN (doposud spolupracovalo s tzv. konzervativní TOP 09). Co jiného to je než další kočkopes?Ale příroda zná různé mutující struktury, nejsou ony nositelem vývoje?Nevidím v tom nic jiného než poslušnost a povinnost držet se not diktovaných „zvenčí“. Dirigentem zde bude nejspíše Evropská komise, nebo super-lobby, která s Komisí od samého počátku hýbe. (Od dob Józefa Hieronima Retingera, Jeana Omera Marie Gabriela Monneta, Paula-Henriho Spaaka, Émilea Noëla a dalších architektů, této sofistikované mašinérie na „dokonalé“ ovládání evropského hospodářství a jeho uživatelů). Pokud by tato varianta byla nejblíže pravdě, pak je zřejmé, že evropský diktát by se nejlépe plnil již citovanými kočkopsy.Za pojmem „kočkopes“ vidím konglomeráty či slepence, neschopné samostatného politického života s řádným programem… Zde už by se nemuselo jednat o politické strany, ale o svého druhu servisní organizace. O autonomní myšlení a integritu tu zhola nejde. Slepenec může plnit funkci převodníka/redukce pro evropský „Marschbefel“. Budoucnost určitě ukáže…Po volbách jsme z mainstreamu slyšeli, že teď konečně je čas si říci, zda jsme západem Východu, či východem Západu. Kam podle vás objektivně historicky patříme a kde je pro nás momentálně pragmatické býti?Nepatříme ani tam, ani tam – ani na Východ, ani na Západ. Jsme centrální Evropa. Vždy jsme byli křižovatkou mezi východem, západem, severem a jihem. Toto, myslím, je nám příslušející místo, které bychom neměli opouštět. Pro Západ jsme západní, dokud může nerušeně vykořisťovat naše trhy a naše suroviny, včetně levné pracovní síly (zjevně i politické). Na východ jsme patřili z podobných důvodů. V obou případech jsme vzorně plnili naše geopolitické strategické zadání – být nárazníkem právě mezi Západem a Východem, nehledě na právě platné ideologie.S východem i západem nás pojí úzká kulturní pouta, nejsme ani koloniální mocností, ani euroasijským státem. Kulturně se lišíme od Ruska i od zemí na Balkáně. My jsme prostě – snad to nebude znít prepotentně – pupek Evropy. Zde hledejme naši identitu a naše určení. Sdílím je s dalšími partnery tzv. Visegrádské čtyřky, ať již chceme, či nechceme. A právě tato pozice by mohla nyní být, dle mého názoru, pod palbou. Jsme slovy klasika jakýmsi „měkkým podbřiškem Evropské unie“.Naznačil jste, že lze očekávat od premiéra Babiše nějaký tah, že se domluví jen s některými stranami nebo dokonce poslanci, nikoli nutně celými koalicemi. Co by to znamenalo, zase politické cestování poslanců (šlo by o tzv. „přeběhlíky“)? Anebo by různí poslanci jiných stran zrazovali ve Sněmovně své kluby a hlasovali tak, jak by si přál Babiš, který by, jsa v opozici, všechny přehlasoval? Konečně, o čem vůbec bude nová politika po těchto volbách?Pojďme zopakovat predikci, že se budou reprodukovat bruselské direktivy. Veřejný prostor se zahustí tzv. genderovou politikou ku dokonalému odvedení pozornosti od podstaty evropské politiky, cíleného hladomoru a plánované energetické krize. Bude se tlačit integrace cizinců, což je pravý opak konceptu jejich asimilace, jak nás učí velmi nadějný konzervativně-pravicový kandidát na prezidenta Francie Éric Zemmour (Českými médii je naší veřejnosti prakticky utajován. S neuvěřitelnými 14 procenty, dle odhadů, zaujímá pozici hned za současným prezidentem Macronem.) Jaká bude politika teď? Zrádným bruselským „inovacím“, spějícím k novým pořádkům; zrůdnému, aberantnímu, transhumanismu, jemuž fandí zvrhlé elity – všem těmto jevům se nyní otevírají dveře dokořán.Takže veškerá dekarbonizace a další „inovace“ – toliko kouřová clona?Za Green Dealem je promyšlená decentralizace toho, co předtím jakž takž fungovalo: bude se utlumovat energetika, podobná redukce výroby čeká na strojírenství. Já tomu vlastně říkám pokračující huntování této země a s ní i podstatné části Evropy. Bude se těžit i z toho, že odešly do stoupy komunisté i sociální demokraté, mimochodem – vidím v tom historickou symboliku: nejsou-li dělníci, rolníci a horníci, nepotřebují ani žádné zastání levicových stran. Doba protěžování seniorů skončila. Covidová éra kosí starší ročníky. Bohatí si do času užívají svého stavu. Sociálně slabí a národně zadlužení budeme, půjdeme-li touto „slepeneckou cestou“, úplně všichni. Nechápu ty strany, jak si z toho všeho dokážou ještě udělat i program…O komunistech jsem zaslechl zajímavý vtip: „Volíte komunisty?“ Odpověď zní – „z které strany myslíte?“ Komunisté, poprvé za sto let, jdou od válu… Onen vtip implikuje určitou konspiraci, že přesto dále tahají za nitky, ale o Marxe už jim samozřejmě nejde...V dobách revizionizmu, potažmo socialismu, bylo určitý plusem, že měl dělník (průmyslovou revolucí značně servaný) nějaké zastání nejprve v odborech, v ideálním případě pak i v parlamentu, nebo rovnou ve vládě. Nyní toto padlo, ale jeví se, že je to úplně jedno, protože fabriky stejně zavřou. Vždyť do útlumu se dostala i Škodovka (10 % národního průmyslu připadá na automobilky…). Likvidace stíhá i hornické profese, doly se odstavují. Tento úděl zachvacuje další odvětví, ať už letecké závody či elektrárny. Plíživě se ničí veškerá odbornost a soběstačnost naší země. Jak dlouho potrvá, než přijdeme o další veřejně popíranou schopnost stavět si jaderné elektrárny? Je to otázka několika let.Co se tedy bude prioritně řešit?Řešit se bude vysoká nezaměstnanost, nízká hospodářská produktivita, podivuhodná fiskální politika…Nebudeme mít na zaplacení ani státních, ani soukromých dluhů. Vysvětlím, co mám na mysli: Totiž to, jak zajímavé bude, co se stane s našimi daněmi. Co jsme slyšeli řečí o tom, že se nebudou zvyšovat. Jenže z čeho pak objektivně platit dluhy? Provoz země něco stojí, to je přece jasné. A to ani nemluvím o hospodářské krizi, která se již celkem jednoznačně ohlašuje. Ať už je cílená nebo spontánní. Do toho nevyřkla COVIDová mafie ještě své poslední slovo. Zkrátka časy jako malované…Jak říkám, Babiš se možná snadno dohodne s vybranými poslanci. Na Babiše zareagují zejména ti, kteří si v danou chvíli uvědomí tíhu okamžiku a tlak své odpovědnosti, která získá rozměr dokonce historický či přelomový. Možná si poslanci řeknou, že podpoří „menší zlo“, a to ve prospěch celého tohoto národa. Nebo je osvítí Všemohoucí, při hlasování alias „nějaké kontemplativní modlitbě“.Co je tím menším zlem? A co třeba jediná vlastenecká strana v novém parlamentu, myslím SPD? Média ji před volbami vnímala jako extremistickou?Menší zlo, to je ústupek Babišovi, abychom si zachovali aspoň naoko poslední zbytky suverenity. Je to lepší než vrtět chvostem před Komisí EU. Zda budou politici přebíhat či „zrazovat“ stranickou loajalitu v Babišův prospěch? Ono v politice je něco takového známé jako „nakupování poslanců“…V politice je to tak, že je otevřeno několik možností zároveň. Žádný fair-play bych tu nečekal. Co není zakázáno zákonem, je povoleno. Poslanci slibují, že budu jednat dle svého vědomí a svědomí, a právě to „svědomí“ jim může vnuknout ledacos… Proto budou hlasovat třeba účelově a žádný poslanecký klub s tím nebude moci nic udělat…Pokud se v někom z poslanců hne ono svědomí a rozhodne se, že tuto zemi zachová ve funkčním stavu aspoň pro své potomky, bude hlasovat i proti „doporučení“ klubu či strany... Dost možná, že třeba takový poslanec bude chtít podpořit tradici, svět mužů, žen a jejich dětí, svět etnicky či kulturně „původního“ obyvatelstva naší země. Zde proto může – na uvedené bázi – docházet ke změnám v loajalitě.Útokům neoliberálních přikyvovačů Bruselu by bývalo bylo možné čelit semknutým šikem oněch malých vlasteneckých a národoveckých stran. Jenže se to bohužel nestalo. SPD, Trikolóra, Volný blok, NárSoc, Aliance národních sil, Aliance pro budoucnost, Národní demokracie, Švýcarská demokracie, hnutí D.O.S.T., Česká republika především, Otevři svou mysl, Žlutý špendlík, Otevřeme Česko… prostě společný jmenovatel nenašly… Lze za tím vidět i snahu systémových hráčů takovému spojení zabránit všemi prostředky, veskrze ilegálními. Na to jsou jim prostředky z našich daní dobré, i na subverzi mezinárodních vztahů...Je smutné, do jaké míry se naše kdysi věhlasná země proměnila v banánovou republiku, hříčku oligarchů, „vyšších zájmů“ a politiky znesvářených velmocí. A to jen díky nezdravé ctižádosti, ješitnosti a chamtivosti politiků. Už nejsou způsobilí vykonávat své poslání, totiž službu veřejnosti. Přitom je to veřejnost, která do nich prostřednictvím svého hlasu (zjevně zcela naivně) vkládá neskonalou důvěru. I v tomto nadcházejícím volebním období lze očekávat, že bude tato důvěra po zásluze a na krásno zklamána.Řada těchto stran inspirovaných pravicovou politikou a konzervatismem se opravdu bývala mohla dohodnout, dokonce by byly vzhledem k programovým průnikům a přesahům mnohem menším „kočkopsem“. V tomto smyslu byla stávající, pro-systémová „pětikoalice“ zjevně (aspoň doposud) úspěšnější. To se prokázalo právě těmito volbami (a pak že Brusel nespojuje). Pokud by malé strany mezi sebou lépe komunikovaly, mohly volbami ještě zamíchat.Jinak pro mne zůstává dosti záhadná strana s názvem Přísaha. Třeba se někdy dozvíme, jakou úlohu měla reálně sehrát… Čili za mne: selhání vlasteneckých stran – toť poselství těchto voleb. Úkolem malých stran bude, aby se nakonec sjednotily, zejména chtějí-li být nebo se stát pro voliče věrohodnými. Mezitím si Andrej Babiš možná ještě nakoupí těch pár potřebných poslanců a vytře zrak těm, kteří se cítí pevně v kramflecích. Možná že ale zvolí pohodlí opozice a bude se válet smíchy, jak kočkopes zoufale laboruje s důsledky nadcházejících hospodářské a potravinové a energetické a zdravotní krize. Tedy mega-krize, kterou naše generace snad ještě nikdy nezažila. Ať tak či onak, všechno tady už jednou bylo. Nepoučí-li se člověk z chyb minulosti, bude odsouzen k tomu je opakovat. Nihil novi sub Sole.Díky za rozhovor.Sledujte náš kanál na jedné z nejbezpečnějších chatovacích aplikací Telegram, na kterém vám budeme přinášet aktuální zprávy a zajímavá videa.