„Západní vojenská přítomnost v těchto oblastech terorismus netlumí, nýbrž naopak živí,“ uvádí Drulák k otázce nutnosti ukončení vojenské mise v Afghánistánu. Nazývá ji katastrofou a americkým fiaskem. „Proč? Protože západní vojenský kontingent opouští Afghánistán, který je ve stavu občanské války a jejího vedení se nejspíš opět ujme Tálibán,“ míní bývalý diplomat.Uvádí dále čísla s odkazem na Brown University: „V konfliktu zahynulo celkem 240 tisíc lidí, z toho více než čtvrtinu tvoří civilisté. V tomto ohledu jsou americké ztráty 6 400 životů ještě relativně omezené. Válka stála USA astronomickou sumu 2,3 bilionu dolarů, průměrné roční náklady 115 miliard dolarů dvojnásobně převyšují roční výdaje na celou americkou diplomacii a rozvojovou pomoc.“Připomněl také, jak po útoku 11. září 2001 měla zpočátku americká intervence jednoznačnou podporu napříč mezinárodním společenstvím.„Nejenže NATO aktivovalo kolektivní obranu, ale Američany tehdy podpořilo i Rusko a Čína. Teroristické útoky na New York a Washington nemohly zůstat bez odezvy,“ poznamenal a poukázal na to, že s podobnou souhrou domácí a mezinárodní legitimity šli Američané do akce o deset let dříve, když během první války v zálivu osvobozovali Kuvajt.V čem podle něj spočívala chyba USA? Drulák píše, že svoji strategickou převahu USA nedokázaly proměnit na politické vítězství, neboť si stanovily nereálné cíle: zničit Tálibán, vymýtit terorismus a změnit Afghánistán na liberální demokracii oddanou USA.Pokračoval dále v porovnání sovětské a americké mise v Afghánistánu.Uvedl k tom i přiklad Francie, která stahuje své vojáky z Mali, kde také působí češti vojáci.Dodal, že Američané přitom bojovali „se svými bývalými chráněnci či chráněnci svých spojenců“, ale i samotným Američanům podle něj přišla al-Káida vhod, když jedna její odnož bojovala proti Kaddáfímu v Libyi a jiná proti Assadovi v Sýrii.Na závěr poukázal, že „afghánské fiasko Spojených států“ se liší od předchozího neúspěchu ve Vietnamu či sovětského v Afghánistánu, protože v nichž se Sověti a Američané vzájemně střetávali v zástupných válkách – Vietnamce podporovali Sověti, Afghánce Američané.„Ale tentokrát Američané nevedli zástupnou válku s žádnou jinou velmocí, a přesto neuspěli,“ uvádí Drulák a pokládá otázku o jejich schopnostech tvrdého mocenského působení.