Výsledkem nejdelší americké války se podle Visingra nepochybně staly tisíce zmařených lidských životů mezi všemi národy, které se do tažení zapojily, a také obrovské ztráty v oblasti vojenské techniky a financí. Na straně zisků však lze podle analytika zmínit, že v Afghánistánu došlo k podstatnému pokroku v infrastruktuře a ve veřejných službách. „Ve srovnání se Západem je ta úroveň sice pořád mizerná, ovšem oproti tomu, jak vypadal Afghánistán na přelomu století, je tam skutečně výrazné zlepšení, byť je nepochybně otázkou, co se s tím vším po odchodu Američanů stane dál,“ řekl Visingr.Na druhou stranu si analytik myslí, že všechny zúčastněné armády včetně té české získaly nesmírně cenné zkušenosti ze skutečného boje.„Myslím, že máme víc než dost indicií, že dlouhá epocha míru v Evropě skončila a že armáda suverénního národního státu bude rozhodně potřebná,“ dodal s tím, že česká armáda by tedy měla pokračovat v obnovování vševojskových kapacit pro teritoriální obranu v Evropě. Co se týká následného vývoje v samotném Afghánistánu, Visingr předpokládá, že populárním předpovědím o tálibánské nadvládě by se mělo věřit s ostražitostí. „Média zpravidla opakují, že se tam vlády opět zmocní hnutí Tálibán, ovšem jaksi neupřesňují, co by to mělo konkrétně znamenat, protože pak by se ukázalo, že znalosti drtivé většiny novinářů o Tálibánu i Afghánistánu jsou, mírně řečeno, děravé,“ uvedl analytik s tím, že Afghánistán není a nikdy nebyl stát v tom smyslu, jak to chápou Evropané. Analytik totiž tvrdí, že Tálibán je ve skutečnosti jen velmi volná koalice různých skupin, zatímco opravdu přesvědčené jeho jádro je malé a skládá se přibližně z pár tisíc lidí. „Tohle jádro se potom zřejmě usadí v důležitých městech, většinu Afghánistánu ovšem dokáže kontrolovat jen nepřímo prostřednictvím vztahů s místními aktéry,“ poznamenal analytik. „To je ale přesně to, co dělala a stále dělá i vláda v Kábulu, od které ale nyní stále více skupin přebíhá pod vlajku Tálibánu, což ovšem ještě vůbec neznamená, že by přebíraly celou jeho ideologii,“ řekl Visingr s tím, že zbývá pouze smířit se s tím, že centralizovaná vláda v Afghánistánu není, nikdy nebyla a asi ani nebude. To, že některé světové mocnosti, jako například Rusko, vyjadřují nyní obavy z následků odchodu Američanů z Afghánistánu, vůbec není podle názoru analytika překvapivé. „Rusové se obávají, že dojde k destabilizaci jim blízkého regionu. Afghánistán je pro ně převážně zdrojem hrozeb, protože se z něj do Ruska dostávají drogy a je to též potenciální útočiště teroristů, kteří pro Moskvu samozřejmě znamenají stejnou hrozbu jako pro Západ,“ vysvětlil analytik Visingr.Předpokládá, že po odchodu USA začnou mezi zeměmi závody o to, kdo a jak se v Afghánistánu dokáže zachytit svým vlivem, neboť Afghánistán má podle něj „nesmírně cennou polohu takříkajíc na křižovatce zájmů světových i regionálních velmocí“.„Leckdy se zapomíná, že Afghánistán má hranici i s Čínou, a proto na severovýchodě země operovaly nebo pořád operují čínské ozbrojené síly, které tam patrně pronásledují islamisty ze Sin-ťiangu. V Afghánistánu se tradičně hodně angažuje Pákistán, delší dobu též Saúdská Arábie a Írán, nově i Turecko a rovněž Katar, jenž dokonce hostil mírová jednání mezi USA a Tálibánem. Ostatně ani USA zajisté neodejdou beze zbytku a neoficiálně tam budou stále působit jejich speciální síly či drony,“ domnívá se vojenský analytik Lukáš Visingr.