„Nestudoval jsem zprávy z terénu, stejně bych tamní situaci nedokázal pochopit. Ale myslel jsem, že americké velení má aspoň základní představu o tom, co se tam odehrává. Nemělo. Z našeho pohledu je zajímavější to, co se odehrávalo uvnitř americké armády, Severoatlantické aliance, a vlastně taky velení Armády České republiky. Potvrzuje to, že můžete mít špionážní drony, odposlechy, neuvěřitelně výkonné počítače, platit tisíce špehů a není vám to nic platné - pokud vaši podřízení falšují zprávy, aby zakryli problémy. Ukazuje to obraz armády, kde je většina času zaměřena na vytváření zpráv pro média a krásných power pointových prezentací. A kde už nikoho nezajímá, jaká je skutečnost. Pozitivním aspektem by snad mohlo být to, že si víc lidí – včetně vysoko postavených – dokáže spočítat, jak by dopadlo střetnutí takhle řízené armády se skutečným protivníkem,“ poznamenal Hampl.Hampl se domnívá, že americká armáda musí projít zásadní reformou. V současných podmínkách to však nebude podle něj možné. „Kdyby se podobný debakl odehrál ještě před 50 lety, vedlo by to k radikální změně způsobu řízení ozbrojených sil. Ale nestane se nic. Stávající byrokratické struktury jsou příliš silné,“ tvrdí sociolog.Hampl pak uvažoval o tom, co dvacetiletá mise v Afghánistánu přinesla a jak tyto výsledky korespondují s těmi úkoly a cíli, které USA na začátku měly.Zájmy výrobců zbraní a zájmy bank, které americké vládě půjčují, jsou podle Hampla rozhodně silnější než jakékoliv šlechetné záměry.„Jakmile Donald Trump jasně označil válku v Afghánistánu za debakl, začalo to rezonovat. Mnozí novináři a intelektuálové, kteří by měli chuť a motivaci pokračování afghánského dobrodružství podporovat, byli raději zticha, protože se báli protiválečné extrémní levice. Dav se dal do pohybu. A dav intelektuálů a manažerů se chová jako každý jiný tupý dav. Jakmile se rozhýbe určitým směrem, už ho nezastavíte,“ tvrdí Petr Hampl.