Zmiňme, že tým vědců tohoto úspěchu docílil jinou metodou, než se dosud předpokládalo, že by se mělo postupovat. Za tímto účelem tak byla využita slitina sodíku a draslíku a vodní pára. Díky tomu tak vznikla kovová voda, která má ve výsledku zlatou barvu, informuje časopis.Není také žádným překvapením, že čistá voda prakticky nevede elektřinu. K tomu, aby byla něčeho takového schopná, musí obsahovat například rozpuštěné soli. I přesto je ale vodivost takového elektrolytu vcelku nízká, oproti kovům je nižší o několik řádů.Není také žádným překvapením, že čistá voda prakticky nevede elektřinu. K tomu, aby byla něčeho takového schopná, musí obsahovat například rozpuštěné soli. I přesto je ale vodivost takového elektrolytu vcelkunízká, oproti kovům je nižší o několik řádů.Zároveň se odborníci domnívají, že stejné vodivosti, jako má třeba měděný drát, může u vody nastat v jádrech velkých planet. Tam totiž vysoký tlak stlačí molekuly vody k sobě tak, že se začnou překrývat jejich elektronové obaly, čímž se vytvoří vodivostní pás typický pro kovové materiály.Nová metoda zajistila úspěchJak již bylo řečeno, v běžných pozemských podmínkách takového tlaku dosáhnout nelze. Nicméně, Jungwirthův tým na to šel trochu jinak a využil postup, který ho k přípravě kovové vody nepotřebuje.Daný vědec se nechal slyšet, že jeho tým zkoušel metodu masivního rozpouštění elektronů z alkalických kovů ve vodě. Po běžném přidání například sodíku do vody dojde k explozi.Tento přechod ke „kovovému chování“ na molekulární úrovni ale nyní nebyl jejich první zkušeností. Vědci ho popsali už loni na jaře, kdy článek o jejich objevu zveřejnil časopis Science.Podle jeho slov si ale vědci „hráli“ také s výbuchy. To pro ně mělo velký význam, jelikož tím, že pochopili způsob, jak fungují, zároveň vymysleli i způsob, jak to obejít.A v čem vlastně tkví úspěch této metody? Celé kouzlo spočívá v tom, že ve vakuové komoře vědci vystavili kapku slitiny sodíku a draslíku malému množství vodní páry, která začala kondenzovat na jejím povrchu. Tímto způsobem se elektrony uvolňované z alkalického kovu rozpouštěly do vrstvy vody rychleji, než probíhá chemická reakce způsobující explozi. Bylo jich přitom dost na překonání hranice pro vytvoření vodivostního pásu. Díky tomu se vytvořil kovový vodný roztok, jenž obsahoval jak tyto elektrony, tak i rozpuštěné alkalické kationty a chemicky vytvořený hydroxid a vodík.Vědec navíc podotkl, že si potřebnou aparaturu vyrobili více méně na koleni v malé laboratoři v pražském ústavu. Právě tam totiž proběhly první experimenty.Celému vědeckému týmu se tak nyní podařilo dosáhnout cíle, který Jungwirth již dříve nazýval tím „nejvýbušnějším snem“. Dle něj jde o „hezký základní výzkum“, který přináší nové poznatky a může přitáhnout studenty k chemii. Dodává však, že má ještě spoustu dodělávek.