Hitlerovci počítali s demoralizací Rudé armády a národů SSSR, když zničí sovětské hlavní město a usnadní si vítězství ve válce.Bude to snadnějšíMoskva byla nejen důležitým politickým symbolem, ale také velkým transportním uzlem, a rovněž centrem vojenské výroby. Hitler byl posedlý myšlenkou dobýt sovětskou metropoli a úplně ji zničit. Když Rudá armáda položila Němcům urputný odpor a nepustila je k Moskvě, rozhodlo velení wehrmachtu zaútočit na město ze vzduchu.Hitlerovci se důkladně připravili na tuto operaci, vybrali nejschopnější piloty se zkušenostmi z bojů v Evropě. Strategické bombardování Londýna, Coventry a dalších měst velmi oslabilo ekonomiku a průmyslový potenciál Velké Británie. Proto považovali Němci Moskvu za snadný cíl.„Moji piloti!“ obrátil se na letce generál, polní maršál Luftwaffe Albert Kesselring. „Ve Velké Británii jste překonali mocnou palbu protivzdušných děl, řady aerostatů (přehradní balony), odrazili jste útoky stíhaček. Výborně jste tento úkol zvládli. Nyní je vaším cílem Moskva. Je to mnohem jednodušší.“Generál se domníval, že hlavní město SSSR není prakticky chráněno dělostřelectvem protivzdušné obrany a že vůbec nemá protivzdušné reflektory a aerostaty. Kesselring také nevěřil, že sovětští piloti jsou schopní dobře válčit v noci. Na konci svého zaníceného projevu generál prohlásil, že již po čtyřech týdnech bombardování vstoupí wehrmacht do města. Tím vsugeroval svým podřízeným zbytečný optimismus, velmi nebezpečný ve válce s málo prozkoumaným nepřítelem.Zachytili je při přiblíženíNočního náletu 22. července se zúčastnilo 220 letounů čtyř leteckých oddílů nasazených na Východní frontě, byly to bombardéry He-111, Ju-88 a Do-17. Piloti měli nacvičenou taktiku. V předvoji letěly stroje s rádiovou navigací. Byly navedeny na radiové majáky v okolí města Orša a pak přímo na Moskvu. Následovaly je ostatní. Piloti se orientovali ve tmě na speciálně rozdělané ohně na zemi. Dostali také podrobné mapy města a fotografie. Hlavním terčem prvního útoku byl Kreml, vodní elektrárna na Raušském nábřeží, budova Ústředního výboru Komunistické strany, Běloruské nádraží, továrna Kláry Zetkinové, mosty na západě a severu hlavního města.Plán velení Luftwaffe selhal. V té době již bylo úplně dokončeno rozmístění moskevského pásma protivzdušné obrany. Přes 500 hlídkových stanic na sledování, informace a komunikaci 200-250 km od centra města předem informovaly štáb o přiblížení nepřátelských letounů a stíhačky je stihly sestřelit. Nebe nad hlavním městem chránilo přes 600 letounů, 1 044 protileteckých děl, 336 kulometů, 618 protivzdušných reflektorů a 124 aerostatů.Město bylo dobře maskováno. Na ulicích a v parčících byly nakresleny stromy a střechy, zlaté kopule kremelských chrámů byly pomalovány kamuflážními barvami, rudé hvězdy na kremelských věžích byly obaleny celtovinou, na zdech namalovali kontrastní pruhy, aby vypadaly jako obyčejné obytné domy. Leninovo mauzoleum na Rudém náměstí přikryli panely tak, aby vypadalo ze vzduchu jako jednoposchoďová budova. Na řece Moskva měli zakotvené plošiny s maketami budov.Na přístupech k městu bylo nasazeno osm moderních rádiových lokátorů RUS-2 skenujících západní a jižní směr. Právě jedna z těchto stanic informovala 21. července v 21:00 o přiblížení velké skupiny bombardérů.„Nepřítel letěl této noci velmi drze,“ vzpomínal sovětský zkušební letec Mark Gallaj, který se zúčastnil odražení náletu. „Hitlerovské bombardéry působily v malé výšce, dva, tři, maximálně čtyři kilometry. Jako by si vůbec nepřipouštěly možnost aktivního odporu z naší strany. Po několika dnech vyšlo najevo, že tak tomu skutečně bylo. Zajatí piloti ze sestřelených německých letadel sdělili, že podle dat jejich rozvědky, se kterými je obeznámili před odletem, neměli narazit nad Moskvou na vážný systém protivzdušné obrany, zejména na organizované noční stíhací letouny.“Nepodařený útokNepřátelské bombardéry narazily na nepřetržitou stěnu přehradní palby. Obránci města odpálili na nepřátelská letadla přes 16 tisíc střel střední a 13 tisíc malé ráže, spotřebovali 130 tisíc kulometných střel. Stíhačky vykonaly 173 letů a sestřelily 12 bombardérů. Celkem Luftwaffe této noci ztratila 22 strojů. Pouze polovina z 220 letounů dokázala dosáhnout bojového kursu a shodit bomby na lesy a pole u Moskvy, pak odletěla zpátky.I když Němci přiznali pětihodinový nálet za nepodařený, přece jen jisté škody městu způsobili. Na Moskvu shodili 104 tun trhavých pum a na střechy domů 46 tisíc menších zápalných. Vypukly požáry na nákladové stanici Běloruská, armádních skladech na Voločajevské ulici, vzplanula pekárna na Gruzínském Valu a několik obytných budov v Trubnikovské uličce. U stanice Podmoskovnaja bylo zničeno 19 železničních vozů a poškozeno 100 metrů železnice, ve městě začaly výpadky proudu. Celkem bylo zaregistrováno přes tisíc požárů, ale již ráno byly lokalizovány. Během prvního bombardování zahynulo 130 lidí, zranění utrpělo asi 800 osob.„Právě jsem přijel do Moskvy, a hned bojový poplach!“ napsal o té noci spisovatel Vsevolod Ivanov. „Nejdřív se rozsvítily reflektory na jihu. Pak začaly padat rakety, které osvětlily dům jako stůl, vedle elektrárny něco bouchlo a hned hořelo. Vznikly požáry, nejdřív blízko, pak na východě, brzy také na západě. Hořel nějaký sklad v blízkostí Domu vlády, přibližně za hodinu byl slyšet výbuch. Podívali jsme se na střechu a uviděli jakoby elektrické žárovky, byly to zápalné bomby. Bylo jasně vidět, jak jakýsi chlap z vedlejšího domu shodil lopatou bombu do dvoru, tam pak zhasla.“Sebeobětavé počínání letců a dělostřelců, dobrovolníků, kteří hasili zápalné pumy na střechách domů, umožnilo se vyhnout vážné zkáze. Ale nálety na město pokračovaly, nebyly však již tak velké.Poslední bombu na hlavní město shodili v červnu 1943, celkem pronikly nepřátelské bombardéry do moskevského nebe 134krát. Sovětská protivzdušná obrana sestřelila přes 1,9 tisíce německých letounů. Takové velké ztráty přinutily Hitlera přiznat bezperspektivnost leteckých útoků na Moskvu. Němečtí piloti zase pochopili, že právě Londýn a Coventry byly pro ně lehkou procházkou.