Její magnetosféra byla mnohem slabší než zemská a rozptýlila se, když v hloubi Měsíce vychladly horniny obsahující železo. Tento proces probíhal rychleji, než si dosud odborníci mysleli, protože magnetické pole zmizelo nejpozději před čtyřmi miliardy let. K těmto závěrům dospěli autoři nového článku v časopisu Science Advances.Magnetosféra Měsíce skutečně nemohla dlouho vydržet. Jádro družice obsahující železo nebylo velké a rychle se ochlazovalo, přičemž ztrácelo schopnost generování magnetického pole pomocí mechanismu dynama. Dosud však nebyla doba jeho existence jasná. Autoři průzkumu proto zanalyzovali vzorky měsíčních minerálů datovaných různou dobou.V horninách starých 3,2-3,9 miliardy let již nebyly objeveny stopy magnetismu. Nečekaný magnetismus byl objeven ve vzorku sopečného skla vzniklého v důsledku pádu meteoritu před asi pouhými dvěma miliony let. John Tarduno a jeho kolegové z Rochesterské univerzity se však domnívají, že látka mohla získat magnetické vlastnosti díky dočasným polím, jež na krátkou dobu vznikala v plazmatu srážky.Vědci mají za to, že vznik takových mladých magnetizovaných vzorků může zavinit nesprávný odhad věku magnetosféry. Ale samy o sobě nemohou svědčit o její existenci v tak nedaleké minulosti Měsíce. Tarduno a jeho spoluautoři dospěli k závěru, že reálná historie magnetického pole naší přirozené družice trvala pouze několik stovek milionů let, a před asi čtyřmi miliardami let již neexistovalo.