Když přišla řeč na Afghánistán, Zbořil se jako první zaměřil na to, že v dnešní době není vůbec nemožné, aby se z teroristy stal ministr.Zároveň poznamenává, že skutečnost, že tato událost vzbuzuje pozornost, je trošku pokrytecké. Proč? I to se snažil záhy vysvětlit.Obavy „svobodného světa“, či jak se dle něj ještě před několika lety odvážně říkalo mezinárodního společenství, tak považuje nejen za pokrytecké, ale také za pomíjivé.Následně se Zbořil zaměřil na to, že se jen málo ví o tom, kde v poslední léta žil takzvaný terorista.V rozhovoru pak přichází řeč i na diskutované tlumočníky: „Takže se vlastně nám vrací otázka minulých dnů, kdo jsou ti naši tlumočníci, kdo jsou tlumočníci tlumočníků americké vlády, které bylo třeba urychleně někam odvézt. A co vlastně tlumočí a budou v příštích letech tlumočit, když jsou umístěni, zatím, na několika vojenských základnách spíše než v civilním prostředí? Nebo budou dokonce snad nespolupracovat?“Zbořil totiž tvrdí, že když někdo stráví pár let v kubánsko-americkém Guantanámu, tak je ochoten své politické názory měnit velice rychle. To však není vše - možná je ochoten měnit je ještě rychleji než některé své bývalé spojence.Nicméně, takové velké změny nejsou a nebyly jenom výsadou Afghánistánu. Zbořil tak uvádí příklad z evropské historie.* teroristická organizace zakázaná v Rusku