Mlhovina v Andromedě (neboli M31) je největší galaxií z takzvané Místní skupiny a nejbližší spirální galaxií Mléčné dráhy. Od naší galaxie je vzdálena asi 2,5 milionu světelných let a pohybuje se směrem k ní. Pro astronomy je zajímavá jak z hlediska studia vzniku hvězd a hvězdné dynamiky, tak i kvůli výzkumu vzniku a vývoje galaxií.Tým astronomů pod vedením Sofie Fatigoniové z Univerzity Britské Kolumbie vytvořil v mikrovlnném frekvenčním rozsahu 1–22 gigahertzů nejpodrobnější mapu mlhoviny v Andromedě a jejího okolí. Pozorování byla provedena pomocí 64 metrů dlouhého radioteleskopu SRT (Sardinia Radio Telescope) a trvala 66 hodin, což přispělo k lepšímu pochopení morfologie galaxie a fyzikálních procesů, které v ní probíhají.Na základě analýzy dat z teleskopu SRT, dat z Effelsbergova dalekohledu a infračervených map galaxie se jim podařilo odhadnout celkovou rychlost vzniku hvězd v galaxii na 0,19 slunečních hmotností za rok. Spirální ramena galaxie jsou v rádiovém pásmu špatně rozeznatelná, ale je vidět prstenec ohraničující disk M31.Vědci zjistili nečekanou věc - korelaci mezi toky netepelného a mikrovlnného záření v galaktické výduti, což je neobvyklé, protože procesy vzniku hvězd jsou zde pomalé. Další pozorování by měla pomoci určit povahu tohoto netepelného záření z centrální oblasti M31. Vědci také sestavili katalog 93 bodových zdrojů záření, jako jsou hvězdy, galaxie a další objekty viditelné na pozadí mlhoviny v Andromedě, a identifikovali pět nových kandidátů na pozůstatky supernov v galaxii.První exoplaneta s diskemPomocí systému radioteleskopů ALMA, které se nacházejí v poušti Atacama v Chile, astronomové poprvé v historii objevili disk vytvořený okolo jedné z exoplanet. Výsledky výzkumu byly publikovány v magazínu Astrophysical Journal Letters.Jedná se o planetu PDS 70c, jednu ze dvou gigantických planet, která je podobná Jupiteru. Krouží kolem hvězdy PDS 70 v souhvězdí Kentaura, které se nachází okolo 400 světelných let od nás. Vědci se dříve domnívali, že se jedná o planetu, v jejímž disku vznikají satelity. Nebyly ovšem k dispozici dostatečné technické prostředky, aby bylo možné je najít – kontury disku okolo planety se slívaly s okolním prostředím.Nyní díky použití systému radioteleskopů ALMA Evropské jižní observatoře (ESO) se astronomům poprvé podařilo jednoznačně potvrdit existenci disku okolo planety za hranicemi slunečního systému.Ve svých rozměrech je disk okolo PDS 70c přibližně 500krát větší než disk okolo Saturnu. Jeho diametr je přibližně roven vzdálenosti od Země do Slunce, a jeho váha je dostatečná, aby bylo možné vytvořit tři satelity srovnatelné s Měsícem.PDS 70 je zatím jediný systém, kde mohou vědci pozorovat a zkoumat procesy vzniku planet a jejich satelitů. Vědci doufají, že se jim podaří získat mnohem více informací poté, co bude zprovozněn teleskop ELT (Mimořádně velký teleskop) Evropské jižní observatoře. Ten v současné době prochází fází stavby rovněž v poušti Chile Atacama.