Zatímco Peking tvrdí, že se americko-čínské vztahy „dostaly do slepé uličky“, prezident USA Joe Biden stále častěji mluví o soupeření s Pekingem jako o součásti největšího konfliktu mezi demokraciemi a autokraciemi 21. století. Z tohoto důvodu mají mnozí, kdo s tímto názorem nesouhlasí, krajně negativní vztah k perspektivě ideologické konfrontace mezi Čínou a USA, která připomíná dobu studené války, píše The Foreign Policy.Varování před podobným nebezpečím přicházejí obvykle ze dvou hlavních táborů. Na jednu stranu progresisté poukazují na to, že ideologická konfrontace v duchu studené války způsobí rozkol světa na dvě části a odpoutá pozornost od sociálních problémů a globálního oteplování. Na druhou stranu se zahraničněpolitičtí realisté domnívají, že ideologický aspekt vztahů mezi Čínou a USA nemá nic společného s hlubinnými příčinami velmocenské konkurence, zatímco ideologická rétorika může odpudit od USA řadu jejich důležitých spojenců a partnerů.Nicméně nehledě na to všechno nemá žádná z těchto skupin ani pomyšlení na to, že USA mají přestat s bojem o lidská práva a liberální hodnoty. „Podobný postoj ale obsahuje rozpory, protože propaganda liberálních hodnot je sama o sobě ideologie, která od základu odporuje světonázoru Pekingu. Proto je pravda taková, že ideologická konkurence s Čínou je nevyhnutelná,“ zdůrazňuje The Foreign Policy.Progresisty a realisty, kteří vystupují proti ideologické konkurenci s Čínou a nechtějí se vzdát prosazování liberálních hodnot, však sbližuje věrnost dvěma mylným tézím, přičemž jedna z nich se týká Číny, zatímco druhá samotných USA.Jejich první chyba spočívá v tom, že nesprávně vykládají marxistickou a leninskou ideologii, jež tvoří základ světonázoru Komunistické strany Číny. Peking považuje liberalismus za smrtelnou hrozbu. K tomuto závěru dospěl po protestech na náměstí Nebeského klidu v roce 1989 (za demokratické reformy a svobodu projevu) a také po rozpadu SSSR. Z hlediska Číny není koexistence liberalismu a čínské Komunistické strany v zásadě možná. V tomto kontextu se aktivní ideologická válka stává pro Peking naléhavou nutností.Naprosto přímočaře to tato strana vyslovila v dokumentu z dubna 2013 pod názvem Komuniké o běžném stavu ideologické sféry, ve kterém se mluví o sedmi „hrozbách“, jež mohou podkopat moc strany. K těmto hrozbám patří „západní hodnoty, které jsou převládající normou pro celou lidskou civilizaci“ a také „západní svoboda, demokracie a lidská práva, jež jsou univerzální a věčné a mohou být uplatněny pro celé lidstvo“.Peking tedy chápal, že se účastní vleklé ideologické konkurence se západním liberalismem dlouho předtím, než si to na Západě uvědomili v plné míře. Bylo by velkou chybou myslet, že se Čína dá přesvědčit o opaku.Druhá chyba spočívá v tom, že experti nechtějí přiznat, že čínská Komunistická strana má pravdu přinejmenším v jednom. Liberalismus s jeho idejemi o lidských právech a demokratických normách je skutečně ideologie, zdá se však, že mnozí Američané na to úplně zapomněli. Po porážce hlavních ideologických odpůrců liberalismu 20. století, fašismu a sovětského komunismu, začali považovat univerzální západní liberální demokracii za „konečný bod ideologické evoluce lidstva“.Psal o tom zejména Francis Fukuyama ve své proslulé eseji Konec dějin a poslední člověk vydané v roce 1989. Jinými slovy vnímá západní společenství liberalismus právě tak, jak ho líčí autoři Komuniké o běžném stavu ideologické sféry, protože v něm spatřují „převládající normu pro celou lidskou civilizaci“.„Ti, kdo vystupují proti ideologickému soupeření mezi USA a Čínou, nechápou, že prosazování lidských práv a demokracie znamená ve skutečnosti prosazování určité ideologie. Neznamená to, že se tomu Washington nemá věnovat, znamená to, že si má přinejmenším uvědomit, že nehájí nějaký neutrální postoj,“ píše časopis.S ohledem na to, že se USA sotva vzdají prosazování demokracie a že Komunistická strana Číny je přesvědčena, že ideologické soupeření se Západem trvá již dlouhou dobu, stane se ideologie nevyhnutelně prvkem širší strategické konfrontace mezi Washingtonem a Pekingem. Přičemž nezávisle na tom, líbí se to někomu nebo ne.Správná otázka zní, jaký přístup je třeba zvolit vůči tomuto ideologickému konfliktu v širším kontextu. Hlavní cíl tohoto přístupu spočívá v odvrácení přímého střetu mezi Čínou a USA.Jednou z variant je, že USA přestanou mluvit o změně režimu v Číně, jak to dělala Trumpova administrativa. Washington může také jednat v oblasti lidských práv s větší opatrností, aby rétorika nekončila sankcemi a dalšími tresty, jež by mohly mít značný vliv na celý dialog. „Ale především musí představitelé Západu, kteří se obávají vleklé konfrontace v duchu studené války, přiznat, že jistá ideologická konkurence s Čínou je nevyhnutelná,“ píše na závěr The Foreign Policy.