Na vnitřním nádvoří komplexu se shromáždila Belmondova rodina, členové francouzské vlády včetně premiéra, herci, režiséři a sportovci. Mezi přítomnými byl i bývalý francouzský prezident Francois Hollande. Jako poslední dorazil do Invalidovny francouzský prezident Emmanuel Macron v doprovodu své manželky Brigitte.Asi tisíc míst na nádvoří Invalidovny bylo vyhrazeno pro běžné občany. Někteří z nich uvedli, že stáli ve frontě od časného rána, aby se mohli obřadu zúčastnit.Nejprve měl na slavnostním ceremoniálu promluvit jeden z Belmondových vnuků, Victor. Poté se slova ujal prezident Macron. Slavnostní ceremoniál se přenášel na obrazovkách na esplanádě Invalidovny a sledovala jej řada fanoušků hercova talentu.Invalidovna bude otevřena po skončení ceremonie, od 19.30 hodin, a to pro všechny, kdo chtějí vzdát poslední poctu této legendě.O smrti legendárního umělce média informovala v pondělí 6. září. Příčina smrti nebyla zveřejněna. Hvězdě světové kinematografie bylo 88 let. Francouzský prezident Emmanuel Macron ve svém projevu k rodině zesnulého označil herce za národní poklad země.Legenda BelmondoJean-Paul Belmondo se do paměti diváků zapsal nejen jako velká filmová hvězda, ale i jako jeden z nejznámějších symbolů Francie. Na svém kontě má přes osm desítek filmů. Zhruba od poloviny 60. let hrál téměř výhradně hlavní role.Ztvárňoval šarmantní a často i bláznivé hrdiny, kterým nechyběla špetka arogance i cynismu. Belmondo bavil diváky v nespočtu komedií, ale stejně tak dobře hrál i ve vážných i akčních filmech, a to i za doprovodu hudby legendárního italského skladatele Ennioa Morriconeho, který tento svět opustil loni v červenci (Kořist, Strach nad městem, Dobrodruh a Profesionál).Do umění se Belmondo doslova narodil. Jeho rodiči byli sochař Paul Belmondo a malířka Madeleine Reinaud-Richard. Matka dbala o kulturní výchovu svých tří dětí a pravidelně je vodila do divadla. Jean-Paul vystudoval slavnou divadelní vysokou školu Conservatoire national supérieur d'art dramatique a rodiče svého syna v jeho herecké dráze aktivně podporovali. Přesto těžce nesl odmítnutí v prestižním divadelním souboru Comédie Française. Nakonec ale uspěl ve filmu.Právě Belmondo se stal jednou z předních tváří francouzské nové vlny, která se převalila přes stříbrné plátno na konci 50. let a v 60. letech. Se svými experimenty se střihem a na tu dobu nebývalým vizuálním stylem i narativem její představitelé odmítali zažité tradiční filmové formy. Belmondo se v té době stal hvězdou uznávaných snímků režisérů Godarda (Bláznivý Petříček, 1965), Truffauta (Siréna od Mississippi, 1968), Mallea (Zloděj, 1966) nebo de Broky (Muž z Ria, 1963).Kromě hereckého řemesla Belmondo bravurně zvládal i kaskadérské kousky. Tento svůj další talent měl možnost naplno projevit ve snímku Cartouche z r. 1962. S humorem sobě vlastním tuto dvojroli herec-kaskadér pojal ve snímku Claudea Zidi Zvíře, který bezpochyby patří mezi nejlepší francouzské komedie.Belmondo ve filmové tvorbě pokračoval i v 90. letech, ale v roce 2001 utrpěl mozkovou mrtvici, po níž částečně ochrnul. Na stříbrném plátně se naposledy objevil v roce 2008 ve snímku Muž a jeho pes, který je vnímán jako jeho filmová rozlučka. Hercovým úplně posledním snímkem je televizní dokument z roku 2015 přibližující jeho úspěšnou filmovou kariéru. Belmondova herecká kariéra dostala své ocenění v roce 2011 na filmovém festivalu v Cannes, kde si převzal Zlatou palmu za celoživotní dílo.