Ve 30. letech minulého století mělo Československo rozvinutý zbrojní průmysl a velké zásoby zbraní. Mnichovská zrada ze strany Anglie a Francie umožnila Hitlerovi zmocnit se Sudet a poté i dalších oblastí republiky, což vedlo k tomu, že se celý český vojensko-průmyslový komplex ocitl v rukou třetí říše. Západní mocnosti pomohly nacistům před válkou „vybudovat svaly“ na úkor zbrojního průmyslu Československa, což mělo v roce 1941 pro ruský lid hrozné následky.Dar z nebesNacisté hned od počátku zřízení protektorátu začali zapojovat český zbrojní průmysl do svého válečného hospodářství. Německo využívalo potenciál českých zbrojovek ve všech základních vojenských odvětvích – letectvu, námořnictvu a samozřejmě u pozemních sil.Na válečné výrobě se jako subdodavatelé podílely tisíce českých podniků, ale u finálních výrobků měly dominantní postavení především plzeňská Škodovka a koncern ČKD. Podle vojenského historika, spisovatele a bývalého zaměstnance Vojenského historického ústavu v Praze Vladimíra Franceva byly tyto dvě zbrojovky pro Němce „darem z nebes“.ČKD, která byla přejmenována na BMM (Böhmisch-Mährische Maschinenfabrik AG), vyráběla tanky a samohybná děla. Celkem firma za okupace vyrobila více než šest* tisíc obrněných vozidel.Škoda vyráběla zejména děla, firma jich za války dodala více než 17 tisíc, ale také polopásové transportéry. Významné ovšem byly i subdodávky, například podvozky pro tanky Tiger.Vůdce je spokojenNacisté měli velký zájem o hladký chod zbrojovek a o celou ekonomiku, která představovala desetinu německé. To vysvětluje mírnější podobu německé nadvlády v protektorátu než třeba v Polsku nebo na okupovaných územích SSSR. Dělníci továren pracovali tak, jak byli zvyklí za první republiky nebo za Rakouska-Uherska. Pracovníci pobírali za svou činnost plat jako dříve. Tento přístup docela fungoval, průmyslová produkce v protektorátu v roce 1944 vzrostla v porovnání s rokem 1939 o 18 procent.Zapojení zbrojovek protektorátu do válečné výroby říše z roku na rok rostlo a svého vrcholu dosáhlo v roce 1944. Mohutný nárůst je patrný na příkladu výroby děl ve Škodových závodech. V roce 1939 firma dodala 1 716 děl, v roce 1943 již 2 743 děl, v roce 1944 výroba dosáhla 6 643 děl.Ve službách wehrmachtuPo okupaci Německo zabavilo 244 československých tanků LT-35 a 150 LT-38. Díky čemuž se počet lehkých tanků wehrmachtu téměř zdvojnásobil. I přes nedostatek pasivní obrany se jednalo ve své době o nadprůměrné stroje. LT-38 například svou výkonností převyšoval německé tanky PzKpfw I a PzKpfw II. Německé velení zařadilo pod označením PzKpfw 35 (t) respektive PzKpfw 38 (t) tyto československé tanky do výzbroje svých úderných jednotek.Tanky se účastnily dobývání Polska a Francie. 22. června 1941 do operace Barbarossa – útoku na SSSR − bylo nasazeno téměř 800 tanků české výroby, což tvořilo více než pětinu německých obrněnců na východní frontě. 625 tanků PzKpfw 38 (t) se nacházelo v 7., 8., 12., 19. a 20. tankové divizi wehrmachtu. 149 kusů PzKpfw 35 (t) měla ve své vyzbrojí 6. tanková divize, která se v rámci 4. tankové skupiny účastnila blokády Leningradu.Československé tanky se staly významnou kořistí německých sil. Nacisté hojně využívali podvozek PzKpfw 38 (t) až do konce války, na jehož základě v protektorátu vyráběli samohybná děla Marder III a Hetzer.Východní frontaVelké ztráty tanků wehrmachtu na východní frontě v letech 1941-1942 vedly k tomu, že Němci pocítili nedostatek efektivních prostředků protitankové obrany. Protitanková děla ráže 37 mm a 50 mm nebyly účinné proti stále zvyšujícímu se počtu sovětských tanků T-34 a KV. Ve třetí říši tak vznikla akutní potřeba rychle vytvořit mobilní prostředek, který by byl schopen efektivně čelit tankům nepřítele.Vývoj zásadně nového vozidla by trval příliš dlouho, proto němečtí konstruktéři navrhli řešení v podobě samohybného děla na základě modifikace z provozu vyřazených strojů.Zpočátku Němci využívali zastaralé tanky PzKpfw I a francouzská zabavená vozidla, ale v roce 1942 bylo rozhodnuto použít podvozek PzKpfw 38 (t). Připravovanou výrobní série tanků změnili, místo otočné věže byl nainstalován nový protitankový kanon Pak 40, který dokázal úspěšně zasáhnout všechny typy tanků Rudé armády. Takto vznikl známý stíhač tanků Marder III.V červnu 1942 byla výroba lehkých tanků PzKpfw 38 (t) zcela ukončena a všechny výrobní síly BMM se přesunuly na produkci stíhačů tanků. Vozidla Marder III byla používána především na východní frontě. Do června 1944 bylo celkem vyrobeno 942 kusů.Hitlerův štváčNa podzim roku 1943 navrhla konstrukční kancelář BMM projekt zcela nového lehkého a relativně levného stíhače tanků. Navzdory možnosti masové výroby vozidel nacisté neprojevili o projekt zájem. Spojenecké strategické bombardování továren na území Německa, které následovalo krátce poté, však zvýšilo úlohu zbrojovek protektorátu a k projektu se vrátili.V prosinci 1943 v Berlíně proběhlo jednání o otázkách tankové výroby, na kterém byl schválen projekt stíhače tanků od BMM. Základem byl opět spolehlivý podvozek tanku PzKpfw 38 (t), ale zbytek vozidla byl navržen s ohledem na vojenské zkušenosti. Stíhač tanků dostal jméno Jagdpanzer 38 nebo jednoduše Hetzer (německý štváč). 20. dubna 1944 si vozidlo prohlédl sám Hitler, posléze bylo rozhodnuto o jeho sériové výrobě.Ve své váhové kategorii prakticky neexistovalo obrněné vozidlo s tak úspěšnou kombinací dostatečně silného pancéřování s racionálními úhly sklonu, vyvážené palební síly a relativně nízké siluety. Navzdory pozdnímu zahájení výroby se Hetzer stal nejpočetnějším německým stíhačem tanků, což představuje více než polovinu výroby vozidel tohoto typu. Vojska nacistů aktivně využívala toto samohybné dělo v závěrečné fázi války, zejména na sovětsko-německé frontě. Výroba Hetzerů pokračovala až do prvních dnů května 1945. Celkově BMM ve spolupráci se Škodou dodala téměř tři tisíce vozidel.Poslední bojPoslední velká akce stíhače tanku Hetzer se odehrála v Praze 9. května 1945. Ten den brzy ráno vyjely od Pražského hradu Chotkovou silnicí s úkolem dobýt Mánesův most a zajistit přístup hlavních sil Rudé armády do centra města tři tanky T-34 1. ukrajinského frontu maršála Koněva. Na místě před dnešní stanicí metra Malostranská svedl první sovětský tank souboj se čtveřicí Hetzerů, ve kterém dokázal dva z nich zničit, než byl sám zasažen. V boji padl velitel tanku gardový poručík Ivan Gončarenko, jehož památku dnes připomíná pamětní dneska nedaleko místa smrti. Tento boj a příjezd Rudé armády do Prahy do roku 1991 také připomínal tank IS-2 na Smíchově, který posléze přetřel narůžovo výtvarník David Černý a který je nyní vystaven ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech.Po válce byla obnovena výroba Hetzerů pro potřeby československé armády. V roce 1946 zájem o stíhače tanků projevilo Švýcarsko a byla podepsána smlouva na dodávku více než 300 kusů. Jednalo se o největší prodej tankové výzbroje ve druhé polovině 40. let. Ačkoli v Československu byla vozidla již v průběhu 50. let převedena do zálohy, ve švýcarské armádě sloužily až do roku 1973.Miliardové zakázkyRozsah a kvalita protektorátních zbrojních podniků hrály pro třetí říši důležitou roli v průběhu celé války. Zde je nutné zmínit, že produkci neodebíral jen wehrmacht, zbraně se také prodávaly spojencům třetí říše – Rumunsku, Bulharsku a Itálii.V červnu 1945 národní správa Škodových závodů sestavila přehled zbrojního materiálu vyrobeného během války. Zpráva obsahovala pět položek: děla, munice, vozidla, letecký materiál a ostatní výrobky. Hodnota jen nezaplacených zakázek činila více než 2,5 miliardy korun. 920 milionů z této částky připadlo na dělostřelectvo, druhou nejdražší položkou tvořila vozidla. Ve výrobních halách Škody se na konci války nacházelo zbraní za dalších 2,17 miliardy korun. Celkové množství výzbroje vyrobené v továrnách Škody se odhadovalo na 20,5 miliard korun.* zde a dále jsou v textu použity údaje ze studia Petra Pavlíka Zbrojní výroba v protektorátu Čechy a Morava