Když je na světě tolik dalších krizí (Řecko, migranti, čínská burza, propouštění), že málem zapomínáme na válku v Evropě. Když se vůdci EU více starají o záchranu migrantů než o zlepšování životní úrovně svých vlastních občanů.

Když se evropskému marnotratnému synovi často vyhrožuje, ale jen zřídka se přejde od slov k činům. Když deadline neznamená nic než začátek dalšího kola neplodných vyjednávání. Když jistý guvernér centrální banky předpovídá katastrofu v Řecku, ale trvá na tom, že Čechů se to nedotkne.