Elektrické pole Slunce vzniká v důsledku interakce protonů a elektronů, které se uvolňují při rozdělení atomů vodíku pod vlivem tepla vylučovaného v důsledku termonukleární syntézy v hlubinách Slunce. Jak jedny, tak i druhé částice tvoří sluneční vítr, který se odnáší z povrchu Slunce směrem k vnější vrstvě heliosféry.Některé elektrony se udržují v proudu kladně nabitými protony a jiné, které mají hmotnost 1800krát menší než protony, se od nich oddělují a vracejí se zpátky k povrchu Slunce. Tento pohyb elektronů podmiňuje elektrické pole Slunce.Fyzici z Univerzity Iowy rozebrali nové údaje získané od automatického přístroje pro výzkum sluneční korony Parker Solar Probe, který proletěl ve vzdálenosti pouhé 0,1 astronomické jednotky od hvězdy – blíž než jakákoli kosmická loď předtím – a vytvořili novou představu o elektrickém poli Slunce.Výzkumníci zhodnotili mj. poměr odlétajících a vracejících se elektronů, a přesněji než kdykoli dříve vypočítali parametry elektrického pole Slunce, jeho šířku a konfiguraci.Výzkumníci popisují elektrické pole Slunce obrazně jako obrovskou číši a elektrony jako kuličky, které se kutálejí po jejím vnitřním povrchu různou rychlostí. Některé elektrony, čili kuličky, jsou dost rychlé na to, aby se překutálely přes okraj číše, zatímco jiné se postupně zpomalují a v konečném důsledku se skutálejí na dno.„V podstatě existuje energetická hranice mezi kuličkami, které číši opouštějí, a těmi, které to nemohou udělat, a dá se to změřit. Když jsme dost blízko Slunci, můžeme provádět přesná měření rozdělení elektronů. Měříme především elektrony, které se vracejí, ne ty, které odlétají,“ vysvětluje vědec. „Takto můžeme zjistit, jaká část tohoto urychlení se zabezpečuje elektrickým polem Slunce. Jde podle všeho o velmi malou část. To není to hlavní, co dává impuls slunečnímu větru, poukazuje to ale na jiné mechanismy, které dávají více energie,“ dodává.Autoři doufají, že výsledky jejich výzkumu jim umožní udělat jasnější představu o slunečním větru – proudu plazmy, který odlétá ze Slunce rychlostí miliony kilometrů za hodinu a omývá Zemi a jiné planety sluneční soustavy a značně ovlivňuje také fungování vesmírných přístrojů.