Český ministr zahraničí Jakub Kulhánek na svém Twitteru napsal, že Česká republika výsledky voleb v Bělorusku nikdy nepřiznala a vyzval Alexandra Lukašenka, aby ukončil represe.K iniciativě si připojil také slovenský ministr zahraničí Ivan Korčok. Na svém Facebooku zveřejnil příspěvek, v němž uvádí bilanci politických vězňů v Bělorusku za poslední rok. Považuje to za důkaz porušování demokracie a nelegitimity režimu běloruského prezidenta.Dodal, že nehledě na nespočetné občanské i mezinárodní výzvy, v Bělorusku i nadále dochází k porušování lidských práv, pronásledování, kriminalizaci i zastrašování představitelů politické opozice, médií i občanů.„Bělorusko potřebuje celospolečenský dialog, jehož cílem budou svobodné prezidentské volby uskutečněné podle mezinárodních standardů,“ uvádí dál Korčok.Slovenský ministr dále zdůraznil, že Slovenská republika bude i nadále podporovat občany Běloruska na cestě k demokracii a svobodě.Po prezidentských volbách v Bělorusku, které se konaly 9. srpna 2020 a v nichž pošesté zvítězil Alexandr Lukašenko, který podle ÚVK získal 80,1 % hlasů, začaly v zemi masivní opoziční protesty, které se bezpečnostní složky snažily potlačit kromě jiného i použitím speciálních prostředků a speciální techniky. V počáteční fázi byly protesty v Minsku a regionech spojeny s nepokoji. 11. února běloruská KGB oznámila, že situace v zemi se stabilizovala, vrchol protestů pominul, jejich projevy prakticky zmizely. V Bělorusku bylo zahájeno trestní řízení proti řadě opozičních vůdců, kromě jiného za výzvy k převzetí moci, vytvoření extremistické skupiny, spiknutí s cílem zmocnit se státní moci neústavními prostředky a pokus o teroristický útok.Běloruské úřady opakovaně uváděly, že protesty v zemi jsou koordinovány ze zahraničí. Lukašenko obvinil Západ z přímého zasahování do situace v republice a prohlásil, že nepokoje jsou v režii USA a Evropané jim „nahrávají“. Mezi zeměmi, z nichž jsou koordinovány protestní akce, jmenoval Lukašenko Polsko, Českou republiku, Litvu a Ukrajinu. Lukašenko také uvedl, že vnější síly, které si přejí zničit nezávislou republiku, se pokusily v Bělorusku provést barevnou revoluci, která se nezdařila, přestože „státnosti byla vržena bezprecedentní výzva“.