Důkazem toho je bezprecedentní aktivita Ruska, odhodlání Turecka zaujmout místo ústřední velmoci v regionu a také rostoucí zájem ze strany Číny, říkají odborníci.Uvádí se, že USA také nestojí stranou. Washington se snaží posílit spolupráci mezi východoevropskými spojenci NATO a vybudovat novou linii izolace propojením Baltského a Černého moře. EU zároveň vede vlastní debatu o geopolitické budoucnosti Evropy.Podle názoru autorů transformace černomořského regionu na zónu konkurence a konfliktů začala v roce 2008, kdy globální ekonomická krize vedla k posílení role Číny díky iniciativě Jeden pás - jedna cesta.Válka v Jižní Osetii v roce 2008 zároveň přesvědčila černomořské země o potřebě kolektivní bezpečnosti, uvádí portál. A v roce 2014 se situace ještě více zhoršila po Euromajdanu na Ukrajině a vypuknutí konfliktu v Donbasu.Turecko se ocitlo na křižovatce všech výzev. Ujalo se vedoucí role v jednáních s vedením EU o situaci s uprchlíky a také se snažilo prosadit svůj vliv v regionu balancováním mezi Ruskem a Spojenými státy, přičemž zároveň předvedlo ochotu bojovat proti čínskému vlivu, píše se v článku.Podle nich pandemie koronaviru pouze ještě více odhalila význam a budoucí potenciál Černého moře. Rovněž ukázala křehkost globálních dodavatelských řetězců.Připomnělo to, že žádný rozvoj není čistě ekonomický. Analytici dospěli k závěru, že budoucí mír a prosperita regionu závisí na řešeních, která předpokládají ekonomický rozvoj, kolektivní bezpečnost a odpovědnou diplomacii.